středa 3. srpna 2016

Abstraktní svět kůry - znovu za borovicemi do Stupna

Před čtyřmi lety jsem poprvé fotil makroobjektivem své oblíbené čyři veliké borovice na hřbitově ve Stupně a výsledky jsem publikoval v článku Detaily borové kůry - Stupno u Rokycan. Tehdejší fotky se staly základem pro postupně vznikající fotocyklus Abstraktní svět kůry, který jsem si usmyslel v tomto a v příštím roce doplnit a výrazně rozšířit. A tak jsem se s odstupem vrátil znovu na stejné místo, abych se podíval, jak se situace na stupenském hřbitůvku změnila. Ano, borovice jsou pořád na svém místě, za šternberskou hrobkou a trochu stranou běžného hřbitovního provozu. A tak jsem si rozestavil fotografické propriety a skoro tři hodiny fotil - makroobjektivem, ze stativu, s častými prodlevami, když právě vyšlo ostré odpolední slunce, které vůbec fotkám nesvědčí. Snažil jsem se vždycky počkat na světlo rozptýlené oblaky, aby obrazce na výsledných fotkách neměly příliš ostré stíny, ale právě takové, které co nejlépe zvýrazní kresbu na borové kůře.

Kůra se postupem času po šupinkách i po větších plátech odlupuje a já si říkal, jak se asi stejné místo na kůře vyvíjí v čase. Proměňuje se tvar linií nebo i barva ploch? Jenže - jak takové místo, které jsem fotil před čtyřmi lety najít? Podle čeho? Objektiv vždy při detailu zabírá pouhých pár čtverečních centimetrů, to by byla opravdu mimořádná náhoda, kdybych dokázal najít na veliké ploše silných borových kmenů přesně stejné místo, které jsem už kdysi fotil, abychom mohli takové jednoduché srovnání udělat. No, náhoda umí být děvče neosedlatelné, jak ještě uvidíme na konci článku :-).

Pro předvedení zde na blogu jsem vybral šestnáct fotek, ostatně šestnáctka je právě v těchto dnech z určitých důvodů mým nejoblíbenějším číslem, tak to bude mít i maličký symbolický nádech. Fotografie jsou dělané objektivem Canon Macro EF 100 mm 1:2.8 L IS USM na několikasekudové expozice při extrémně vysokých clonách. A musím říct, že jsem tentokrát dokonale využil i všech možností svého stativu, včetně fotografování s foťákem zcela mimo osu stativu v minimální výšce nad zemí.


Podobně jako u oblaků na obloze, v jejichž tvarech vidí každý z nás trochu jiné výjevy, i v abstraktním světě kůry stromů je snadné pustit fantazii trochu z řetězu a pokusit se najít v neobyčejné kresbě i konkrétní tvary. Mně třeba následující obrazce možná tak trochu připomínají Patapufa :-). Mimochodem, schválně jestli víte, kde jsem právě k tomuhle podivnému přirovnání přišel?



Dostaneme-li se ke snímání z nejmenší zaostřitelné vzdálenosti, výsledkem jsou pak už opravdu velmi drobounké detaily, které - vytrženy hranicemi obrazu ze vztahů se svým okolím, začínají vyprávět vlastní různorodé příběhy. Pěkně spravedlivě - pro každé ucho (a především oko) příběh trochu jiný a nezaměnitelný.



Nu, já na následující fotce třeba vidím (mimo mnohé jiné) lidskou paži optimisticky ukazující vztyčený palec kolem probíhajícímu klokanovi :-).



Tohle je taky trochu oříšek: Že by byl na obrázku těhotný anděl? Teď mi ovšem nezbývá než doufat, že křesťansky založení čtenáři mého blogu nepatří mezi fundamentalisty, natožpak mezi militantní radikály, protože bych rád svému nosu i nadále dopřál standardní 3D podobu.



Dole je pochopitelně pes s kosočtvercovou hlavou na vodítku, to je víceméně jasné :-). Ale co ty zvláštní planety na barevné borové obloze?



Sice nepatřím mezi velké milovníky skládání puzzle, ale následující fotka by lidi, kteří mají puzzle rádi, mohla potěšit. No řekněte: Nevypadá to docela moderně?



Uvažuji nad tím, že tuhle fotku nakonec pootočím o 90° doprava a v protikladu ke skutečnosti z ní udělám fotku na šířku. Myslím, že s pracovními zvětšeninami ještě budu všelijak točit a možná i lehce upřesňovat výřez. Kdoví, co zajímavého v tak různorodé stavebnici může člověk ještě najít!



Je až neuvěřitelné, jak roztodivné barvy jsou taky na borovici k vidění!



Na tuhle fotku si dovolím upozornit. Všimněte si motivu světlé vlnovky ve tvaru letícího ptáka (pěkně ho příroda vytvarovala, ne?). Ještě se k tomuto obrázku vrátíme na samotném konci článku.



Některé části mozaiky zřetelně vystupují z dvourozměrného prostoru a z lehké trojrozměrnosti je usvědčuje kresba stínů.



V další fotce se dostáváme opět až na hranici možného přiblížení; zaostřit lze až do nejkratší vzdálenosti cca 10 cm. Dovedete si možná představit, jaké kejkle jsem při tom snímání musel dělat se stativem, který byl pro focení nezbytný, protože expoziční čas dosahoval až 10 sekund. Nic oslňujícího pro ty z nás, kteří standardně používáme až několikaminutové "zívací cvaky", ale jinak v podobné situaci i ti největší drsňáci, kteří dokážou neochvějně čelit všem nástrahám světa, ke svému překvapení zjišťují, že v nich kdesi v hloubi těla tluče srdce, které dokáže nejen nepřímo rozmlžit realitu skrze slzící oči, ale umí i pěkně přímo svým neustávajícím chvěním rozostřit záběr.



Já ve své fantazii vidím husí nebo kachní hlavu na popukané pompejské dlaždici. Nejspíš nějaká z legendárních kapitolských husí právě svým křikem prozrazující ochráncům Věčného města nekalé záměry Galů :-).



Jako buňky - parádnice nastoupené se zataženými břichy před objektiv elektronového mikroskopu na každoroční památeční focení ke konci školního roku :-).



Na části kůry více osvětlované slunečními paprsky byly k vidění tvary, kterým říkám pracovně "antioázy" - tedy malé osvěžující ostrůvky pouště v nekonečném a unavujícím moři zeleně :-).



Kříženec rožmberské růže s motýlem. Doufám, že je stupenský borovicový motýl rovněž ze šlechtického stavu, aby Rožmberkové nedošli tímto splynutím nějaké fatální rodové újmy dříve, než sami stihnou poctivě vyhynout.



Říkal jsem, že posledním dnům u mne kraluje šestnáctka, tedy přikládám i poslední šestnáctý obrázek, i když k němu nemám žádný speciální výklad. Nevím, nevím, fantazie nějak dochází...



No a závěrem se vrátím k fotce "letícího ptáka", na kterou jsem v textu zvlášť upozornil. Když jsem si prohlížel obrázky nafocené před čtyřmi lety, našel jsem totiž úplně stejný záběr, což považuju za skoro neuvěřitelnou náhodu, protože jsem se vůbec o něco podobného nesnažil. Prostě jsem udělal sadu fotek před čtyřmi lety, sadu fotek letos a zjistil jsem ke svému úžasu, že obě sady obsahují stejný záběr. Anebo to znamená, že mám už dlouhá léta stále stejný vkus, čemuž také leccos nasvědčuje :-). Nevěříte? Tak si otevřete odkaz na starý článek v prvním odstavci a prohlédněte si hned první fotografii.

Najdete příslovečných "deset rozdílů"?

------------------------------------------------------------------

Pozn.: Doplnil jsem ještě "mobilní" ilustrační záběr z focení u jedné ze čtyř stupenských borovic. To jen abyste si mohli udělat orientační představu, jak velké (malé) kousky skutečnosti představují jednotlivé fotky, a taky abyste viděli, že si i stativ docela zacvičil takové fotogymnastické cviky, na které není z běžného provozu zvyklý:


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.