Poznámka: Úvodník k tradičnímu nedělnímu článku píšu opět ráno doma v Dobřichovicích a nejméně mezi 14. a 17. hodinou budu při psaní hlavního textu k zastižení ve své miniglosové kavárně naproti Bílé Labuti na pražském Poříčí.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Vítám všechny čtenáře u již 843. čísla Nedělních miniglos, našeho vytrvale vycházejícího blogového nedělníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a už více než 17 let téměř každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v české i světové politice a společnosti.
Po dovolenkovém vykolejení už byl minulý týden celkem normální - tedy přes den normální práce v mém zaměstnání a o některých večerech zajímavé fotografické akce. Takto jsem měl ve středu výbornou příležitost nakouknout do vyhlášeného klubu Koníček v Paláci Lucerna, kde měl můj kamarád Richard Horák vernisáž své výstavy Praha v nečase, ve čtvrtek jsme pro změnu měli tradiční měsíční "summit" s přáteli z naší fotografické Skupiny f/4. No a v sobotu jsem si zajel do Plzně na druhé kolo senátních voleb a na krátké setkání se svou plzeňskou známou, která si chce pořídit do svého bytu jednu mou fotografii (dokonce ve větším než běžném výstavním formátu), což je pro mě vždycky velká radost a vyznamenání.
Od minulé neděle jsem na blogu zveřejnil dva nové články: V úterý to byl fotočlánek se třemi fotkami z večerních vyšehradských hradeb První a poslední slunce deštivého dne a v noci z pátku na sobotu pak dávná vojenská vzpomínka inspirovaná jedním nedávným mediálním vystoupením politika Filipa Turka O šumavském yperitu a změkčilé demokracii. Z předešlého období ještě jednou připomenu článek Jak rozhýbat pecivála aneb Po létech zase jednou do Paříže, ve kterém jsem vysvětlil, proč si v listopadu zajedu na prodloužený víkend do Paříže, i když jsem to původně vůbec neměl v plánu (vzhledem k aktuální situaci v Paříži by to možná chtělo spíš válečného reportéra), obsáhlou fotoreportáž z návštěvy úžasné Gočárovy humpolecké vily v článku Medova vila - funkcionalistická perla Vysočiny a názorné vysvětlení Proč ze svého blogu nikdy nezbohatnu, když nedokážu náležitě ocenit takové úžasné vymoženosti, jakou je "monetizace trafficu".Příští týden bude hodně rušný: V pondělí se jdu večer podívat na fotkami doprovázené povídání o Itálii v podání vynikající fotografky Jany Kupčákové, v úterý plánuji zúčastnit se procházky po drobných artefaktech v prostoru Matematicko fyzikální fakulty v pražské Troji, ve středu bych se měl potkat s pražskými pouličními fotografy (prý mě tam pustí, i když já tedy zrovna "fotografický uličník" nejsem) a ještě se něco chystá i na čtvrtek a na sobotu. No a výrazně se taky přiblíží vernisáž velké výstavy České federace fotografického umění, která se uskuteční v Ambitu kláštera u Panny Marie Sněžné v centru Prahy v úterý 27. října od 17:00 (výstava pak pokračuje každý den až do 20. listopadu a bude obsahovat i mých pět fotografií, tentokrát hlavně na téma Architektura), i můj fotografický výlet na pařížskou výstavu vítězů letošního ročníku prestižní celosvětové fotografické soutěže Prix de la Photographie Paris (Px3). jejíž vernisáž a předávání cen se odehraje (když pařížští demonstranti laskavě dovolí) večer 10. listopadu.
Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za všechny vaše návštěvy i komentáře a i do příštího týdne vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.
Doutník ve větrníku? Vy jste nepochopil, že to byl humor à la Česká soda? Stejně tak jeho prohlášení o Yperitu, svlékání majitelky hotelu, naivní liberální politici jako viníci rusko-ukrajinské války a další a další. Už si konečně přiznejte, že na Turka prostě nemáte! :-)
OdpovědětVymazat