Takhle nějak si představuji, že by mohl ve "slepeckém písmu rosy" vypadat znak pro nedorozumění: Původně přehledný a jednoduchý obraz se zahustí četnými spojkami a křižovatkami; jako by se schoval za neprostupné mříže jiné skutečnosti. Na rovné cestě vystaví bludiště tisíců možných výkladů, ze kterého vede místo té jedné původní mnoho různých cest.
Čím jsem starší, tím hůř nedorozumění snáším, především ta, která se svým pochybným architektonickým vkusem sám vytvořím. Kéž by byla všechna tak snadno řešitelná, jako tenhle na pohled komplikovaný znak z pozoruhodně zorganizované rosy, kterému stačí jediný dotyk a veškerá jeho spletitá vnitřní struktura rázem zmizí, aby zpoza rozestupující se mříže mohla vystoupit do růžova vyspaná osvobozená skutečnost v podobě jediné kapky koncentrující v sobě vše, co pro nás má doopravdy smysl.
Je dechberoucí, jakých rozličných forem může taková naše "jediná kapka" nabýt, ale je to pořád ona, kterou jasně poznáme mezi všemi jinými, protože žádná jiná prostě neumí svět kolem sebe ani jeho obraz v nás prozářit takovým světlem.
Pozn.: Na obrázku je ranní rosa v pavučině na dobřichovické lávce přes Berounku, lehounce jsem poupravil kontrast exponovaného snímku.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.