V minulém článku jste správně uhádli, že na obrázku fotohádanky č.13 je detail borové kůry, a já vám síbil, že se dnes k fotkám borové kůry vrátím. Když jsem ještě bydlel v Rokycanech a často jsem dělal zajímavé výlety po okolí, objevil jsem na malém hřbitůvku ve Stupně poblíž Radnic nádherné staré borovice s tak krásnou kůrou, jakou jsem ještě nikdy na žádné borovici neviděl. Neměl jsem ale s sebou náležité vybavení a fotky zakřiveného povrchu kmene z tak malé vzdálenosti jdou těžko naexponovat správně bez stativu. Dlouho jsem si říkal, že se sem jednou vrátím i se stativem a makroobjektivem, no a v mezidobí se semlela spousta věcí, já se z Rokycan odstěhoval, cestu do Stupna jsem stále odkládal a až letos jsem si udělal začátkem září celodenní fotovýlet do známých míst.Na hřbitově jsem budil zpočátku spíš pohoršení. Místní lidé mě stále poočku sledovali, zda moje focení není jenom kamufláž a ve skutečnosti mi nejde jen o květiny, okrasné mísy a lucerničky, které oni nosí svým zemřelým blízkým. Ale nakonec po několika hodinách jsme se postupně sblížili a ti nejodvážnější se dokonce přišli podívat, jak fotky vyšly a poptat se, co s nimi hodlám dělat. Publikovat na blogu, říkal jsem jim, to jsem věděl už tehdy, jen pak přišla dovolená v Řecku, letos plná neobyčejných zážitků, které odsunuly jednoduché a v prvním plánu možná ne úplně zajímavé fotky borové kůry stranou. Dnes konečně přišel jejich čas a já jsem za to rád. Mně totiž ta podivně krásná barevná mozaika připomíná abstraktní obrazy, co myslíte?
Tady jsem po všech těch detailech od borovic maličko poodešel, abych odhalil kontext. Borovice totiž obepínají starou šternberskou hrobku, ve které je pohřben Kašpar Maria Šternberk, jeden ze zakladatelů a prvních donátorů Národního muzea v Praze a ve své době velmi významná osoba českého vědeckého i společenského života, která měla bohaté kontakty s tehdejšími velikány světové kultury a vědy.
Na této infrafotce je napravo šternberská hřbitovní kaple, která svou mohutností zastiňuje obyčejnou malou hřbitovní kapličku. V dálce je pak hlavní stupenský kostel svatého Vavřince. Na rozkomíhaných větvích je díky dlouhé expozici dobře vidět, že při focení bylo notně větrno.
A tady je výhled zpod borovic na druhou stranu, do otevřené krajiny Radnicka. Opět v infračervené a tedy podivně barevné. Ale jsme pořád na hřbitově, tak se podivnostem nemůžeme divit :-)
Kousek od Stupna je k vidění i jedna přírodní zajímavost - chráněná černouhelná sloj, která vystupuje jako jedna z mála až na zemský povrch a za uhlím tedy nemusíte fárat do hloubek. Ano, na Radnicku se kdysi na mnoha místech těžilo kvalitní uhlí, ale to by byl námět na úplně jiný článek než ten dnešní o borovicích na stupenském hřbitůvku.
Pozn.: V noci z 8. na 9. prosince bych chtěl využít menšího "provozu" na blogových stránkách a udělat první výraznější grafickou změnu na tomto blogu od jeho založení před necelými čtyřmi roky. Kdyby se tedy při vaší návštěvě choval blog podivně, omluvte prosím technické nedostatky. Rád bych měl do Vánoc všechno vyladěné a v konečné podobě, se kterou budu zase nějakou dobu spokojený. Věřím, že se vám nová grafická podoba blogu bude líbit a budu zvědavý na vaše názory.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.