Říkal jsem si, že když se nám změnil letní čas na normální, budu mít o hodinu více času na napsání Nedělních miniglos. To bych ale nesměl do tří do rána upravovat fotky ze včerejšího focení u zamlžené Vltavy (nebojte, taky se tu objeví nějaký výběr). Nakonec místo hodiny navíc mám tedy paradoxně "hodinu na méně", ale uklidňuje mě skutečnost, že mám příští týden dovolenou, abych si mohl užít všeliké fotografické workshopy, přednášky a výstavy, které jsem si do těch pár dnů naplánoval. Ale bez ohledu na moje aktuální a s blogem přímo nesouvisející aktivity se dá spolehnout na to, že i dnes opět vycházejí Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", u jejichž vydání vás zase po týdnu vítám.
Patnáct let života, víc než 2500 autorských článků a asi dvakrát tolik vlastních fotografií - to vše obsahuje můj žánrově velmi pestrý osobní blog. Jsem moc rád, že jste si sem přišli počíst, a věřím, že tu najdete něco, co vám udělá radost. Krásné dny přeje Petr/Čerf.
neděle 31. října 2021
Nedělní miniglosy č.612
V
uplynulém týdnu jsem zveřejnil dva články: Do rubriky Po paměti jsem přidal z pohledu dnešní situace v Afghánistánu skoro neuvěřitelnou vzpomínku na to, jak jsem kdysi bydlel s bohatým Afgháncem. Druhý článek byl inspirován náhodným nálezem krásného věnování v knížce milostných básní, staré 130 let: O milostném věnování v Písních Závišových, který - jak už to u mě bývá - spustil zajímavý kolotoč nových objevů a informací, které jsem se ve škole nedozvěděl nebo jsem právě nedával pozor. Z minulého týdne ještě připomenu článek Jak používám instagram
a přikládám i přímý odkaz na svůj web, kde nedávno vznikla speciální webová galerie s nově vytvořenými fotkami z mé 10 let staré první
japonské cesty - symbolicky v rozsahu 36 obrázků starého černobílého
kinofilmu: Černobílý Japan 2011.
V příštím týdnu vás - tentokrát už opravdu naposled - pozvu na svou závěrečnou komentovanou prohlídku své malé fotovýstavy Začátek velké cesty, kterou čeká ve středu 10. listopadu od 18:00 v kavárně Divadla Kámen
na pražském sídlišti Invalidovna po více než tři čtvrtě roce "dernisáž". Kdo z vás tedy přijít chtěl a zatím to nestihl, má poslední příležitost probrat se mnou v tomto prostoru mezi vystavenými obrazy osobně důležité i nedůležité věci kolem
fotek či jiných témat; všechny srdečně zvu a rád se s vámi při té příležitosti uvidím.
Dny
se kvapem krátí a noci prodlužují, tak pokud pro ně hledáte nějakou
knížku, u které si nebudete muset pořád pamatovat, kde jste skončili,
zkuste si třeba zdarma stáhnout pdf podobu mé knížky blogových fejetónků, glos a reflexí neobyčejného života kolem
nás s názvem Hledá se pudvice v modrém obalu!
Přeji všem i nadále hlavně pevné zdraví a pokud možno co nejčastěji úsměv ve tváři, a těším se, že se
na těchto stránkách
zase brzy potkáme a vy si tu opět najdete něco, co vás potěší. Krásný
týden! :-)