Příběh staré knihy aneb Z knihobudky až na Petřín

Už několikrát i zde na blogu jsem se zmiňoval o tom, že jsem pravidelným návštěvníkem dobřichovické knihobudky. Občas tu najdu něco menšího do vlaku, občas knížku, do které se s chutí začtu, ale nechtělo by se mi ji pořizovat natrvalo, a už jsem si odtud odnesl třeba i jazykovou učebnici, pár knížek naučných nebo dokonce velký dvoudílný česko-francouzský slovník. Protože je knihobudka na nádraží, chodím se k ní kouknout pravidelně skoro každý večer, když přijedu vlakem z práce; prolétnu zrakem jednotlivé police a rychle se zorientuji, jestli od včerejška něco přibylo, a nechávám se volně inspirovat: Někdy z toho vyjde blogový článek věnovaný knize s pozoruhodným obsahem, jako tomu bylo v případě knihy Jevgenije Ginzburgové Strmá cesta, jindy knížka vzbudí můj zájem svou zajímavou historií, jak např. kniha, o které jsem psal v článku O zamilovaném věnování v Písních Závišových, a někdy jde jen o maličké tematické "přiťuknutí", jako když se na nádražní polici objevila stará kniha Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci (ne, tu jsem si opravdu domů k přečtení nevzal), která se minulý týden stala nepřímo inspirací pro blogovou veršovanou miniaturu Prezidentské proroctví.

Asi před třemi týdny jsem zase jednou večer při cestě z vlaku nakoukl do dobřichovické nádražní haly a hned bylo jasné, že přibyla "nová várka", z níž mě zaujal starobylý hřbet slibující knížku ještě z 19. století. Bylo vidět, že přední strana obálky musela kdysi přijít do kontaktu s vodou, ale vnitřek knihy byl úplně v pořádku.

 

Ukázalo se, že mi padla do rukou velmi zajímavá publikace - svázané tři ročníky (1889-91) odborného časopisu "pro výtvarná umění a archaeologii" s názvem METHOD, časopis, který byl, myslím, ve své době součástí mnoha farních knihoven i knihoven světských milovníků historických památek, ostatně kněz Ferdinand Lehner, který časopis vydával, byl jedním z průkopníků památkové péče a zakladatelů oboru Dějiny umění v českých zemích.

 

Samozřejmě jsem si knihu prolistoval a byl jsem mile překvapen vysokou úrovní jednotlivých příspěvků. Kupříkladu - na pokračování v časopise vycházel cyklus představující románské památky z nejrůznějších koutů Čech a Moravy s vynikajícími kresbami. Nezapomínejme, že časopis vycházel v době, kdy bohatá fotodokumentace zdaleka nebyla běžnou součástí podobných publikací (fotografie jsou tam sice občas také, ale je vidět, že jsou brané jako vzácnost; každá je např. opatřena speciálním ochranným listem).

 

 

Úplně nakonec jsem si na vnitřní straně obálky všiml nálepky, která jasně určuje, součástí jaké sbírky tahle kniha původně byla: Bibliotheca Regiae Canoniae Strahov Pragae, přesné katalogové číslo B12.III.54. Co mě hned napadlo, je asi každému jasné: Nechybí náhodou tahle kniha původnímu majiteli? Podle katalogového čísla by mělo jít snadno poznat, jestli byla kniha standardním způsobem vyřazena z knihovního fondu nebo ji prostě před mnoha lety jen někdo "opomněl" vrátit. Začalo mi být jasné, že s touto knihou ještě nejspíš leccos zajímavého zažiju a - kdoví - třeba z toho nakonec může vzniknout i celkem poutavý a v něčem snad i poučný blogový článek :-).

 

 

Nelenil jsem a našel jsem si na webu e-mailový kontakt na Strahovskou knihovnu a oslovil jsem přímo hlavního bibliotékáře, pana Šidlovského, poslal jsem mu fotografii titulního listu i identifikačního štítku s katalogovým číslem a zeptal jsem se, jestli knihovna stojí o to dostat tento výtisk po dlouhých letech zpět. Pokud ano, rád si udělám výlet do areálu Strahovského kláštera, pokud ne, knihu si ponechám, důkladně ji prostuduji a budu mít aspoň čisté svědomí, že jsem se pokusil uvést vše do bývalé rovnováhy. Pan Šidlovský se mi ozval hned druhý den ráno, potvrdil mi, že knihovna svazek eviduje jako ztracený (ke ztrátě muselo dojít opravdu velmi dávno, protože už několik desítek let se na Strahově tyto publikace půjčují jen prezenčně) a že jinak mají téměř kompletní ročníky časopisu (1875-1904), takže by byli moc rádi, kdybych jim publikaci přinesl (mimochodem, na webu je k dispozici kompletních 30 ročníků časopisu v digitální podobě). Slíbil jsem tedy, že příští pátek ráno dorazím do knihovny a nalezený výtisk přinesu s sebou. Za odměnu za svou vstřícnost jsem dostal příslib, že si budu moct projít s odborným doprovodem běžně nepřístupné prostory knihovny. No uměli byste si představit lepší motivaci? :-)

V chladném pátečním ránu jsem si ještě před schůzkou vyšel na nádhernou vyhlídku pod klášterem vyfotit si petřínské svahy a za nimi Prahu v mrazivém ranním oparu.

 

 

Pan bibliotékář mě přijal ve své nádherné pracovně a doslova mě zahrnul dary: Když jsem popsal, jak jsem jako pravidelný návštěvník knihobudky na svazek narazil, byl jsem vyhodnocen jako vášnivý čtenář, takže jsem obdržel několik publikací o historii Strahovského kláštera i o zakladateli premonstrátského řádu, svatém Norbertovi, dostal jsem i krásnou příležitostnou medaili vydanou k 900. výročí založení řádu a navrch ještě speciální faksimile čtyř velkých starých symbolických map. Na fotce je na ukázku vyobrazení Evropy v podobě královny (Europa Regina) z poloviny 16. století a můžete si všimnout, že Bohemia je zobrazena v podobě krásného šperku.

 

 

Obloženého dárky jako vánoční stromeček mě pak pan Šidlovský odvedl k paní doktorce Kuchařové, která mi osvětlila, že věc, kterou jsem považoval za úplně normální a přirozenou, asi zas tak přirozená není, protože prý ztracenou knihu, která původně patřila Strahovské knihovně jim někdo přinese v průměru jednou za 5 let. Pak vzala paní doktorka velký masivní klíč a odemkla mi těžké dveře "zadního vchodu" do knihovny, takže jsem si mohl projít s individuálním výkladem některé prostory, do kterých je jinak možné pouze nakukovat za bezpečnostní páskou z chodby. Viděl jsem za touto páskou několik platících návštěvníků, kteří mi mé privilegium procházet se volně v zakázaném prostoru v té chvíli nepokrytě záviděli. Nejspíš si o mně museli myslet, že jsem nějaký papaláš, a rozhodně je nenapadlo, že jsem se tu ocitl kvůli své zálibě v návštěvách jedné "venkovské" knihobudky :-). 

 

Prvním sálem, který jsem měl tahle "zezadu" možnost navštívit, byl nádherný Teologický sál z druhé poloviny 17. století, který se stal asi nejčastěji zobrazovaným prostorem strahovského areálu a vůbec není divu.

 

Propojovací chodba mezi dvěma hlavními knihovními sály.

 

Musel jsem připustit, že na mne jako na nepoučeného návštěvníka (stydím se, ale fakt jsem ještě nikdy dříve v Strahovské knihovně nebyl) skvěle zapůsobil ohromující zdobený prostor Filosofického sálu z poslední čtvrtiny 18. století. Kupodivu, v okouzlení tou majestátní krásou vůkol mě vůbec nenapadlo, jakým způsobem se asi lidé dostávají na tu vysoko položenou galerii, kde jsou uložené další stovky cenných svazků (celkově jich ve Filosofickém sále je cca 42 tisíc).

 

 

Ne, kupodivu, galerie není přístupná po nějakém schodišti zvenku sálu, ale přímo zevnitř. V rohu místnosti jsou totiž zakamuflované dveře s imitací hřbetů knih (aby dveře nenarušovaly celkový dojem z úctyhodné knihovny), které se dají otevřít a ukrývají nejen hasicí přístroj, ale i vnitřní schodiště, po kterém se dá vyjít nahoru na galerii.

 

 

Ve speciálně upravené skříni je umístěn dar rakouské princezny a manželky Napoleona Bonaparte Marie Ludviky z roku 1812, který obsahuje i exkluzivní čtyřsvazkové dílo o prvním muzeu v Louvru.

 

Na závěr jsem se ještě s paní doktorkou domluvil na tom, že budu moct navštívit knihovnu ještě jednou, tentokrát hlavně kvůli fotografování (při své návštěvě jsem udělal jen pár ilustračních obrázků, protože bych neustálé cvakání považoval za neuctivé ve vztahu k velice ochotné paní průvodkyni. Musel jsem ovšem připustit, že jsem jen slabý člověk se zálibou ve fotografování a kolem jsou tak krásné interiérové výjevy, že si připadnu doslova jako dítě posazené do cukrárny, které má na vše, co vidí kolem sebe, neodolatelnou chuť, takže speciální fotonávštěva by mi udělala opravdu velkou radost. Na oplátku za tu laskavost jsem slíbil, že jestli pracovníci knihovny nemohou vypátrat pár dalších dávno ztracených tisků, já se jim po nich v knihobudkách ochotně mrknu :-).

Na návštěvu této části Prahy, kam se věru nedostávám každý den, jsem si vzal jeden den dovolené, abych pořád nemusel pokukovat po hodinkách, jestli náhodou nezmeškám nějaký pracovní úkol nebo jednání. Po skončení prohlídky a obtěžkán nečekanými dary jsem sešel níže po svahu Petřína, abych si mohl vyfotit klasický pohled na průčelí Strahovského kláštera. To už byl venku poctivý jarní den, takže i bunda i svetr, které ráno přišly vysloveně vhod, putovaly do batohu. Takový razantní nástup jara mám rád.

 

 

Na cestě po úbočí Petřína se otevírají krásné a klasické vyhlídky směrem do vltavského údolí, tahle konkrétně přes typické střechy malostranských domů a paláců. Prošel jsem ze strahovské strany až skoro k petřínské lanovce, abych se dostal do části parku přiléhajícího ke zdi zahrady Schönbornského paláce, kde sídlí americké velvyslanectví.

 

V téhle části petřínských sadů totiž vždy na jaře přichází doslova zázrak, protože tu - urychlené prvními hřejivějšími paprsky jarního slunce - touto dobou vykvétají desítky mandloní. Neodolal jsem a - podobně jako další hloučky lidí - poseděl jsem nějaký čas v mandloňovém sadu mezi růžovobílými květy.

 

 

 

Vida, jak nečekaně se nakonec vyvinula jedna docela obyčejná večerní návštěva dobřichovické knihobudky: Získal jsem zajímavé kontakty na milé lidi v místě, kde bych to nečekal ani náhodou, dozvěděl jsem se spoustu nových věcí, prohlédl si zajímavá místa z netradičního úhlu a ještě jsem se mi otevřela vrátka pro soustavnější focení v krásném prostředí. A ještě mám dobrý pocit, že jsem vrátil starou knihu na místo jejího "mládí", kde o ni určitě bude postaráno lépe než u mě doma.

 

Kdyby se naplnil ten nejúžasnější scénář, který si dovedu představit, dostal by se tenhle článek k očím některého z mých dobřichovických sousedů, který starou knihu do knihobudky umístil, protože už v jeho domácí knihovně překážela, aby bylo možné vystopovat a zrekonstruovat i její klikatou cestu "na útěku" ze Strahovské knihovny. Kdybyste, milí blogoví pocestní, o tomto "Příběhu staré knihy" něco věděli, ozvěte se mi; taková rekonstrukce může taky být dost zajímavá. Jasně, byla by to zatraceně velká náhoda, ale - upřímně - copak celý tenhle dnešní příběh bylo něco jiného?

V kombinaci s jarním slunečným počasím stál, myslím, tenhle den rozhodně za to. Tak snad vás tato malá jarně-knihovnická blogová reportáž taky něčím potěšila :-).