Původně to měl být týden obyčejné dovolené, ze které se ale po pondělku stala dovolená neobyčejná, protože covidová. Pěkně jsem si naplánoval, kam všude vyrazím během toho týdne fotit, skoro na každý večer jsem měl v plánu nějakou zajímavou akci, jako třeba křest knížky, divadlo nebo koncert a vše jsem to musel kvůli nařízené izolaci postupně odvolat, a to jsem ještě netušil, o co přijdu o víkendu. Jenže covid se neptá na naše plány, ten má jen ty svoje, které je těžké zvnějšku odhadnout a pochopit. A tak jsem strávil týden mezi zdmi svého dočasného domácího vězení, ze kterého snad budu moct ve středu vyrazit vstříc dalším normálnějším zážitkům. Můžu se čertit a vztekat, co vše jsem kvůli té malé potvoře zmeškal, ale jednak je mi to celkem houby platné a jednak bych se neměl rouhat, protože byli mnozí přede mnou, kteří zmeškali mnohem víc a někteří dokonce jednou provždy všechno. Ani v nejpodrobnějších pokynech pro život v covidové izolaci však není ani slovo o tom, že by měli pacienti zakázáno vydávat Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu".
Jsem proto moc rád, že vás můžu i v téhle specifické situaci přivítat u celkově už šestistého čtyřiatřicátého vydání tradičního blogového nedělníku,
který se už 13 let snaží i náročná období překlenout s nadhledem a - je-li to
vůbec možné - i s nádechem humoru.
Tento týden jsem publikoval dva nové články: V prvním jsem ukázal další obrázky, které nečekaně přibyly do mého dlouhodobého fotocyklu Kouzelná zahrada. A protože jsem na celé focení měl tentokrát jen necelých 10 minut, než zapadlo sluníčko, článek se jmenuje Deset minut v kouzelné zahradě. Ve druhém článku jsem pak už jen stihl oznámit, že Konečně jsem taky součástí (covidové) statistiky. Z minulého týdne ještě jednou připomenu reportáž Příběh staré knihy aneb Z knihobudky až na Petřín,
která názorně předvedla, jak náhoda dokáže ovlivnit naše kroky a
připravit nám zajímavé zážitky, které jsme si dříve nedokázali
představit - v mém případě úžasnou návštěvu slavné Strahovské knihovny. V našem tradičním archivním
okénku se ještě jednou vrátím do jara roku 2011, kdy jsem na
blogu - v záchvatu zcela soukromých obav, plynoucích z tehdejšího
velkého japonského zemětřesení - publikoval básničku Svět je jen velká osika. No a na závěr "odstavce s odkazy" jako
obvykle přidám pro zájemce i odkaz na svou "pdf knížku"
vybraných (a pro knižní použití s odstupem lehce upravených) blogových textů Hledá se pudvice v modrém obalu!
Už dnes upozorňuji, že příští neděli budou mít Nedělní miniglosy velikonoční přestávku, takže se nad příštím "půlkulatým" číslem 635 setkáme až za 14 dní. Ať jste tedy do té doby pokud možno zdrávi a dobré mysli a užijte si moc pěkné a nadějeplné svátky. Kdy přesně do té doby vyjdou další články a o čem budou, je zatím tajemstvím i pro mne, takže se (jistě spolu s vámi) už nemůžu dočkat, čím se překvapím :-). Užijte si krásné aprílové dny.
Původně to měl být týden obyčejné dovolené, ze které se ale po pondělku stala dovolená neobyčejná, protože covidová. Pěkně jsem si naplánoval, kam všude vyrazím během toho týdne fotit, skoro na každý večer jsem měl v plánu nějakou zajímavou akci, jako třeba křest knížky, divadlo nebo koncert a vše jsem to musel kvůli nařízené izolaci postupně odvolat, a to jsem ještě netušil, o co přijdu o víkendu. Jenže covid se neptá na naše plány, ten má jen ty svoje, které je těžké zvnějšku odhadnout a pochopit. A tak jsem strávil týden mezi zdmi svého dočasného domácího vězení, ze kterého snad budu moct ve středu vyrazit vstříc dalším normálnějším zážitkům. Můžu se čertit a vztekat, co vše jsem kvůli té malé potvoře zmeškal, ale jednak je mi to celkem houby platné a jednak bych se neměl rouhat, protože byli mnozí přede mnou, kteří zmeškali mnohem víc a někteří dokonce jednou provždy všechno. Ani v nejpodrobnějších pokynech pro život v covidové izolaci však není ani slovo o tom, že by měli pacienti zakázáno vydávat Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu".
Jsem proto moc rád, že vás můžu i v téhle specifické situaci přivítat u celkově už šestistého čtyřiatřicátého vydání tradičního blogového nedělníku,
který se už 13 let snaží i náročná období překlenout s nadhledem a - je-li to
vůbec možné - i s nádechem humoru.