Ozvěny jednoho starého výbuchu

Jsou věci, vůči kterým není možné zůstat chladný. Například když dva nejvyšší vládní představitelé vystoupí a - jak lze dobře usuzovat z řeči jejich těl, kroutili se u toho oba jako hadi - ukrutně neradi a nejspíš jen donuceni okolnostmi - ohlásí národu, že ruští Bodie a Doyle ještě s pár dalšími kamarády se tu před sedmi lety (a nejspíš i jindy, protože je tu u nás prostě krásně) volně procházeli po kraji a občas jen tak z plezíru, z vlastenectví nebo pro peníze, kdoví, vyhodili při cestě do povětří nějaký ten muniční sklad, do kterého si před tím sjednali zážitkovou exkurzi. Proč? No protože to je nejspíš v našem prostředí pro cvičeného agenta celkem jednoduché a dá se tím šlápnout na kuří oko hned několika stranám, které právě s agenty nepečou. No a Češi - ti nic nevyšetří a i kdyby náhodou něco, přece nejsou tak hloupí, aby to zveřejnili. 

Vypadá to jako zásadní zpráva, po jejímž zveřejnění na titulkách předních světových médií, jejichž elitní komentátoři vyslovují "Vrbětice" asi tak ochotně a foneticky správně jako my vyslovujeme islandské "Eyjafjallajokull", již nikdy nic nebude takové jako dřív, nevidoucí prozřou a většina se sjednotí pod praporem spravedlivé věci. Ale ve skutečnosti se nejspíš v české společnosti neodehraje nic až tak zásadního: Ti, kdo na Rusku nenechávají dlouhodobě nit suchou, dostali další smrduté náboje do svých ostře nabroušených děl. Ti, kdo racionálně dávají západním spojencům přednost před nevypočitatelnými imperiálními resentimenty z východu, si jen potvrdí, že přes řadu nepříjemných jednotlivostí opravdu není žádný důvod tento směr měnit. Ti, kdo považují Západ v čele s Amerikou za nejhorší lotrovskou peleš a naopak Rusa vítají zásadně s červenou vlaječkou, slzou dojetí v oku a s bratským objetím, ať už právě přijíždí s jakýmikoli úmysly, bez mrknutí oka označí celou aféru za snůšku lží, čemuž nepřehledná spleť globálně mocenských, partikulárních a čistě osobně zištných zájmů ve zpravodajské přísně tajné bramboračce notně napomáhá. Gaučoví znalci prostředí tajných služeb (dívali se přece na všechny řady televizního seriálu MI5/Spooks, tak o tom přece něco musí vědět!) se budou tvářit záhadně a budou vědoucně pokyvovat hlavou, že v těchto sférách nic není tím, čím se zdá být, a šance, že narazíte na zrnko čisté pravdy, je srovnatelná s pravděpodobností, že při sázení mrkve vykopete na vašem zahradním záhonku zlatý nugget.  

Politici si vyhrnou rukávy, aby trefili své protivníky v nastalé řeži názorů, twitterových vzkazů a tiskovek co nejpřesněji do brňavky. Média dostanou další téma, v němž každé, v prostředí náhle se vzedmuté vlny společné odvahy většinou silně excitované stanovisko vyvolává emoce, které tak dobře prodávají reklamu i nudnější mediální obsah. A nudnějším mediálním obsahem je v tom srovnání náhle i covid, který nejvyšším příčkám mediální hitparády vévodil déle než kdysi největší hity Beatles (a zase, bohužel,  brzy vévodit bude). Nějakou dobu se s Ruskem budeme vzájemně trumfovat, kdo vyhostí víc diplomatů druhé strany a kdo na koho uvalí efektivnější sankce, což jistě patří k dobré tradici podobných rituálních klání, ale ten menší v podobné líté řeži s dřevci namnoze padává z koně jako první, i když není o nic méně chrabrý a i když je třeba nadto i v právu. ONI řeknou o našich pravdách, že jde ve skutečnosti o lži, pročež i MY JE označíme za lháře. I někteří pánové, kteří jinak už dávno čúrají jen z posledních sil, jsou náhle jako pokropení živou vodou a připraveni dát si po mnoha jalových létech zase jednou závod, kdo výš. Všichni ti, co tyjí z různých forem vzájemné nenávisti, se v takové době obrozují a dobíjejí - podobni upírům, kteří se dostali ke zdroji dobře okysličeného krevního střiku AB+.

Nikdy jsem si nedělal žádné iluze o Rusku a ani na stárnoucí kolena s tím rozhodně nezačnu. Zároveň nevěřím na to, že by nepřehledný prostor, ve kterém operují tajné služby celého světa se svými často nejasnými a v čase proměnlivými záměry, šlo jednoduchou čarou rozdělit na dušínovské síly, které hájí spravedlnost a demokracii ve službě i ve volném čase po práci, a na zemi učiněných belzebubů. Bohatě by mi stačilo, kdyby si všichni ti, kteří proti nám něco nepěkného pečou, žili při vědomí toho, že jim za to něco reálně hrozí: Někdy potupná dekonspirace, někdy halasná pozornost, která tajným kauzám nesvědčí, a ano, jindy možná i pár výchovných pohlavků, o kterých masy nemusí ani vědět (jenže ubraňte se tomu pokušení!). A aby takovým mlýnům zbytečně nevháněly vodu na kolo naše vlastní rozmíšky, úlety a vychcanosti.

Jsem skromný a budu spokojený s tím, když ozvěna dávného výbuchu nenadělá o moc větší paseku než výbuch sám. A až někde na ulici uvidím nového Bodieho s Doylem, kterak s fotoaparátem předstírají zájem o památky staré Prahy, obejdu je zbaběle velkým obloukem.

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných nedělních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.