Co mi také přinesl rok 2022

Hned po Novém roce 2014 jsem na blogu poprvé zveřejnil bilanční článek, který měl tehdy název Co pro mne bylo důležité v roce 2013. Netušil jsem, že tento text, ve kterém jsem se musel nějak vyrovnat s pro mě emocionálně neuvěřitelně nabitým rokem 2013, se stane tradicí a budu v něm bilancovat své zážitky z právě ukončeného roku i za devět let. Jen původní název Co pro mne bylo důležité v roce 20XX se po třech letech změnil na přesnější Co mi také přinesl rok 20XX, protože člověk má někdy chuť psát i o věcech zcela nedůležitých, minimálně proto, aby ty důležitější lépe vynikly. Nezdá se to, ale tenhle dnes už tradiční článek si můžete letos přečíst už podesáté, takže tu máme další malé bezvýznamné blogové jubileum.

1. Po nějaké době jsem konečně celý kalendářní rok prožil u stejného zaměstnavatele, kterým jsem navíc nebyl já sám.

2. V průběhu roku jsem vyprodukoval kromě několika vlastních básniček i tři nové drobné překlady Christiana Morgensterna.

3. Prakticky celý rok jsem strávil na území našeho státu. Do zahraničí jsem nakoukl jen při jednom půldenním pěším výletě po polském příhraničí, ze kterého mi zbyl pěkný zážitek a v kapse pětizlotka, kterou dodnes šroubuji svůj foťák ke stativu, takže se mi ta investice už nejmíň z poloviny vrátila :-).

4. Skončila i poslední z dlouhé série pěti fotografických výstav, která začala v půlce covidového roku 2020 - na poloveřejné výstavě v Dejvicích dělalo mých sedm fotek společnost posluchačům v jedné tamější vzdělávací firmičce déle než rok. Po dlouhé době dvou a půl roku se tak konečně všechny moje výstavní fotky sešly u mne doma.

5. Jeden z mých "malých" synovců od podzimu skládá svou dvoumetrovou postavu do fakultních škamen na plzeňské medicíně.

6. Moje fotky se loni objevily i na výstavách v zahraničí - v létě v Glasgow Gallery of Photography a na podzim pak v galerii Espace Beaurepaire v Paříži.

7. Vánočněstromečková štafeta u mne doma probíhá nepřetržitě už od prosince 2019. Obývák bez vánočního stromku si tak už ani neumím představit. Nezasvěcené letní návštěvy váhají a měří si nejkratší cestu k východu, kdyby náhodou něco.

8. Zatímco loni touhle dobou jsem si všechny čtyři své oceněné fotky přesně pamatoval a myslel jsem si, že tomu tak bude navěky, po fotografických "žních" roku 2022 už v tom mám v hlavě naprostý guláš a musím si vést počítačovou evidenci mezinárodních ocenění. Ta mi ke konci roku hlásí, že celkem jsem v průběhu roku 2022 posbíral 34 ocenění pro 22 různých individuálních fotek a 2 fotosérie. Kdyby vám to celkové číslo nějak neladilo, bude to nejspíš tím, že ke 14 oceněním jsem se ještě nestihl veřejně přihlásit.

9. Nejvýznamnější ocenění jsem dostal na velké a prestižní soutěži ND Awards, kde moje fotka Chmýření vyhrála kategorii Nature/Flowers a dostala cenu Gold Star Award, se kterou se ve fotografickém světě dost šetří. Velkým úspěchem byla ale i stříbrná cena na pařížské soutěži Prix de la photographie Paris.

10. Poprvé v životě jsem se aktivně zúčastnil profesionálního divadelního představení (tedy myslím na straně aktérů), když mě spřízněné Divadlo Kámen oslovilo, abych připravil fotografická intermezza pro hru Poříčská madona.

11. Už do čtvrté sezóny vstupuje můj fotoweb administrovaný na platformě WIX. Neměl jsem během roku moc času webové stránky speciálně rozvíjet, ale aspoň jsem tam stíhal zveřejňovat ty nejdůležitější novinky.

12. Pár dní své letní dovolené jsem strávil v Broumově, který jsem si vybral hlavně proto, že na vrcholu Fudžisan jsem byl už dvakrát, ale v Broumově do letošního léta ještě ani jednou. Opatrně ovšem připouštím, že takových míst je víc.

13. V průběhu roku jsem přidal 33 nových příspěvků na svém instagramu, který využívám především pro sledování tvorby vybraných fotografů a snažím se mít vyvážený počet těch, které sleduji (295) a těch, kteří naopak sledují mne (252).

14. Až v mých 56 letech se mi poprvé stalo, že jsem se ráno po intenzivní vinné ochutnávce probudil a neměl jsem ponětí o tom, co se odehrálo předchozí večer. Popravdě, nepřipadlo mi to jako něco, co bych si někdy s chutí zopakoval

15. Poprvé jsem vyzkoušel zveřejnit něco i na síti Behance, ale je to opravdu jen testovací příspěvek jednoho malého projektu, který bych v optimálním případě někdy v budoucnu dovedl k veřejnému předvedení: https://www.behance.net/gallery/154958447/The-River-Variations

16. I v loňském roce jsem psal básničky pro jednu a tu samou neobyčejnou dámu, která se jako krásný společný jmenovatel v podobě modré niti proplétá všemi deseti bilančními články.

17. Díky knížce, kterou jsem našel náhodou v dobřichovické knihobudce a kterou jsem po několika desítkách let vrátil jako dávno ztracenou do Strahovské knihovny, jsem měl možnost za odměnu si prohlédnout báječnou knihovnu a její zákulisí detailně a zblízka.

18. Moje blogové články o filmech kompletně (tedy pohříchu bez redakce, takže na některých místech jsou podivnosti, protože texty jsou uzpůsobené blogovému prostředí) převzal specializovaný server Kritiky.cz. V době, kdy mám na blogu cca 200-300 návštěv týdně, získaly tyto texty na nové platformě celkem cca 23 tisíc přečtení; nejvíc tomu přispěly články o filmech Všichni dobří rodáci (7116 přečtení + diskuse na Seznamu), Adelheid (4798), Ucho (3456), korejský Parazit (3204) a k mému překvapení si celkem slušně vedlo i Havlovo Odcházení (944).

19. Dva roky po vypuknutí epidemie covidu se milý virus konečně zastavil na návštěvě i u mě, ale pobyl tam jen týden a nečinil si na mě naštěstí větších nároků. Po třech očkováních v roce 2021 jsem loni svou imunitu posílil už právě jen touto návštěvou.

20. Během roku 2022 jsem zveřejnil 207 příspěvků (většinou fotografie + text) na facebooku, přičemž jen tři z příspěvků byly sdílené; jsem pověstný jako notorický nesdíleč, tak to už musí být mimořádnost: Jednou jsem sdílel příspěvek své známé, která na fb ukazovala, jakou fotku si ode mne pořídila do svého bytu, jednou jsem neodolal, když Jáchym Topol zval do divadla na představení hry podle své předlohy a lákal diváky, že tam nějaký Vápeník bude mít intermezza, a potřetí když věhlasný fotomagazín ND magazine zveřejnil mou fotografii Chmýření.  

21. Běžně chodím na houby jednou ročně. Letos jsem se rozšoupl, vyrazil jsem hned dvakrát a tolik hub jsem ještě v lese za celý svůj život neviděl.

22. O Vánocích projevila jedna galerie poprvé orientační zájem o pár mých obrázků (a byl jsem celkem v šoku, které to jsou ;-)). Zatím není jasné, jak si galerie spolupráci v tomto konkrétním případě představuje, tak si počkám na to, jestli se ten bláznivý nápad nějak vyvine nebo "sejde z mysli". 

23. Zpětně podle záznamů a fotek na facebooku jsem zjistil, že jsem se letos zúčastnil všech 14 vycházek v rámci dlouhodobého projektu Pražské domy, přičemž za tu dobu jsme obešli celé Václavské náměstí, prošli jsme Příkopy a přilehlé ulice až k bývalým hradbám na místě dnešního parku před Hlavním nádražím.

24. V průběhu roku jsem se musel přestěhovat ze starého na nový notebook, což bylo po celé tři měsíce postupné záchrany dat, resuscitace obvyklých funkcí a fyzického stěhování doprovázeno nadměrným množstvím kleteb, začasté vulgárního zabarvení, které by ti, co si o mně ještě jsou schopni dělat iluze, do mě možná neřekli.

Samozřejmě, jako obyčejně se toho odehrálo mnohem víc, než jsem tady ve dvou tuctech bodů shrnul. Něco jsem zapomněl, něco mi nepřipadlo pro článek štěpné, něco jsem si zase naopak ani netroufl do přehledu zařadit. Jako všechny předchozí roky, i ten loňský přinesl radost, nadšení a naději na straně jedné ale i smutek a zklamání na straně druhé, jako je tomu vždycky. Naštěstí se již naše životy ve většině ohledů navrátily do předpandemického stavu, takže na covidové roky můžeme zpětně pohlížet jako na "dobu vykloubenou z pantů". I když se obávám, že nastalá rovnováha je pořád ještě křehká, je to v kostce to, co jsem si v podobném shrnutí v loňském roce přál. Zaplaťpánbůh či zaplaťpříroda, jak je komu bližší.

 

Ať je tedy ten předevčírem odstartovaný rok pro všechny z vás dobrý, úspěšný a šťastný. A zdravý, prosím pěkně. ZDRAVÝ!!