Dnes už se meteorologové s astronomy konečně skoro po měsíci rozepří shodnou: Léto skončilo a nastal podzim. Já bych tedy rozhodně měl raději "nadlet" než podzim, ale to už záleží na gustu každého z nás. Vzhledem k tomu, že jsme se přehoupli přes rovnodennost, znamená to, že čas bez slunce už bude i v jasných dnech delší než čas s ním, což nemusí být nutně na závadu, když si dokážeme i ten kratší čas společně náležitě užít; aspoň si nezevšedníme. Já tedy doufám, že zdejším návštěvníkům během léta úplně nezevšedněly ani Nedělní miniglosy,
náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých
dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a ve kterém se
snažíme na jinak celkem nudné události v politice a ve společnosti doma i
ve světě dívat s nadhledem a trochou humoru. Vítám vás u 656. čísla nedělníku,
který je nám koncem týdne pravidelným společníkem už víc než 13 a půl roku.
Patnáct let života, víc než 2500 autorských článků a asi dvakrát tolik vlastních fotografií - to vše obsahuje můj žánrově velmi pestrý osobní blog. Jsem moc rád, že jste si sem přišli počíst, a věřím, že tu najdete něco, co vám udělá radost. Krásné dny přeje Petr/Čerf.
neděle 25. září 2022
Nedělní miniglosy č.656
V
tomto týdnu jsem zveřejnil dva nové články: V prvním jsem vás zavedl zase jednou do své malé blogové fotolaboratoře, protože v článku Smíchovská pouliční znouzecnost, jsem se pokusil ukázat, jak se dá i v mizerných podmínkách, ničím nevybízejícím k focení, nakonec - když se necháte vést okolnostmi a nesnažíte se je za každou cenu silou přeprat - dobrat úplně nečekaného a neplánovaného výsledku. Druhým příspěvkem byl v mnohém opravdu speciální článek č.2222 na mém blogu (později mi došlo, že těch dvojek je ve hře ještě víc, protože článků bylo ve skutečnosti 2222+2 :-)), kterým se stala speciální lehce jazykozpytná rýmovačka Čtyři labutě (s praktickým cvičením na skloňování v plurálu). Z minulého týdne ještě jednou připomenu ukázku výsledků svého hledání ve starých
matrikách v přehledné podobě Vějířové přehlídky předků. A připomenout si opět můžeme i jeden článek z archivu, zaprášeného nánosem 11 dlouhých let, článek z mé první velké japonské cesty, konkrétně reportáž z prvního ze dvou mých výstupů na na nádhernou a majestátní horu Fudžisan - Taxíkem na Fudži.
Příští
týden vám možná ukážu pár fotek z mých dvou nočních výprav na jen zdánlivě zcela tmavý břeh Berounky a vyzkoušíme si, jak je možné fotit východ slunce těsně před půlnocí a navíc na jihozápadě :-). Zatím přeji všem
zdejším návštěvníkům první čistě a nesporně podzimní týden a ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na
co byste si
sáhnout přáli :-).