Východ slunce nad zmrzlými Dobřichovicemi

Nějak se mi to poslední dobou sešlo, že většina mých rubrik právě nevzkvétá. Na úvahy a fejetóny (natož pak na rozsáhlejší povídky) není v předvánočním období čas, při fotografování přimrzají prsty ke spoušti, v básnění jsem se dostal za hranici toho, co ještě jsem ochoten dát volně k dispozici veřejnému oku, to, co právě čtu, by vás nezajímalo, do kina nechodím a Nedělní miniglosy jsou tak líné, že během normálního týdne mimo neděli ani brvou nehnou :-). Než jsem se stihnul rozkoukat, už je zase sobota a přede mnou poslední pokus, jak se maličko přiblížit předvánoční atmosféře a nechat se jí prostoupit.

 

A tak vám - ještě než prchnu nasávat vůně vánočních trhů a poohlédnout se po normálních "hmotných" dárkách - tentokrát dávám k dispozici jeden starší (pod)zimní obrázek, který vzniknul zcela neplánovaně, při ranním úprku na vlak. Nemaje právě při ruce řádného fotoaparátu, použil jsem k přivítání právě probuzeného slunce z nouze (a ve velké rychlosti) mobilní telefon. Předkládám tedy "výcvak", nikoli skutečnou fotografii. Ale i tak si troufnu ji zařadit mezi fotočlánky. Takhle to vypadá, když slunce na své pravidelné obchůzce kolem světa nakoukne zpoza okolních kopců do údolí Berounky, které ho vždycky znovu zláká svou malebností, takže s námi pak sluníčko chvíli setrvá. Zvláštní - zatímco všichni lidé překonávají řeku po moderní lávce, slunce to vždycky bere velkou oklikou, asi aby si ten pohled dolů pořádně užilo :-).

Tak ať vám - i kdyby dnes náhodou vůbec nebylo vidět - slunce dokáže rozsvítit úsměv ve tváři i prohřát zkřehlé tváře. Přeji všem krásný a klidný adventní víkend.