Jak jsem (ne)vyhrál v televizní soutěži

Až na fotografickou oblast nejsem zrovna moc soutěživý typ. Tím víc mě překvapilo, když jsem se stal znenadání - bez dlouhé přípravy a související nervozity - účastníkem znalostní televizní soutěže. Za soupeře jsem měl jednoho velmi chytrého pána středního věku a dvě mladší dámy a odpovídali jsme na spoustu otázek z nejrůznějších oblastí. Natáčení probíhalo v krásném - nejspíše zámeckém - parku, vše bylo laděno do stylu asi tak 18. století, dokonce jsem vyfasoval i dobový kostým včetně velmi zajímavého třírohého klobouku, který nebylo jednoduché nasadit, ale nakonec se to po určitých peripetiích podařilo. I když jsem neznal odpovědi zdaleka na všechny otázky, občas jsem se se správnou odpovědí prosadil a body naskakovaly. Vizuálně úžasné a reflektory krásně nasvícené finále večera se pak dokonce odehrálo na lodičkách na hladině místního malého jezera. Jak se jmenoval tiskový mluvčí prezidenta Václava Havla s iniciálami LŠ? Kdo je právě držitelem světového rekordu ve skoku do výšky mužů? A jak se jmenuje opera, kterou jako jedinou napsal Ludwig van Beethoven? Tyhle otázky jsou dobré. Na druhou stranu jsem nevěděl zhola nic o tak obecně známých věcech jako je třeba příběh Harryho Pottera a ani v oblasti paličkování krajek jsem se necítil moc jistý.

Lodička doplula v palbě dalších a dalších otázek napříč parkem k dřevěnému improvizovanému molu obsazenému televizním štábem a já se dozvěděl resumé, že pan Petr dostal v základním kole celkem 8 bodů, zatímco vítězný pan Miroslav bodů 11 (obě dámy sice mocně finišovaly ale náš bodový náskok z úvodu už nedohnaly), ale naděje na hlavní výhru pro mě dále trvá, protože oba dva postupujeme do finále. Super, vypadá to, že jsem se úplně veřejně neztrapnil a odpovídal jsem jako člověk aspoň průměrně orientovaný v kultuře, historii či sportu. Jakpak asi to velké finále bude probíhat? Zůstaneme stylem v době Mozartově nebo se posuneme blíž současnosti?

Finále bohužel už neproběhlo. Ne snad, že by České televizi došly v průběhu natáčení peníze, což by se při té nadstandardní historické výpravě nebylo čemu divit, protože televizní fundus jistě není bezedný. K finále nedošlo, protože jsem se probudil. Bylo půl druhé ráno, seděl jsem v křesle nad rozepsaným shrnutím jedné čerstvě přečtené knížky u svého pracovního stolu, kde jsem asi před půlhodinou usnul těsně přes vyřešením dalšího televizního Maigretova případu a ani jsem si nestihl všimnout, že v běžící televizi vystřídal úspěšného francouzského komisaře tradiční AZ kvíz (který normálně vůbec nesleduji). Shodou okolností byl jedním ze soutěžících "pan Petr" a vše ostatní včetně zastřešujícího příběhu a fascinujících detailů už si kreativním způsobem dotvořil mozek do podoby akčního a veskrze smysluplného snového příběhu. No není úžasné, jak tyhle věci fungují? Kolikrát člověk žasne nad potenciálem mozku, který se umí stát vlastně zcela nezávislým tvůrcem a zavést vás do tak odlehlých sklípků fantazie, že jste o jejich existenci neměli ani tušení, ale jak je vidět, umí i s neobyčejnou invencí "dopracovat připravený tvar".

Odebral jsem se tedy dospat pro změnu do ložnice, ale - aspoň pokud vím - finálové kolo již na svého základního předchůdce nenavázalo. Jaký je to roztěkaný svět, když ani snová televize nedokáže dotáhnout věci do konce a přeskakuje nejen z ateliéru do ateliéru a ze století do století, ale i mezi žánry. Soutěže už bylo pro dnešní noc dost.

Ale nejspíš to pro mě bylo tak lepší. Myslím si totiž, že na pana Miroslava bych stejně neměl :-).