Čtyři labutě (s praktickým cvičením na skloňování v plurálu)

Jak už jsem ohlásil, právě tímto článkem se naplňuje skoro magické "supersudé" číslo 2222. Ano, dnešní článek je na mém blogu přesně dvoutisící dvoustý dvacátý druhý. A protože k příštímu takovému - pro změnu superlichému - číslu se zde už rozhodně nedostaneme, máme dnes poslední šanci užít si podobnou číselnou souhru.

 

Nakonec jsem se rozhodl nedělat žádné historické výběry či patetické pamětní články, ale naopak připomenout si tuhle specifickou příležitost článkem úplně obyčejným, článkem jako je každý druhý, dvacátý druhý či dvoustý dvacátý druhý. A protože dnešní článek bude z rubriky V řeči mírně vázané, použijeme obraz čísla 2222 v podobě čtyř ve stejném směru orientovaných labutí, což jsou ptáci jednak fotogeničtí a jednak se o nich dá říct, že umějí probudit i básnickou obrazotvornost; ostatně určitě si mnozí z vás vzpomenou na slavný verš básníka Jaroslava Nerada "labutí šíje, ňadra, buben a činely", ze kterého se nakonec vyklubal záznam poznávací značky hledaného automobilu v klasické Čapkově povídce. Věřím, že dnešní - literárně nijak ambiciózní - rýmovačka Čtyři labutě nebude zdaleka tak obsáhlá jako byli Tři mušketýři a nepůjde v ní o kejhák jako třeba v Sedmi statečných.

 

Ne, dnes nepůjde o sedm statečných, ale o obyčejných českých sedm gramatických pádů. Můžete si totiž jako bonus v tomto článku na čtyřech labutích vyzkoušet i skloňování v plurálu. V každém dvojverší jeden pád, to je skoro jako při volných jízdách v krasobruslení nebo při slalomu na příliš zledovatělé trati. Na učení v hodinách češtiny je to samozřejmě hrozné, ale pro náš dnešní praktický účel je to tak akorát. A protože labutě jsou čtyři a pádů sedm, dohromady je to kolik, žáku Cartere? :-)

 

Čtyři labutě

I když se závěr léta letos koupe v chladném mokru,

čtyři labutě jsou vždycky hlavní výhrou v pokeru.

Ať hraji zrovna samotáře či hodného strejdu,

bez čtyř labutí se dnes už prostě neobejdu.

Byť článků je tu celkem porce nijak příliš skrovná,

čtyřem labutím se z toho žádný nevyrovná.

 

I když mi nejde pravda přes ret, zpovídám se Bohu:

Čtyři labutě už vidím na každičkém rohu.

 

Když volám "Čtyři labutě!!!" v souladu s právním řádem

emotivní vokativ si pletou s nudným prvním pádem.

 

Byť nejspíš leccos praktického vaše duše hněte

v čtyřech labutích se arci nikdy nezklamete.

 

Pak řeknu snad, až zasypou mě jednou čerstvou prstí:

S čtyřmi labutěmi na střeše je líp 

                            než s jedním vrabcem v hrsti!

 

 

P.S. (už bez pádu):.

I když celkem hloupá, snad dnes bude po chuti

tahle báseň jedné krásné

                            čtyřjediné labuti :-). 

 

Teď si říkám, že naše čeština je sice těžká, ale naštěstí pořád ještě umírněná. Kdybych totiž psal Čtyři labutě ve finštině byla by rýmovačka přibližně dvakrát delší a kdo by se měl s těmi finskými rýmy vymýšlet, že? A to vůbec nemluvím o tom, kdybych chtěl napsat dnešní jazykové cvičení v cezštině (to není překlep, ale snad přijatelný fonetický přepis kavkazského jazyka TSEZ), jejíž cca 16 tisíc mluvčích se ani nedokáže shodnout, jestli mají pádů 50 nebo 140; v obou případech by ovšem čtení (a natožpak vymýšlení!) takové básničky bylo na dlouho. 

 

Tak buďme za naši milou a přiměřenou češtinu rádi a já se budu těšit i na příští - už zase nijak slavnostní a připomenutíhodný - 2223. článek, který nejspíš, řekl bych, vyjde v neděli. Jsem opravdu zvědavý, co by to tak asi mohlo být... 

 

 

Vím, je toho na ilustračním obrázku trochu víc. Můžu to tak nechat? :-)