čtvrtek 1. dubna 2021

O šťastných šestkách

Když jsem byl malý, doslova magickým číslem pro mě byla šestka. Nejenže (velmi zřídkavou) šestku tehdy dostávali při hodnocení ti nejlepší krasobruslaři, které jsem obdivoval při televizních přenosech z evropských a světových šampionátů, ale hlavně - šestka musela padnout na kostce, abyste se při hře Člověče, nezlob se mohli vypravit na cestu plnou překážek a nástrah, na cestu, na které vás čekali záludní soupeři bažící po tom vyhodit vás ze hry a vrátit vás zpět na start, ba co na start, dokonce ještě dál, do čekárny před startem, do předpeklí, kde jste museli - občas do omrzení - čekat na další šestku.
 
Je zvláštní, že od mala jsem měl úchylku na kostky: Kdykoli jsem dostal jako dárek nějakou novou hru, okamžitě jsem ji "oholil" o její případné kostky, ano, dokonce i zmíněné "člověče" muselo svou kostku odevzdat do společného sáčku, jako prý zpočátku doby husitské odevzdávali nově usedlí obyvatelé města Tábor své finanční prostředky do společných kádí. Když se pak něco hrálo, laskavě jsem ze své sbírky nějakou vybranou kostku zapůjčil. Samozřejmě, nejraději takovou, na které kýžené šestky padaly nejvíc, protože bez šestek se prostě figurky nemohly nikdy dostat po své strastiplné cestě "do domečku"; ostatně i se šestkami to šlo jen těžko a záviselo jen na štěstí.
 
Postupně se moje sbírka kostek různých barev a z různých materiálů rozrůstala, každá kostka měla svoje jméno podle nějakého dobového tenisty, protože kromě krasobruslení dávali v televizi občas i Davis Cup, který jsem tenkrát rovněž nadšeně sledoval. Dodnes si všechna ta jména pamatuji, což je podobně užitečná dovednost, jako když si - už jsem o tom kdysi na blogu psal - pamatuji dodnes jméno prvního mongolského kosmonauta
 
Vlastně jsem jako dítě byl velmi skromný, protože jsem nevyžadoval žádné honosné hračky ani širší kolektiv, stačilo mi někam se zavřít se svými kostkami a zabavil jsem se na velmi dlouhou dobu, protože jsem podle vlastnoručně sestavených pravidel se stejnými kostkami dokázal simulovat nejrůznější sporty od tenisu přes fotbalové zápasy, etapy Tour de France až po formuli 1. A ve všech těchto "sportech" pochopitelně hrály prim šestky, čím víckrát taková šestka padla, tím větší byla pravděpodobnost, že daná kostka se stane mistrem světa, wimbledonským vítězem nebo nejrychlejším spurtérem na Champs Ellysées.
 
No a protože dnešní článek je hlavně o šestkách, speciálně pro tento den jsem svých 58 přeživších kostek z dávné dětské sbírky hodil tak, aby se na všech objevila šestka. Nebylo to sice úplně jednoduché, člověk musí mít trochu cvik; koneckonců pravděpodobnost toho, že to vyjde, je zhruba taková, jako že vyhrajete mnohamiliónový jackpot ve sportce šest neděl po sobě. Samozřejmě, jako zkušený kostkový harcovník jsem tuhle sestavu hodil hned napoprvé, protože když máte opravdu šťastný den, není nic nepravděpodobného nemožné. A který den už bych měl mít šťastný, když ne ten dnešní, aprílový, který kdysi dostal, doufám, radost a štěstí přímo od sudiček.

 
Nejspíš jsem si tímhle aprílovým hodem vybral šestky na drahnou dobou dopředu, takže se ve hře Člověče, nezlob se, asi jen tak na cestu "do domečku" nevypravím, protože to bez šestky nejde. Ale i kdybych měl už provždy každé další kolo známé hry prohrát, stálo to za to a já se kvůli tomu - člověče - rozhodně zlobit nebudu.
 
Připouštím, možná by se k nastávajícím velikonočním svátkům víc hodil obrázek obligátních žlutých kuřátek nebo nějaký ten vyjukaný zajíček či beránek. Ale tyhle typické velikonoční tvory teď najdete leckde, zatímco osmapadesát různobarevných šťastných šestek jenom u mne a k tomu samozřejmě i přání šťastných Velikonoc, protože ty jsou původně taky oslavou zázraku, jehož míru pravděpodobnosti by strozí racionalisté nejspíš vyhodnotili podobně jako pravděpodobnost mého vrhcábového velkovrhu. Ale vysvětlujte něco racionalistům, kteří si vždy troufají vědět, co je ještě možné a co už ne, vysvětlujte jim, co to je zázrak!
 
Přeji vám všem krásné Velikonoce, dobré zdraví a hodně radosti v tomhle pořád ještě nepříjemně rozbouřeném a vykolejeném světě. A štěstí - no co vám budu povídat: Doslova šestkové! :-)

-----------

Upozornění: Tuto neděli budou mít Nedělní miniglosy plánovanou velikonoční přestávku, takže 585. číslo vyjde až příští neděli 11. dubna. 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.

28 komentářů:

  1. Coby částečný dyslektik jsem četl název článku: "O šťastných švestkách".
    Do švestek je ještě daleko, a tak snad než první švestka spadne, nějaká ta šestka ještě padne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že nedojde k podobnému nedorozumění i ze strany českých policistů. Přece jen - na nich zatím záleží, jestli se během týdne dostanu do Prahy do práce :-).

      Vymazat
    2. Z toho si nic nedělej. Nejsem dyslektik a taky mi první naskočení názvu článku v očích oznámilo švestky ;-)

      Vymazat
  2. To je mi ale pěkná šestková rodinka! :)

    Tvé dětství mi připomíná trochu dětství mého prvorozeného, stačil mu pár čehokoliv, většinou dřevěných kostek (v nouzi nepohrdl ani strýčkovými lahvemi od piva :)) a hodiny si s nimi dokázal vyhrát. Za patřičného zvukového doprovodu dokázal nasimulovat všechny mechanicky otevírané dveře autobusem počínaje a výtahem konče :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dětská fantazie je úžasná. Jak to napsal Jiří Suchý?
      "Kuchyně se stane lesem
      A štokrdle medvědem
      Já i vy to těžce nesem
      Že to taky nesvedem."

      Vymazat
  3. Milý Petře,
    přeju ti pohodové Velikonoce - a ať padá!
    (Šestka samozřejmě). :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Dorko, děkuju ti a taky přeju krásné svátky.

      Vymazat
  4. To je moc krásný článek, myslím, že hody kostkou každého aspoň trochu vtáhnou ve vzpomínkách do dětství :-)

    Úžasná sbírka a velmi! povedený hod - ten je jako vítězství v tenise, fotbale, krasobruslení a čerf ví v čem ještě dohromady :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ve školních letech jsem házel kostkou, jednou i vícero s zuřivě jsem se snažil v tom co padá najít nějakou "pravidelnost"

      Vymazat
    2. Myslím, že na 58 šestek by byl v sázkových kancelářích slušný kurs :-).

      Vymazat
  5. Já vždycky měla ráda ty skleněné kostky. Ovšem tvoje fantazie je opravdu velká. Nedokážu si nějak představit házením šestek vyhrát F1. Co třeba pitstopy? A kolik šestek muselo být na poleposition? ......

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždycky jsem byl zklamanej, když moje oblíbená kostka prohrála :-).

      Vymazat
  6. Ovšem, šestka je číslo dokonale....a to by bylo, aby v ní nebylo něco úžasného....yNapisme ale tro šestky s name pravý opak...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tři šestky? Pravděpodobnost 1:216 není zas tak extrémní ;-).

      Vymazat
  7. U nás doma bys měl jako malý opravdu velké štěstí - máme totiž kostek strašně moc, a to nejenom těch klasických se šesti stěnami, ale třeba i dvacetistěnných. Musím se ale přiznat, že v tomhle věku už to není ani zdaleka ono :-) Krásné svátky i tobě!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ikosaedr, nádhera! Z toho bych se asi jako malý kluk zalknul nadšením. Což je ovšem, pravda, výrazný významový posun proti "z toho bych se asi zalknul nadšením jako malý kluk" :-).

      Vymazat
    2. Vida jak je to aktuální větné členění někdy důležité! :-) Za sebe ale schvaluji klidně i druhou variantu ;-)

      Vymazat
  8. Člověče, nezlob se byla i u nás velmi oblíbená hra, ale často jsme ji nedohráli, protože rozrušený účastník hry v situaci, kdy už pochodoval s poslední figurkou do cíle a někdo ho vyhodil, ji neunesl a všechny figurky smetl.

    Ještě oblíbenější hrou mého dětství byly kuličky. Chodili jsme s pytlíky kuliček a nové, neošoupané měly v naších očích cenu zlata. Hru si asi vybaví jen starší, protože kde by se dnes v sídlištích dal vyhloubit důlek v hlíně?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, u této hry se vysloveně hodí silně magnetická varianta :-).

      Vymazat
  9. Jako děti jsme s kostičkami z "Člověče, nezlob se" hrávali "Drápky" (viz https://www.hranostaj.cz/hra1195)...

    OdpovědětVymazat
  10. A nenapadlo tě někdy okrášlit šesti puntíky i každou stranu slavné Rubikovy kostky?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě nenapadlo. Ale ještě bych ji někde možná našel.

      Vymazat
  11. Dyslektik sice nejsem, ale také jsem napoprvé četla o švestkách- jejda mám také sbírečku kostek hracích- vrhcáby a Člověče nezlob se - dokonce jsem měla kožený kalíšek na hraní a m,ám ještě žlutý umělohmotný. Nezkoušela jsem je všechny "rozhodit" jestli bych měla šestky. Musím je vylovit a zkusit to. Tak se mějte hezky nejen o svátcích a buďte zdráv.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kožený kalíšek, to zní moc zajímavě. Děkuji a taky přeji krásné Velikonoce.

      Vymazat
  12. Nám na Biskupském gymnáziu vtloukali, že šestky jsou spíš démonické. Když takto spolužák na školním výletě (na faře) hodil šestku třikrát za sebou, tak z toho byla málem aféra :D Krásné to časy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, hrát kostky na faře, takový nerozum! :-)

      Vymazat
  13. Do dračáku jsem používal padesátistėn! Aspoň myslím.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.