Rozloučení se "srdíčkem"

Když jsem vybíral profilovou fotku pro svou letošní hlavní výstavu v chotěšovském klášteře (celou si ji i po jejím nedávném skončení můžete projít formou virtuální prohlídky), neměl jsem tentokrát vůbec těžké rozhodování. Výběr byl pro mne úplně jasný: Prostě to muselo být Srdce zapadajícího slunce, fotka, která vznikla loni v srpnu na staňkovské zahradě mou, myslím, celkem originální technikou "malování právě zapadajícím sluncem". Snímek samotný vznikl cíleně jako dárek konkrétní ženě; však ono to srdce, které jsem se snažil z fotoaparátu "vykroutit" nebyla samozřejmě vůbec náhoda, i když že se to podaří udělat právě takhle, mě nakonec docela mile překvapilo.

Jakmile byl snímek hotový, kromě toho, že jsem ho ukázal aspoň na obrazovce právoplatné majitelce, vyslal jsem ho i na zkušenou do fotografického světa. A stihl toho za ten pouhý rok od svého narození opravdu hodně, však posuďte sami:

Ještě loni získal stříbrnou medaili v soutěži New York Photography Awards (ale tam jsou "dávači" a cca každá čtvrtá fotka něco dostane, takže se to se musí brát s rezervou) a čestné uznání na velké soutěži v Tokiu (Tokyo International Foto Awards - TIFA). Poté, co byla fotka úspěšná v soutěžní kvalifikaci, visela celý letošní únor (byť v menším formátu, než bych si představoval :-)) na výstavě Abstract 2024 v The Glasgow Gallery of Photography a v květnu byla součástí kolekce pro výstavu Abstraction in Photography v čínském Čchung - čchingu (Chongquing). Pak už jsem na ni lákal návštěvníky chotěšovské výstavy, kde se stala značkou mé samostatné výstavy s názvem Povznášení, takže byla vyobrazena na všech pozvánkách, plakátech i na sociálních sítích. V průběhu chotěšovské výstavy této fotce přišlo čestné uznání pro změnu z Paříže (tradiční soutěž Prix de la Photographie Paris - Px3) a ještě před koncem výstavy se druhý, o něco menší tisk stal součástí velké společné výstavy České federace fotografického umění v ambitu kláštera Panny Marie Sněžné v samotném centru Prahy. No a zároveň bylo "srdíčko" (jak fotce domácky říkám :-)) letos zařazeno do oficiálního výběru asi nejprestižnější fotografické soutěže světa, International Photography Awards - IPA 2024.

 

Na chotěšovské i pražské výstavě vzbudila tahle fotka docela velkou pozornost diváků. Zvlášť chotěšovský autorský tisk č.1 (z 10) zaujal, nespíš i kvůli svému ne zcela drobnému formátu 70x105 cm, a jedna z návštěvnic se do fotky dokonce zakoukala natolik, že se rozhodla si ji koupit domů. Fotografii mám zatím doma přesně v takové podobě, jak jsem ji dovezl z Chotěšova - je zabalená v bublinkové fólii a stojí opřená o posuvnou stěnu v hale. Zítra ráno ji vlakem přestěhuji do Prahy, abych ji mohl předat nové majitelce. Tak věřím, že jí bude v jejím pražském bytě dělat nejméně takovou radost, jakou dělala mně v Dobřichovicích v zimě a na jaře i návštěvníkům výstavy po celé léto a kousek podzimu. Shodou okolností má tento autorský tisk č.1 zrovna o víkendu první narozeniny, protože byl vyroben 20. října 2023 :-).

 

 

 

Mám rád fotky se zajímavým a netradičním příběhem a - množná neskromně - bych řekl, že "srdíčko" nejenže takovým příběhem slyne, ale dále ho utěšeně rozvíjí. Kam to povede dál a jestli vůbec někam, se dá těžko odhadnout. Jisté je jen to, že po zítřku už bude pro případné zájemce k dispozici jen devět autorských tisků, samozřejmě - když pominu dva tisky, které se podle zavedených pravidel nepočítají číslicemi arabskými ale římskými, protože jsou pro autorovu soukromou potřebu. Což je v tomto případě velmi praktické, protože bez ohledu na poptávku zájemců je vždy v záloze jeden tisk pro mne a jeden pro toho, kdo mi při jeho vytváření "seděl modelem".   

Tak téhle fotce přeji, aby i v dalších letech rozdávala radost lidem, kteří se na ni dívají, protože to zatím - pokud můžu z výstavních zkušeností soudit - přesně dělala. Což zase - a není to asi žádné velké překvapení - působí velkou radost mně.