Druhé prázdninové číslo Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých
dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", je snad ještě žhavější než to první. Ehmmm, kdybychom byli bulvárem, toto označení by věru slibovalo mnohé, jenže v případě tak seriózního nedělníku, jako jsou NMg, je žhavost dána výhradně okolními podmínkami, v tomto případě červencovým vedrem. Dnes má být podle předpovědí takový hic, že si dokonce vůbec nejsem jistý (když tohle píšu, je zatím celkem příjemné ráno, kolem sedmé hodiny, jenže před polednem už to bude horší), jestli dnes vyrazím psát do Prahy do tradičního prostředí klimatizované kavárny, protože cesta moc klimatizovaná není (pozn. po uzávěrce - nakonec jsem do Prahy nejel). Vám jako čtenářům to ale může být jedno, důležité pro vás nejspíš bude, jestli dnešní vydání nebude v tom upoceném vedru postrádat chladivý šmrnc a vtip. To samozřejmě úplně zaručit nemohu, ale slibuji spolu s celou jednomužnou redakcí, že uděláme všechno pro to, aby se na dnešním 691. vydání tohoto svérázného nedělníku prázdninové vedřiny neprojevily přliš negativně.
Patnáct let života, víc než 2500 autorských článků a asi dvakrát tolik vlastních fotografií - to vše obsahuje můj žánrově velmi pestrý osobní blog. Jsem moc rád, že jste si sem přišli počíst, a věřím, že tu najdete něco, co vám udělá radost. Krásné dny přeje Petr/Čerf.
neděle 9. července 2023
Nedělní miniglosy č.691
Od
vydání posledních Nedělních miniglos jsem zde na blogu publikoval
dva články. Prvním byla malá fotoreportáž z barokního klášterního komplexu v Chotěšově na Plzeňsku. Z této obce pochází otcovská linie mého rodu, takže mám k tomuto místu blízký osobní vztah, který je aktuálně podpořený i tím, že jsem dostal možnost v příštím roce v klášterních prostorách uspořádat výstavu svých fotek. Ve druhém článku jsem se vrátil ke svému oblíbenému básníkovi Christianu Morgensternovi, protože jsem se už poosmé pokusil přeložit jednu z jeho fantazií nabitých básniček do češtiny. Tentokrát to odneslo osmiverší Měsíc (Der Mond). Z minulých týdnů ještě jednou připomenu text připomínající Tucet mých nezapomenutelných dnů a
článek o knize Ivana Olbrachta O smutných očích Hany Karadžičové. No a z hlubšího archivu dnes připomenu deset let starý článek O holdování a holtování, zařazený do oblíbené rubriky o češtině Jazykové hrádky, a nově i článek z roku 2011 O záludných heslech a romantických špiónech.
Jako obyčejně nemám ještě na příští týden žádný "ediční plán", bez kterého prý se - podle názoru řady "influencerů" - provoz kvalitního blogu prostě neobejde. Třeba bychom se mohli trochu osvěžit několika novými deštivými fotkami z pražského Nového Světa nebo se podíváme na pár nových obrázků z cyklu Kouzelná zahrada. A kdoví, třeba dokonce zase jednou odemkneme naši Fotolaboratoř a podíváme se společně podrobněji na nějaké praktické fotografické téma. Každopádně ale přeji všem zdejším návštěvníkům, ať horko přečkáte ve zdraví a ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na
co byste si
sáhnout přáli.