Zdejší návštěvníci velmi dobře vědí, že se občas zahrabu hluboko do starých matrik a sonduji, kterak to bylo s mými méně či více vzdálenými předky. Zatím jsem se tím nezabýval nijak systematicky, ale spíš překotně; jako starý středověký havíř "naťuknu" žílu a jdu po ní, i když mě občas zavede do slepých uliček nejrůznějších vedlejších kolen a jiných oudů.
Nedávno jsem začal využívat síťový rodokmenový software, který umožňuje nakukovat i do cizích rodokmenů a hledat tam dosud netušené souvislosti. Tento program nabízí i speciální "vějířovité zobrazení", ve kterém jste jako v Koperníkově heliocentrické soustavě právě vy středem všehomíra a kolem vás se - jako slupky cibule - skládají další a další generace vašich předků. Pokusil jsem se proto data "ve vějíři" doplnit ze svých dlouho po matrikách sháněných informací a ukázalo se, že jsem schopný skoro úplně zaplnit šestigenerační graf svých přímých předků od čistě vápeníkovské linie zcela vlevo, kde jeden Vápeník střídá druhého (mám těch Vápeníků v řadě ještě víc, ale už takhle je graf kvůli nezbytnému zmenšení v prostředí blogu téměř nečitelný.
V grafu už teď mám jen minimum výpadků: Zatím se mi nepodařilo dohledat rodiče svého praprapradědečka Františka Matějky, protože mají být z nějaké vesničky poblíž Bechyně; uvidíme, třeba se tuhle mezírku ještě podaří někdy informačně zacelit. Větší a dnes již nevyplnitelnou trhlinu způsobila skutečnost, že se jedna z mých prababiček narodila svobodné matce Margaretě, která otce svého dítěte nikde oficiálně neuvedla (to je ta velká díra "na jedenácté hodině"), kde se tak do neznáma propadlo na této úrovni hned sedm mých přímých předků.
Zajímavé pro mě samozřejmě bylo prohlédnout si defilé různorodých jmen. Pokud jde o křestní jména, není to zase tak pestré, jako by podobný soubor nejspíš byl dnes: V dámské části jednoznačně dominují Anny (22 případů), Marie (14 případů) a Kateřiny (8 případů), ale najdeme tu i dnes skoro se nevyskytující Teklu, či dvě Rosiny. Pánskou část opanovali Josefové (17 případů), ale je tam i Prokop, Šimon, Vojtěch nebo dva Petrové :-).
V příjmeních jsou dobře vidět dva různorodé národnostní proudy - český i německý. Ten český zastupuje nejen Vápeník, ale i Štěpánek, Martínek, Kočandrle, Šašek, Petrásek nebo Červenka. Ten německý naproti tomu Schwarz, Weber, Peter, Neuhäupl, Geber nebo Trüberbach. Na pomezí pak stojí typicky německá jména v typicky českých rodech - jako byli Kollerové, Stahlové nebo Steinbachové a oba proudy jako kdyby chvílemi šly paralelně a chvílemi se naopak mísily, proplétaly a - jsme přece v oblasti genealogie - také křížily.
Vida, co se člověk při takových exkurzích proti proudu času všechno nedozví; donedávna jsem neměl vůbec tušení, že bych měl mít něco společného s většinou z těch jmen mých přímých předků. Snad jen u těch Šašků jsem, to připouštím, měl určité podezření :-))
Velmi úhledné :-) A co se křestních jmen týče, byli naši předkové většinově velcí suchaři. To se pak není čemu divit, že má Marie asi tak dvacet různých zdrobnělých variant, když bylo nutno od sebe odlišit nekonečně mnoho různých Marií!
OdpovědětVymazatZdrobněliny máme, protože jsme Češi a je to vlastní češtině více než jiným jazykům. Vyjadřuje se tím vztah.
VymazatCD od ničeho odlišovat nepotřebujeme a stejně mu říkáme cédéčko, wi-fi říkáme wifina a televizi telka.
Školní hantýrka dělá to samé, vyjadřuje vztah. Doporučuji knihu Študáci a kantoři.
Bohdalovou si s nikým nepleteme, ale říkáme jí Bohdalka. Janžurové Janžurka a dokonce Bardotové Bardotka.
Na odlišování různých osob stejného křestního jména byla příjmení.
Jiří Udržal
Někdy je možné z matričních záznamů vysledovat velmi zajímavé a z dnešního pohledu už naštěstí těžko představitelné příběhy - např. když rodiče opakovaně dávali svým dětem stejné jméno a ty děti pak hned v prvních dnech života zemřely. Několikrát jsem takhle našel rodinu, které se podařilo udržet při životě až třetího nebo dokonce čtvrtého Pepíčka nebo Marušku. Něčemu takovému se dokonce některé současné genealogické systémy, vyhledávající nekonzistence, snaží bránit a stejná jména dětí v jedné rodině neurvale hlásí jako potenciální chyby, zatímco já si představuji, jaké asi mohly být rozličné okolnosti, které přiměly rodiče nahlásit už poněkolikáté stejné jméno.
VymazatJeště i v posleni době např.Zdenek Svěrák se jmenuje stejně jako jeho bratr, ktery tragicky zemrel oredbjedovnarozenim...
Vymazat... před jeho narozením
Vymazat5-10% dětí je jiného otce, než který je oficiálně uváděn. Kdo někdy spal se zadanou ženou, ví, co myslím.
OdpovědětVymazatTo bohužel matriky neuvádí, takže stejně nikdo své vzdálenější předky neznáme a když dojdeme pár století zpět, tak máme více předků, než bylo tehdy obyvatel.
Sama sebe stejně nepoznáme skrze své předky, ale skrze sebepoznání. To dá ovšem práci.
Jiří Udržal
Ano, to je velmi dobře představitelné a celkem střízlivé procento. Mnoho farářů, kteří nakonec prováděli záznamy do matriky, bylo, myslím, dobře obeznámeno se skutečným stavem věcí, přinejmenším díky institutu svaté zpovědi. I proto neberu poznávání svého rodu jako prostředek poznávání sebe samého, ale spíš mě zajímá každodenní život a zvyklosti těch lidí, které se někdy dají odhadovat ze střípků okolností. No a často díky svému hledání narazím na úplně cizí příběh, který mě zaujme mnohem víc než všichni moji předci.
VymazatA je tu určitá kontinuita, i když ne nutně pokrevenství..Clovek zná z vyprávění osudy do svych praprarodičů a je prirozene zvedavy, co bylo ještě předtím...
VymazatPěkný vějířek..... jeden čas jsme měla hodně velkou chuť se pustit do pátrání, jenže nějak mne to opustilo. Třeba zas se to někdy vrátí ;-)
OdpovědětVymazatJá jsem takový "kvartální genealog" :-). Vždycky mě to na pár týdnů popadne a pak si zase dám třeba rok pauzu...
Vymazatquick
OdpovědětVymazatCo je psáno, to je dáno (v matrice).
Z vyprávění vím, že můj příbuzný se narodil na Silvestra. Pokřtěný byl na Nový rok (ověřila jsem si po letech v matrice). Ovšem tak se stalo, že den křtu byl veden jako den narození a malý Fabián se tak stal o rok mladším. Ten rozdíl jednoho dne a současně jednoho roku ho přivedl v I. světové válce na italskou frontu. Být o den starší, už by do války nemusel.
Zemřel v 87 letech. Datum narození na pomníku odpovídá skutečnosti.
To je moc zajímavý příběh. Faráři, kteří matriky vedli, byli velmi rozdílní, někteří byli velmi pracovití a až pedanticky přesní, dělali k matrikám indexy, aby v nich šlo snadněji vyhledávat, doplňovali i po desítkách let dodatečné informace. Jiní k tomu zase přistupovali jen tak, aby se neřeklo a (zjevně nemilé) povinnosti bylo učiněno zadost.
VymazatKdybych já byl matrikář, to by se lidé při mé dysgrafii dožili různých překvapení.
OdpovědětVymazatZ prohlížení matrik vím, že nejhorší jsou dysgrafici píšící švabachem.
Vymazatquick
VymazatA nejhůř dyslektici, kteří to mají po nich číst. :-)
Taky mame nemeckou vetev, ktera byla ale v matrikach v ruznych variantach od spisovne nemciny po ceskou verzi. A pak jeste dalsi vetev z Rakouska, cert aby se v tom vyznal. Pro me jsou nejzajimavejsi ty ustne predavane pribehy, ktere se na matrikach nepisou. Ackoliv si myslim, ze i s nimi je to pri fantazii nasi rodiny podobne jako s tim zkomolenim.nemeckeho prijmeni. Detska umrti nebo zmrzaceni patri kazdopadne vzdy mezi ty nejsmutnejsi. Tezko si to dneska predstavit jako beznou soucast zivota.
OdpovědětVymazatTak to máte velmi košaté. Část matričních zápisů je rovnou psaná německy, protože je pořízená v tradičně německy mluvících lokalitách. Není tak divu, že část mé rodiny po válce odsunuli.
VymazatV jedné pobočné linii našeho rodu jsem našel rodinu, u které z dvanácti narozených dětí jen jedno mohlo oslavit aspoň první narozeniny. I z těch strohých opakujících se matričních záznamů snad dokáže citlivější čtenář vycítit tu nepředstavitelnou hrůzu.
Obdivuji ty, kteří dokáží takto dohledat své předky. Mrzí mě, že jsem neměla takové prarodiče, abych od nich zjistila víc příběhů ze života, a tak jsem alespoň vyzpovídala rodiče. Doufám, že to předám dál. Člověk by podle mě měl znát alespoň něco z historie své rodiny.
OdpovědětVymazatNěco z naší rodinné historie znám, ale s tím předáváním to asi bude horší...
VymazatLezarts
OdpovědětVymazatTaké v naší rodině to bylo dost monotónní výběr křestních jmen.
Babička Marie, její švagrová Marie, neteř Marie a dcera neteře Marie. Všechny bydlely téměř pod jednou střechou a tak při zavolání volání Marie, se nikdy nevědělo na kterou to bylo😀
To je moc dobrý a jistě ne ojedinělý příklad. Zase si člověk nepopíše diář připomínkami jmenin :-).
VymazatV jedné rodové větvi to vyšperkovali ještě tím, že se brali dva se stejným příjmením :)
OdpovědětVymazatAno, mám taky několik takových případů. Pěknou paseku v datech např. dokáže způsobit, když si ovdovělá žena vezme svého švagra :-).
VymazatHeliocentrismus mě pobavil, ale vypadá to, že těch galaxií máme miliardy :).
OdpovědětVymazat