Minulou neděli jsem zvažoval, jestli má smysl, aby Nedělní miniglosy ve své tradiční odlehčené formě vycházely i v době, kdy všichni stojíme vinou imperiálních východních zlořádů na okraji propasti a jen kousek od našich domovů zuří zcela nepokrytě válka v takové podobě, jak jsme ji vídali jen ve filmových dokumentech, umírají lidé a jsou ničeny jejich domovy. Rozhodnutí padlo: Ano, má to rozhodně větší smysl než si říct, že nic nemá smysl. A tak i dnes pokračujeme ve vydávání Nedělních miniglos, našeho svérázného blogového týdeníku, o kterém je známo, že "říká vždy ještě o něco víc než pravdu". Ani náš nedělník, u jehož 629, vydání vás všechny srdečně vítám, se samozřejmě nemůže vyhnout tomu nejdůležitějšímu, co se kolem nás děje; není divu, že jde tentokrát o opravdu dominantní téma. Opět tedy budu věřit, že tím snad těm, kteří právě
prožívají těžké dny v obavách o své blízké nebo o své vlastní životy,
neublížím, a u těch, kteří si ke mně chodí pravidelně číst, nezískám nálepku nelidy, k čemuž v podobně vypjatých dobách nemusí být daleko.
Patnáct let života, víc než 2500 autorských článků a asi dvakrát tolik vlastních fotografií - to vše obsahuje můj žánrově velmi pestrý osobní blog. Jsem moc rád, že jste si sem přišli počíst, a věřím, že tu najdete něco, co vám udělá radost. Krásné dny přeje Petr/Čerf.
neděle 6. března 2022
Nedělní miniglosy č.629
V
uplynulém týdnu jsem na svém blogu zveřejnil dva články: V tom prvním jsem upozornil na pozoruhodný srbský film Deník strojvůdce, který brilantním způsobem dokazuje, že drsný černý humor se snese i s velice lidským a citlivě natočeným příběhem. Druhým byl fotočlánek Společné foto ze srazu světel a stínů, ve kterém jsem si vyzkoušel vyfotit reflexe ve sklech pražské pasáže v černobílé podobě, která mi k uplynulým dnům pasovala lépe než rozjásané barvy. Z předchozího období si dovolím ještě jednou připomenout svůj další překlad básničky Christiana Morgensterna, které jsem dal název Slavnost flamendrova, a můžete si ho srovnat s německým
originálem i se dvěma "profi překlady" Josefa Hiršala a Rudolfa
Havla. No a na závěr "odstavce s odkazy" jako
obvykle přidám pro zájemce i odkaz na svou "pdf knížku"
vybraných blogových textů Hledá se pudvice v modrém obalu!
Samozřejmě, každé ráno mě těší, že se mi podařilo znovu se probudit do dalšího dne. Ale přiznávám, že v posledním týdnu mě to těší ještě o dost víc, protože - jak se ukazuje - neprobudit se do něj by mohlo být vinou magorů s natěšeným prstem na červeném tlačítku snazší, než jsme si doposud uměli představit. Budu
tedy doufat, že se věci budou vyvíjet od strašného k méně strašnému, od méně strašného k dobrému a od dobrého k lepšímu, a samozřejmě moc se
těším na to, že
se na těchto stránkách zase brzy potkáme a vy si tu třeba opět najdete něco, co vás i v tak pohnuté době potěší.