středa 31. srpna 2016

Pojedeme do Tróje na návštěvu do zóje?

Možná někdo z vás viděl stařičkou Werichovu a Horníčkovu scénu z Těžké Barbory, kde si oba skvělí improvizátoři hrají se slovíčky, říkají, kdo rád popíjí suchóje nebo polosuchóje a někdy taky logicky obóje a pak po několika dalších podobných slovech na -óje míří náhle dotyčný do Tróje na návštěvu do zóje. Chechtám se tomu, mám tuhle inteligentní vtipnou klasiku s úžasnými forbínami moc rád, ale ta zóje se mi nějak uchytila v hlavě a časem mi došlo, že zatímco u zoologické zahrady je gramaticky všechno snadné a jasné, zkrácená forma zoo je - i když obsahově totožná - z jazykového pohledu mnohem zajímavější a napínavější.

Například jsem vlastně ještě nikoho neslyšel, aby slovo zoo poctivě skloňoval. "Jdeme do zoo," říká se a já vlastně nevím proč; vždyť zoo je jen zkrácenou formou sousloví zoologická zahrada, asi jako když podobnou "zkráceninou" automobilu je auto nebo u fotografie foto. A říká snad někdo třeba "Tak nasedni už konečně do toho auto!" nebo "Na těch foto ti to neuvěřitelně sluší..." Proč má v tomhle směru zrovna zoo své nesklonné extrabuřty? No a protože rád skloňuji - možná proto, že jak se postupně zhoršuje ohebnost mého těla, snažím se ji nahradit alespoň ohebností jazykovou - řekl jsem si, že bych se měl (podobně jako v jedné své staré blogové básničce, ve které jsem si tak trochu nezávazně "zaskloňoval" v případě "koky koly" - viz článek Pověděla koka kole) zasadit o skloňovací osvětu a vrátit zoům jejich původní a celkem pozoruhodnou jazykovou ohebnost. Slovo zoo hned přestane vypadat jako tupě na zadku sedící pecka, se kterou nic jen tak snadno nepohne. No jo, ale chci-li začít o zoech hovořit košatou ohebnou řečí, měl bych si napřed ujasnit, podle jakého vzoru slovíčko ohýbat. Jakéhopak ono je vlastně rodu?

Nevím, jak vy, ale já jsem zvyklý uvažovat o zou v ženském rodě: "Ta zoo je po rekonstrukci fakt nádherná...", což jde pěkně ruku v ruce s dědictvím po původním sousloví zoologická zahrada, která je ženského rodu zcela nepokrytě. Ale opět: Pokud je to tak, proč tedy o autu nemluvíme v mužském rodě, když zkrácené slovo vzniklo zjevně od maskulinního automobilu? Snad proto, že dnes už se notnou měrou na užívání a dokonce i na výrobě podílejí půvabné ženy? To ne, takovou konspiraci bych v gramatice neočekával. A proč neříkáme : "Tak rád bych od tebe dostal tvoji novou foto...", když usvědčenou matkou fota je přece jazykově zženštilá fotografie?

Na to, o jak kraťoučké slovo jde, to začíná být se zoem dost složité, nemyslíte? Je to slovo, které nikdo neskloňuje, ač nám v tom nikdo nebrání; čistě nesklonné by bylo jen, kdyby šlo o zkratku sestávající z počátečních písmen, jenže naše milé malé zoo (resp. milá malá, říkali jsme si přece, že tíhne v naší mysli více k ženskému rodu) by se pak dalo snadno zaměnit třeba za obtížněji stravitelné a nabubřelejší (i když o nic méně živočišné) ZOO třeba v podobě Základní Odborové Organizace nebo Zodpovědné Ochrany Osob. Je to slovo, které vypadá, jako by bylo středního rodu, ale cosi nás nutí o něm uvažovat jako o slovu rodu ženského. A aby to bylo z genderového pohledu složité nejmíň jako závod na 800 metrů v podání Jihoafričanky Caster Semenyové, je navíc zcela zřejmé, že rozumný gramatický vzor, který by byl ženského rodu a zároveň končil na -o, budeme hledat jen těžko.

Jediným logickým vzorem pro případné skloňování je tedy téměř s jistotou neutrum město, se kterým si úspěšně vystačíme skoro ve všech pádech. Skoro ve všech! Tedy: 1. zoo, 2. (bez) zoa, 3. (k) zou, 4. (vidím) zoo, 5. (když nestačí naznačit, zavolám) zoo!, 6. (o) zou (nepropadejte ZOUfalství a poctivě vyslovujte, tady jsou to totiž dvě slabiky místo tradiční jedné "dlouzekulaté"), 7. (se) zoem. Plurál je snad ještě zajímavější: 1. zoa, 2. (bez) zatím ponechám "bez", protože právě zde hrdinný městský vzor selhává, 3. (k) zoům, 4. (vidím) zoa, 5. (volám) zoa!, 6. (o) zoech, 7. (se) zoy (pozor, Zoy-Zoy není značka přenosných toalet, ale řádný jazykový výpotek hodný, jak jistě uznáte, rubriky Jazykové hrádky :-)).

Druhý pád množného čísla jsem sice prozatím vynechal, ale my si nemůžeme po vzoru dávných geografů dovolit mávnout rukou, že "Zde jsou lvi..." a ponechat místo na pádové mapě bílé. Pokud si řeknu, že vzorem pro mne zůstává město, jsem u druhého pádu množného čísla bezradný, protože analogii pro tvar (bez) měst pro zoo prostě dokážu vytvořit jen bezhlavou a bezpatou. Když jsem trochu zahledal, našel jsem jako oficiální tvar druhého pádu (bez) zoů, což mi s městem nejde moc dohromady, a výjimku by mohl ospravedlňovat snad jen fakt, že součástí onoho vzorového města je i nějaký ten hrad :-).

Vidíte, jak je slovo zoo po čertech živé? Ostatně není divu, když předpona odvozená od řeckého slova zóon, která se na jeho konstituci podílela, má význam živý tvor nebo živočich. Tady je poměrně dobře vidět, že třeba takovému zombie do skutečně živého tvora ještě (nejméně) jedno -o- chybí, což ale zase není tak moc, takže se dá předpokládat, že nejde o živočicha ani o mrtvočicha, ale přesně v duchu klasických hororů je nejrozšířenější formou zombiů pravděpodobně nemrtvočich. Ale o veselém skloňování "oživlých mrtvol" si řekneme něco zas až příště, protože bych dnes rád klidně usnul, v čemž mi moje milá zoa na rozdíl od nemilých zombiů či zombií nikterak nepřekážejí, nevyjí-li příliš hlasitě tamější vlci.

Tak tedy, máte-li některé ze zoů v dohledu, určitě do nich nakoukněte (nejlépe v doprovodu nějaké Zoé, aby to bylo gramaticky stylové) a nebojte se skloňovat. Jak se často skanduje na hokejových i fotbalových stadionech: Kdo neskloňuje, není Čech! :-).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.