Jaký byl můj blogový rok 2016?

Mé bilancování uplynulého roku zde na blogu se odehrává už tradičně ve dvou rovinách. První souhrnný lednový článek se více zabývá událostmi, které v loňském roce ovlivnily můj život a které vůbec nemusejí souviset s blogem (letos jde o text Co pro mne bylo důležité v roce 2016?) Dnes se dostávám k ohlédnutí za rokem 2016 v blogovém světě, který se pro mne tentokrát od začátku vyvíjel pozoruhodně dynamicky a rozhodně se nedá říct, že bych se na blogu nudil. I letos pro kvantitativní pohled využiju výsledky, které mi v souhrnné podobě nabízí nástroj Google Analytics, ale je pravda, že tentokrát nepůjde jen o čísla, ale důležité budou i události, které si zaslouží, abych se k nim s určitým odstupem vrátil. Pojďme se tedy společně podívat, co vše se na mém blogu či v bezprostřední souvislosti s ním v minulém roce odehrálo.

Takže napřed pár souhrnných čísel: Celkem jsem na svém blogu v roce 2016 zaznamenal 30 736 návštěv, což znamená oproti předchozímu roku lehounký nárůst o cca 0.5%. Vzhledem k tomu, že rok 2016 byl rokem přestupným a měl o jeden den víc, dá se říct, že návštěvnost se v porovnání s rokem 2015 prakticky nezměnila, navíc už třetí rok v řadě mám téměř vyrovnaný počet publikovaných článků (2014: 143, 2015: 147, 2016: 145). Co se ale změnilo zásadně, je zdroj návštěvnosti, protože jsem se již od ledna musel vyrovnat s tichým vyřazením z Autorského klubu, což logicky znamenalo, že se moje články přestaly objevovat na titulce blog.cz, a nastal tedy poměrně velký výpadek v možnostech oslovit další potenciální čtenáře z platformy blog.cz. Vzhledem k tomu, že jsem se proti svému vyřazení z AK docela hlasitě ozval, můj vztah s "adminy" byl celý letošní rok na bodě mrazu (s výjimkou lehkého náznaku "oteplení" kolem vánočních svátků, uvidíme, jestli tahle "obleva" bude mít setrvalejší charakter), a nedalo se tedy ani čekat, že se některý z mých textů objeví ve výběru článků pro titulku. Byl jsem tedy mnohem víc závislý na čtenářích, kteří mne mají dlouhodobě ve svých oblíbených stránkách a naopak i na těch, kteří se ke mně dostávají z internetových vyhledávačů.

V loňském roce jsem se pokusil zaměřit i na jiné důležité charakteristiky fungování blogu, než je prosté číslo počtu návštěv. Především jsem chtěl nějak upoutat pozornost čtenářů, kteří mým blogem jen proletí a hned jsou zase pryč. Z tohoto pohledu mě víc než celkový počet návštěv potěšil pokles návštěv, u kterých návštěvník zase blogovou stránku okamžitě opustí z 63% na 58%. O více než 4% narostl i průměrný počet stránek prohlédnutých během jedné návštěvy; snad v tomto směru trochu zafungovaly mé "nástrahy na náhodné kolemjdoucí", kdy se u jednotlivých článků v poslední době snažím v několika větách představit, co dalšího je na blogu také k přečtení a k prohlédnutí. Samozřejmě, uvědomuji si, že to může být obtěžující pro stálé návštěvníky, kterým se za to chci omluvit, ale věřím, že tuto mou snahu o zachycení těkavé návštěvnické pozornosti pochopí.

Návštěvnost v průběhu roku 2016 vykazuje tři "píky", tři dny, ve kterých překročila 200 návštěv za den (dlouhodobě se moje návštěvnost pohybuje v rozmezí 500-700 návštěv týdně). Poprvé se to stalo 16. února a šlo o bezprostřední reakci na můj otevřený dopis Tři jednoduché otázky pro správce Autorského klubu. Tento článek se stal ostatně i vůbec nejkomentovanějším v celé historii mého blogu (212 komentářů), byť přímá reakce od toho, komu jsem otázky takto veřejně položil, bohužel nedorazila. Úplně nejvyšší denní návštěvnost (233 návštěv) je pak spojena s vyhlášením výsledků ankety o blogera roku 23. listopadu, ale to je akce, která si, myslím, zaslouží speciální odstavec. Naopak největší propady návštěvnost zaznamenala 10. září, kdy se přišlo podívat pouhých 30 návštěvníků (co bych za to v začátcích blogu dal! :-)) a ve dnech 15. a 16. října (33 a 35 návštěv).

I v roce 2016 se zvyšovala četnost přístupů z mobilních telefonů (meziročně o 42%) a snižoval se počet přístupů z tabletů (meziročně o 29%). Aktuálně tedy je 81,7% návštěv z počítače, 14,4% z mobilu a 3.9% z tabletu. O plných 20% se zvýšil počet přístupů z facebooku, kam dávám upoutávky na některé své blogové články a získávám tím tak občasné čtenáře i mimo "blogosféru".

Velmi milým překvapením se pro mne stal můj postup do finálové desítky v anketě Bloger roku 2016. Jako finalista jsem byl pozván do Karlínského divadla na slavnostní předávání cen a byl to pro mne velmi zajímavý zážitek, který jsem zpracoval do podoby reportáže Večer blogerů roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru. Poprvé jsem přičichnul k nablýskanému mediálnímu světu, který se snaží udělat z nejpopulárnějších blogů použitelný marketingový nástroj. Není to úplně můj svět, ale pro pohlazení ješitného ega to rozhodně není špatné :-); kdyby nic jiného, je to dobrý způsob, jak nahodit udičku potenciálním novým čtenářům i do úplně jiných vod, než na jejichž břehu běžně sedávám.

S naprosto drtivou převahou nejčtenějším článkem roku 2016 se stal již zmíněný text Tři jednoduché otázky pro správce Autorského klubu. Ostatně letošní kauza kolem tichých vyhazovů z Autorského klubu přinesla i druhý nejčtenější článek Opravdu si mám na své otázky odpovědět sám? (847 čtenářů) a shrnující text Moje vlastní odpovědi na neodbytné otázky měl 428 čtenářů. Dá se tedy říct, že dlouhodobě neutěšená situace v Autorském klubu nejspíš nezajímá jenom mne, ale i dost dalších lidí. Z uvedených článků jasně vyplývá, že mi v průběhu roku způsob vedení klubu notně hýbal žlučí, byť jsem se snažil být ve svém úsudku a ve svých reakcích co nejvěcnější a nebrat ani nepodávat věci čistě osobně. Jak už jsem se zmínil, úplný závěr roku přinesl určitý náznak zlepšení našich během roku dost pokažených vztahů se správcem AK, tak uvidíme, kudy se budou věci ubírat nadále.

Třetím nejčtenějším článkem roku se stala starší "vteřinová fotoreportáž" z východu slunce na japonské posvátné hoře Fudži s názvem Goraiko - východ slunce na Fudžisan, která se mezi "oceněné" dostala především proto, že se speciálně na tento článek chodí kochat i zahraniční spamroboti, kteří mi k tomuto článku opakovaně přikládají své nabídky rozličných sexuálně povzbudivých pilulí. Proč si roboti vybrali právě tento článek, samozřejmě netuším, ale beru to optimisticky jako projev jejich nuceně upozaďovaného estetického cítění :-). Kdybych já musel otročit v podobných vodách jako tihle nejčastěji nizozemští a ruští roboti, taky bych dal přednost vzdušné fotoreportáži z okouzlujícího místa s nádherným výhledem před nudným fejetonem, Nedělními miniglosami nebo podporou Donalda Trumpa :-).

Velmi vysoké návštěvnosti ještě logicky dosáhla zmíněná reportáž Večer blogerů roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru (453 čtenářů) a se stejnou návštěvností se již podruhé mezi nejčtenější texty roku dostal článek Tajemné válečky u Karlova mostu z rubriky Pražské drobnůstky. Silně nadstandardní návštěvnost (nad 250 čtenářů) měly i dva články úplně jiné povahy: text Jak se díky blogu zbavit nočních můr a můj první veřejný pokus o překlad básně Trychtýře pana Morgensterna. Mimochodem, velmi pěknou odezvu měla i původní básnička Nekompletní, která se taky dostala nad hranici 200 čtenářů, a to je pro poezii vždy velmi slušný výsledek, zvlášť pokud jde o vlastnoruční práci :-). Po třech letech konečně vypadl z medailové příčky Huntingtonův Střet civilizací a na reálně bronzovou příčku (odečtu-li kochající se roboty na Fudži) se vyhoupl se 709 čtenáři starší článek Zemětřesení na Lefkadě, který pojednává o mém osobním zážitku ze silného zemětřesení v roce 2003 a vyhledávali ho především lidé, kteří chtěli něco vědět o dopadech posledního silného otřesu z listopadu 2015 (s některými zájemci o podrobnější informace jsem pak byl v kontaktu i mailem).

Nejčtenějším příspěvkem z jazykové rubriky Jazykové hrádky se stal se 195 čtenáři článek Pojedeme do Tróje na návštěvu do zóje. Z poezie měly podobný ohlas březnová "dárková básnička" Dárek pro zámeckou paní, Ranní přeháňka v horkém létě a Gravitační haiku, nejčtenější z Nedělních miniglos (č.356) se vyšplhaly na 182 čtenářů. No a podobně "úspěšná" byla i další klavírní ukázka v provedení mých vlastních prstů - Berceuse (alébrž Ukolébavka) Edwarda Griega.

Na závěr výčtu o návštěvnosti jednotlivých článků se jako tradičně zmíním i o nejméně čtených článcích. Tentokrát v této kategorii "zvítězila" reportáž z docela náročného červnového celodenního výletu v Jeseníkách s názvem Divokým dolem na Praděd aneb Co mi nakukaly kukačky. Paradoxně mé občas bláznivé básnické miniaturky, které jsem považoval v této disciplíně za favority - jako například polodětskou absurditku Ptakopysk na pražském sídlišti nebo milostnou "dadalyriku" Vyznání hvězdné Velké oji, se v obou případech dostaly vysoko nad 100 přečtení.

Podle statistik Google Analytics ke mně chodí cca 59% žen a 41% mužů. Kdybychom tuhle informaci porovnali s loňskem, vypadalo by to na výrazné posílení mužské části čtenářstva, ale spíš se do výpočtu postupně zahrnují skuteční čtenáři (analýza v roce 2015 vycházela jen ze 16% návštěv, u kterých program dokázal rozhodnout, jaká je skutečnost, letos už prý do analýzy vstoupilo skoro 46% návštěvníků a návštěvnic). Stejně ovlivněná je i skutečnost, že z analýzy vyplynulo posílení čtenářského segmentu ve věku 25 až 34 let. Blog je logicky zaměřený na česky mluvící prostředí, celkem 83% čtenářů je z ČR, ze zahraničí výrazně rostly návštěvy z Německa a z Velké Británie, setrvale věrné čtenáře mám v Japonsku, Švédsku a Řecku, ale až na výjimky jde rovněž o česky mluvící čtenáře, protože - obávám se - moje texty v podání Google Translatoru mohou vyznět o dost nesrozumitelněji, než v češtině :-).

Pokud jde o "věrnost" návštěvníků mému blogu, celých 51,6% návštěv tvoří vracející se čtenáři (oproti 47% v roce 2015), o 10% ubylo těch, kteří během roku dorazili jenom jednou. No a skoro se zdvojnásobil počet návštěv tvořených "štamgasty nejštamgastovitějšími", tj. těmi, kteří se během roku přišli podívat více než 200x, mnohokrát děkuji a v obdivu smekám!

Čas od času mne někdo osloví s prosbou o využití mých fotografií nebo části textů. Po rok staré premiéře mého fejetonu v tištěném časopise - podrobnosti jsem popsal v článku Můj první "papírový" fejeton - se např. jedna z mých fotek (mimochodem, technicky jde, myslím, o fotku dost mizernou, kterou bych si třeba nikde netroufl vystavit) objevila v pozoruhodném internetovém časopise Vhled, žádosti o nějaké soukromé využití fotek nebo částí textu už ani nepočítám a cením si každého, kdo se v podobném případě aspoň dovolí. Několikrát jsem zaregistroval, že kdosi vyvěsil odkaz na některý z mých článků na facebook, ale bohužel, nepodařilo se mi dohledat, kdo to byl a v jaké souvislosti. Jen v tu dobu prudce vzrostla čtenost konkrétního článku a počet obecných odkazů z facebooku. Škoda, moc by mě zajímal kontext, třeba bychom si s tím dotyčným "vyvěšovačem" měli navzájem co přínosného říct.

Každopádně děkuji vám všem - pravidelným, občasným i náhodným návštěvníkům - za veškerý čas, který mému blogu věnujete, a za vaši přízeň, velmi si toho cením a beru to jako radostný závazek i do budoucna. Proto pro mne bude velkým potěšením se s vámi na těchto stránkách setkávat i v roce 2017.

Tak ať je to rok pro nás pro všechny pokud možno šťastný a úspěšný.