Nekompletní

Dnes jsem se pokusil vzít k srdci radu pana Jana Zábrany, kterou jsem citoval už kdysi v článku o báječné knize jeho deníkových záznamů Celý život: "Nedopusť se té chyby a neintervenuj mozkem do práce na básni, která v tobě "probíhá" sama." Tak jsem pod svou ruku opatřenou propiskou odpoledne jednoduše podložil čistý papír a nechal jsem ji nějakou dobu dělat její práci, zatímco hlava si volně přemýšlela o souvisejících věcech. Asi po hodině jsem papír "sebral" podobně jako chodila moje babička sbírat vejce a se zájmem jsem si přečetl, co vzniklo, upravil jsem jenom hrubky (doufám, že všechny). Nečekejte tedy dnes nic komplikovaného, cizelovaného a konstruovaného, žádný kámen s briliantovým brusem, ale jen surový kousek s přirozenou nevyumělkovanou jiskrou (místy dost podobný hlušině), pouhý obyčejný a prostý záznam toho, co si samo uvnitř už pěkných pár let "probíhá" a rubrika V řeči mírně vázané z toho dlouhodobě žije. Nezasahuji do toho, přesně podle rady zkušeného barda; neintervenuji. A i když si u toho občas nechápavě kroutím hlavou, jsem pořád stejně rád, že se mi to děje :-).

Nekompletní

Jak jaderný fyzik bez atomu

jak majordomus bez slušného domu

jako výročí bez kalendáře

jak bez slunce silná polární záře

jak tyrkysové moře bez pobřeží

jako Praha bez stovky svých věží

jak bludiště beze slepých cest

jako vesmír bez myriád hvězd

jak divadelní sálek bez jeviště

jako dnešek, kterému chybí "příště"

jak bez hmoty oddělený čas

jak bez epicentra silný zemětřas

jak peněženka bez jediné stovky

jako Paříž bez své Eiffelovky

jak muniční sklad, kterému chybí stráž.

I když se mi na něm zatraceně líbí

tak i můj svět - zimní jako letní

bez tebe je prostě nekompletní,

ať se zrovna čilíš nebo usmíváš

a to podstatné mu - aspoň pro mě - chybí.

Jak pařezová chaloupka bez Vochomůrky

jak Lázně Františkovy bez Komorní Hůrky

jak sedm trpaslíků bez Sněhurky.

Jako bez Boha upřímná lidská víra

jako činka bez toho, kdo vzpírá

jak alžbětinská doba bez Shakespeara.

Jak dětská ukolébavka bez líbezného zpěvu

jako můj sen s tvou tváří bez úsměvu.

Ne ne, dnes se nic brousit nebude. Pěkně to nechám, jak se to vylouplo z éteru, i když s problematickým rytmem, rýmem, obsahem i pointou; však nemusí být vše úplně správně a dokonale, ale důležité je, že to je. Milý pane Zábrano, díky za radu! Ještě jednou si to po mně přečtěte a pak možná usoudíte, že občas trochu té intervence nemusí být na škodu :-).