Výstava obrazů Noëlly van den Hof

Po promaroděném adventním víkendu jsem se pokusil zařadit zpátky do běžného provozu, což se mi zatím moc nepovedlo a organismus si řekl ještě o minimálně jeden den v klidu, v teple a v horizontání poloze, což je důvod, proč můžu tento článek psát během normálního pracovního dne. Jedním z důvodů, proč jsem ale do normálního režimu spěchal, byla i včerejší vernisáž výstavy obrazů nizozemské výtvarnice Noëlly van den Hof. Její obrazy jsem neznal, ale měl jsem dobrá doporučení a shodou okolností se mi přes společné známé dostalo pozvání do míst, která se běžně nenavštěvují. Výstava se totiž koná přímo v předsálí Jednacího sálu Senátu Parlamentu České republiky ve Valdštejnském paláci na Malé Straně pod patronací senátora Miroslava Krejči. Místo, kde prý tradičně dochází k setkávání novinářů se senátory, se zaplnilo dvanácti rozměrnými obrazy v České republice dosud téměř neznámé malířky Noëlly van den Hof.

Nejsem vůbec žádným odborníkem na malbu, ale rád okouzleně sleduji výtvory šikovnosti lidí, kteří jsou na rozdíl ode mne schopni rukodělného výtvarničení. Když jsem si to spojil s možností vidět výstavu v prostorách běžně jen velmi omezeně přístupných (samozřejmě jsem nakoukl i do propojeného hlavního senátního jednacího sálu) a představil jsem si jako obskurní povyražení, že člověk musí při návštěvě výstavy projít bezpečnostním rámem, uznejte, že jsem něčemu takovému prostě nemohl odolat.

 

Autorka se zabývá především figurální olejomalbou, na všech jejích vystavených obrazech je neoděné ženské tělo v různých úhlech pohledu. Přestože většinou dávám přednost jiným než figurálním dílům, musel jsem uznat, že obrazy působí velmi efektně, i když v nich není zdaleka zachycený jen povrch. Naopak, akty působí velmi svižně, dynamicky, mají v sobě pohyb a - i možná díky jejich velkým rozměrům - se mi zdálo, jako by v sobě odrážely dostatečný prostor, který měla malířka k tvorbě (jako úplný laik to asi popisuji nešikovně, jen se snažím říct, jak na mne obrazy zapůsobily). Ostatně - i paní Noëlla se mi při osobním rozhovoru zdála být sympatická, originální a přirozená žena a dost mi ke svým obrazům ladila.

Noëlla van den Hof absolvovala akademii výtvarných umění v Holandsku. Jak jsem se na vernisáži dozvěděl, před 5 lety se s manželem rozhodli přestěhovat do Jižních Čech a začali rekonstruovat starou usedlost v Maleticích. Výtvarnice se pak dlouho věnovala renovaci interiéru a v poslední době se vrací ke své původní tvorbě - ovšem v jiných souvislostech, v zemi, kde prakticky začíná znovu od nuly. Výstava v senátních prostorách je tak její první větší akcí tohoto typu v České republice, i když - jak se uvádí v materiálech, které byly na vernisáži k dispozici - má za sebou mnoho výstav v zahraničí.

Jen upřesňující poznámka - na následující fotografii není autorka, ale návštěvníci vernisáže. Autorku jsem se sice taky pokusil vyfotit, ale výsledná fotka je tak špatná, že bych se musel jako fotograf hanbou propadnout, kdybych ji tu měl uveřejnit. Malou omluvou je pro mě jen skutečnost, že jsem měl k dispozici jen mobilní telefon, a to je pro mě takový nezvyk a taková nepřizozenost, jako kdybych měl běžet maratón na chůdách. Omlouvám se proto i za horší technickou kvalitu fotek, které tu zveřejňuji.

 

Součástí vernisáže byla i hudební část, konkrétně několik skladeb v podání houslovo - violoncellového dua. No a protože předvánoční nálada je už patrná i v Senátu, kromě normálního vystoupení toto duo zahrálo i několik českých koled, přičemž jsme jako návštěvníci vernisáže byly nuceni zpívat, což bylo mé první veřejné pěvecké vystoupení od té doby, co jsme jako malí míroví štváči přednesli s naším školním sborem píseň "Leť, naše holubičko bílá" dojatým zaměstnancům plzeňského Prazdroje. Rozhodně si tuto pěveckou produkci v Senátu zapíšu do svého profesního životopisu :-)).

Výstava trvá celé Vánoce až do 28. prosince. Původně jsem si myslel, že je za běžných okolností volně přístupná veřejnosti a někteří hosté vernisáže mi říkali totéž. Jen mi došlo, že to asi nepůjde tak hladce, když je expozice instalovaná přímo v zasedacích prostorách horní sněmovní komory. Ptal jsem se proto na recepci, jak se sem může běžný návštěvník dostat. Bylo mi řečeno, že každé pondělí mezi 14:00 a 15:00 je do výstavních prostor volný přístup vchodem z Valdštejnské ulice. Tak teď nevím, co je správně, ale kdo by chtěl obrazy vidět, v pondělí odpoledne je pravděpodobnost největší a jinak je určitě možné se doptat přímo v Senátu, jaké jsou ještě jiné možnosti, pochybuji, že naši zákonodárci budou přes Vánoce bez ustání tvrdě jednat.

Doplňuji ještě odkaz na stránky Senátu, kde je k dispozici několik oficiálních fotografií z vernisáže:

http://www.senat.cz/cinnost/galerie.php?aid=12090 Malířka je např. na dvou posledních fotkách a je to ta z dvojice dam, která stojí v čele sálku více vlevo.

Pozn.: Článek je publikován s laskavým svolením paní Noëlly van den Hof (e-mailový kontakt na ni je noella.rienderhoff@gmail.com), které se tímto omlouvám, že moje "nouzové" fotky ubraly jejím dílům podstatný díl jejich umělecké "šťávy". Rovněž se omlouvám Albrechtu z Valdštejna, že fotky ubírají uměleckou šťávu interiéru jeho krásného paláce :-). Pánům senátorům a dámám senátorkám se za nic neomlouvám a jen tiše čekám, nemají-li naopak oni nějakou omluvu pro mne jako pro občana :-))