Černobílý Japan 2011

Už jsem tady i na sociálních sítích informoval, že jsem si na sebe vymyslel zvláštní projekt "oživování" 10 let starých fotek z mé první japonské cesty (moje průběžné reportáže z japonského putování najdete ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči). Každý večer jsem usedal k počítači a procházel jsem si podrobně všechny nepoužité a v archivu odložené fotky ze dne přesně před deseti lety. Nejen jsem si tak docela efektivně připomněl krok po kroku celou japonskou cestu, ale hlavně jsem sám pro sebe objevil pár fotek, které, myslím za resuscitaci celkem stojí nebo by je aspoň byla škoda nikdy nikomu neukázat. Abych podpořil dokumentární stránku celé série, rozhodl jsem se použít jednotící černobílé podání, tedy něco, s čím jinak tolik nepracuji, abych si zase vyzkoušel trochu jiný přístup a způsob uvažování o fotkách.  

Podobně jako i před 10 lety nakonec dlouhé putování po krásné japonské zemi skončilo, končí po necelém měsíci i tento "ad hoc" fotografický projekt a já už mám vybrané fotky do výsledné kolekce. To, co tady na blogu dnes ukážu, není zdaleka totéž, první tři fotky z dnešního článku se např. do finálního výběru vůbec nedostaly. Je ale, myslím, dobré ukázat, že konečná podoba cyklu "Černobílý Japan" je opravdu jen výběrem z o dost širšího základu. Během těch skoro 30 večerů jsem totiž celkem prošel asi 2500 archivních fotek, z nich jsem vybral cca 250 adeptů, které jsem starostlivě zpracoval tak nejlíp, jak aktuálně umím. Bylo to, musím říct, opravdové dobrodružství; přece jen - mnohé se za těch 10 let změnilo, v roce 2011 jsem např. ještě vůbec nefotil do RAWu, ale jen do JPG formátu, což si už teď vůbec neumím představit, nepoužíval jsem "full-frame" a hlavně - v tom japonském cestovatelském kvapíku jsem vlastně vůbec neměl čas na opravdu poctivé pomalé snímání, kterému dávám přednost; byl to tehdy naopak dost frmol a na kvalitě pořízených fotografií se to nemohlo neprojevit. O to víc času a péče jsem těm 250 vybraným obrázkům musel věnovat teď. V mnoha případech to k ničemu zajímavému nevedlo, ale samozřejmě, ukážu vám především ty snímky, o kterých se domnívám, že to mělo aspoň nějaký smysl. Fotky nejsou technicky nijak exkluzivní, ale o to tentokrát nešlo, zatím se nechystám z nich dělat velkoformátové zvětšeniny.

Na konci dnešního článku vás tedy čeká odkaz do speciální "E-xpozice č.6" na mém fotowebu, kde najdete celkem 36 obrázků (tedy čtyři obrazovky po devíti). U fotek je tentokrát jen minimum informací a proti mým dosavadním zvyklostem tam nejsou dokonce ani žádné názvy, protože to nejsou fotky artové ale většinou opravdu dokumentární, kterým snad není třeba dodávat žádný další rozměr. Je možné, že si časem pro nějaké účely pár obrázků z téhle japonské kolekce vytáhnu a názvy jim vytvořím, ale zatím jsem to nepovažoval za nezbytné.   

Obrázek č.1: Struktura lávových vyvřelin na vrcholu sopky Aso na ostrově Kyushu. Tuhle fotku sice v konečném výběru nenajdete, ale co já mohu vědět; třeba je mezi vámi nějaký specialista na černobílou geologii :-).

 

 

 

Když mluvím o sopce Aso, možnost ji spatřit na vlastní oči a stanout až na okraji hlavního kráteru pro mě byla v Japonsku úžasným zážitkem. Jste-li v místě, o kterém víte, že se může během chvilky změnit na doslova pekelnou zónu, a máte tu kliku, že mocné přírodní síly právě klimbají a pustí vás nakouknout do jejich příbytku, je to úžasná zkušenost. Takhle vypadá sopka z dálky. Ani tenhle obrázek nakonec ve finální kolekci není, ale toto úžasné místo je tam zastoupeno jinými snímky, tak - přijdete-li se na celý cyklus podívat - budete mít aspoň srovnání.

 

 

 

Do třetice snímek, který v kolekci Černobílý Japan neuvidíte. On samozřejmě není nic moc, ale beru ho jako doklad, že i taková fascinující památka, jakou je pověstný chrám Fushimi Inari v Kyotu se občas musí poopravit, no a co k opravě použít jiného než typické japonské stroje, japonský fortel a japonské kužely :-).   

 

 

 

Všechny další dnešní fotky už součástí připravené kolekce jsou. Napřed se opět vrátíme ke kráteru sopky Aso. Na vrcholu totiž stojí několik rozpadlých betonových krytů, které byly kdysi postaveny proto, aby se měli turisté kde skrýt před padajícími balvany v případě nenadálé erupce. Tyhle původní kryty se ale ukázaly být postavené na nevhodném místě a při jedné ze silných erupcí byly zničeny. Nikdo už se pak do jejich opravy nepustil, nové kryty jsou postavené o kousek dál a ke zbytkům starých krytů se už dnes nesmí.

 

 

 

Legendární obrovitá "plovoucí brána torii" na ostrově Miyajima stojí za přílivu ve vodě, ale za odlivu se dá dojít celkem suchou nohou až k jejím mohutným dřevěným sloupům. Na bráně je dobře vidět, že až moře opět přiteče, budou v těchto místech víc než 3 metry vody. 

 

 

 

Když jsem psal o zamýšleném dokumentárním charakteru celé kolekce, neměly by v něm chybět ani záznamy některých zdánlivě obyčejných ale ve skutečnosti okouzlujících setkání. Toto přátelské a minimálně z jedné strany i náležitě nadšené setkání zprostředkoval opět ostrov Miyajima.

 

 

 

Kyoto nabízí neuvěřitelné množství historických památek, o čemž ovšem tahle lehce psychedelická fotka moc nevypovídá. Snímek ale vznikl na úžasném moderním kyotském hlavním nádraží, což je moje oblíbené místo, kde bych nejspíš dokázal fotit celý den a pořád by bylo co. 

 

 

 

K Japonsku patří déšť a deštníky. Tenhle déšť v Kanazawě u Japonského moře byl předzvěstí nastávajícího tajfunu, takže lilo nepřetržitě celý den, který jsem na tohle krásné město a především na jeho fascinující zahradu Kenroku-en měl vyčleněný. Kdyby šlo jen o přepršku, šlo by se schovat pod přístřešky chrámu, ale tenhle déšť trval několik dní, takže byste v dřevěné podlaze vystáli důlek. V případě nouze je ale možné nabídnout si aspoň jeden ze sdílených chrámových deštníků vpravo dole. 

 

Tak to byla dnešní blogová ochutnávka, která by v optimálním případě měla vést ke hlavnímu chodu - celému nově vzniklému fotografickému cyklu Černobílý Japan. Všechny vás tedy srdečně zvu na malý zrychlený průlet Japonskem, jak vypadalo přesně před deseti lety a věřím, že vás třeba některé z obrázků zaujmou: E-xpozice č.6: Černobílý Japan (2011). A jen malý praktický dovětek: Fotky nejsou většinou čtvercové, to se tak jen na základní obrazovce tváří, ale samozřejmě stačí rozkliknout a objeví se ve skutečném formátu a se stručným popisem.

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může dále nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.