O třicetileté škole

Třicetiletého může být kdeco: Třicetiletá válka, která dala kdysi Evropě notně zabrat a vyžádala si nemalé oběti. Třicetilá svatba, tzv. perlová, která vyžaduje notnou dávku trpělivosti. Taky třicetiletá whisky, která už by podle znalců měla být přímo nebeským požitkem. A třicetiletá škola, která vlastně svým svérázným kreativním způsobem kombinuje všechny tři zmíněné skutečnosti.

V mém pokročilém věku je docela osvěžující slavit třicáté narozeniny. Dokonce i když jde o narozeniny školy. Je příjemné vzpomenout si na některé nezapomenutelné zážitky a nechat si ostatními připomenout ty pozapomenuté. Ano, třicet let od založení v tomto školním roce slaví plzeňské Gymnázium Františka Křižíka, se kterým jsme kdysi čtyři z těch třiceti let ušli společně a - jak už se stihlo ukázat - byly to čtyři velmi intenzivně prožité roky naprosto zásadní pro celý můj další život: Přihrály mi do cesty osobní celoživotní přátele i řadu známých, pootevřely mi dvířka k práci v úplně jiném oboru, vybavily mě schopnostmi, které jsem od sebe dříve neočekával, sebevědomím i pochybnostmi úplně jiného druhu, než jsem si před tím uměl představit.

Vždycky jsem říkal, že ve srovnání s prací učitele na takovém gymnáziu, se zdají být jiné práce jaksi "emocionálně ploché", byť neumím na základě praktického srovnání posoudit, jestli něco společného náhodou přece jen nemá např. práce krotitele dravých šelem, práce exponovaného fotbalového trenéra nebo práce stand-up komika. A taky jsem nikdy nezastíral, že od té doby, co jsem ze školy odešel, se považuji za učitele "na zkušené v praktickém světě", který sbírá cenné praktické zkušenosti z různých oborů a z různých forem interakce s jinými lidmi, aby byl jako člověk pro své hypotetické budoucí studentky a studenty důvěryhodný, protože to, myslím si, je na střední škole mnohem podstatnější než to, jestli je kantor odbornou špičkou v oboru. Není paradoxně tak důležité, jestli se ještě podaří takto získané poznatky opravdu zúročit; já kupříkladu návrat do školství vůbec neplánuji, ale ten zmíněný pocit "učitele na zkušené" tato skutečnost nijak neruší. 

Narozeninové setkání se konalo v krásné moderní budově gymnázia, kterou už jsem osobně nezažil, protože škola se z původní adresy v centru přestěhovala na sever města. Když jsem si se zájmem prohlížel současné školní prostory, cukal mi koutek, protože jsem si mockrát vzpomněl na to, jakou radost jsme měli, když se povedlo sehnat do třídy tak festovní stůl, že byl schopen bez úhony vydržet tři "velké přestávky", pár nových židlí, a speciálně pro můj předmět pár kilo dávno prošlých chemikálií z nějakého likvidovaného firemního nebo školního skladu. Trochu závidím ty dnešní možnosti a na druhou stranu taky trošku lituji, že ty pionýrské doby společného překonávání nejnemožnějších a z dnešního pohledu i obtížně představitelných překážek pominuly. Ale to je ostatně o překážkách známo, že jsou jako rozlehlé pohoří: Jakmile se vyškrábete na jeden kopec, objeví se před vámi bezpočet dalších, o nichž jste doposud neměli ani tušení. 

Byl jsem nadšený z lidí, se kterými jsem si mohl - často opravdu poprvé po dlouhém čtvrtstoletí - popovídat, někdy důkladně, jindy jen prohodit pár slov. Když člověk vidí, jaké báječné osobnosti se vyvinuly i ze studentů, kteří za své školní docházky vykazovali všechny známky toho, že "rostou pro šibenici", je to pro člověka dobré praktické ponaučení, že nad nikým se nemá lámat hůl příliš brzy, protože i v případech, kdy se to vůbec nezdá, se dá ještě spousta věcí napravit, když se vezmou za správný konec. Rozhodně je větší pravděpodobnost, že "z dráhy školního zločinu" se na dálnici vedoucí ke světlým a kvalitním zítřkům vrátí nezvedený student než třikrát starší nezvedený pedagog. 

Gymnázium vydalo jako připomínku svého výročí speciální almanach. Samozřejmě, zalistoval jsem si a kromě zcela nových informací jsem hledal připomínky starých časů, které jsem ještě znával. A protože jsou v almanachu shrnuti úplně všichni kantoři, kteří se v místním učitelském sboru byť jen mihli, a úplně všechny absolventky a všichni absolventi (doposud jich bylo celkem 919 a pokud je třicáté výročí opravdu "perlové", jak jsme si řekli na úplném začátku, byl by to věru moc pěkný a cenný náhrdelník, kdyby měl 919 perel), uvědomil jsem si možná pořádně až teď s odstupem, že jsem měl tu neobyčejnou čest být třídním jedné ze tříd historicky úplně prvního maturitního ročníku (1997) dnes už dávno etablované a dobře známé plzeňské školy. Spolu s prvními absolventy gymnázia jsem tenkrát odešel i já. Jsou lidé, kteří tehdy neodešli, jsou v této třicetileté škole doposud a mají mou velkou úctu. Stejně jako ti absolventi, kteří se i po dlouhých letech ke "své" škole stále vracejí - nejen při příležitosti narozeninového dne, kdy je možné pokecat s dávnými kámoši a kámoškami a zakousnout to chlebíčkem, ale někdy i v roli nových učitelů a někteří z nich dokonce i v roli rodičů nové studentské generace. S několika z nich jsem mluvil a měl jsem z jejich dlouhodobého vřelého vztahu velkou radost, možná i proto, že mi připomíná ten můj.

 

Párkrát jsem během narozeninového dne zachytil mezi návštěvníky hlášku "tak fajn, uvidíme se zase za třicet let, ne?". No, milí kolegové, vezměte, prosím, rozum do hrsti a za dalších třicet let už s mou účastí nepočítejte. Ale že vám i té naší společné škole budu - ať už odkudkoli - i v té době držet palce, na to můžete vzít - na mou odbornou počest - nějaký dobrý chemický jed :-). 

V článku je použita fotografie titulní strany Almanachu k 30 letům GfK, publikace Gymnázia Františka Křižíka a základní školy s.r.o., vydané v lednu 2022 nákladem 1000 ks.