Korunka ke korunce

Dnes jsem při cestě na vlak našel na chodníku korunu. Když jsme se pro ni shýbal, uvědomil jsem si, že vlastně už pěkných pár let je koruna tou úplně nejmenší mincí, kterou můžeme - jako já už často - vytrousit z kapsy anebo ji - jako já právě dnes - najít. A taky že to tak dříve nebývalo, protože haléře, které dnes už známe jen z nematerializovaných položek na výpisech z banky nebo na pokladním paragonu, kdysi reálně existovaly, takže najít na ulici celou korunu (!) už mělo svou váhu.

A tak jsem si řekl, že když už mě ten Popelčin oříšek v převleku za lesklý kovový kotouček cestou cvrnkl do nosu, udělám tady takový rychlý "letmosvětý" průřez tím, jak koruna v dějinách naší země vypadala. Její historie má spoustu zajímavých zátočin, souvisejících příběhů i málo prozkoumaných zákoutí. Na podrobnější informace dnes ale nebude moc prostoru; dnes jsem jen dal příslovečnou "korunku ke korunce" (pozor, to nemá nic společného se stomatologií), abychom se společně podívali, s jakou podobou koruny se lidé žijící v naší zemi mohli v různých dobách potkat.

První koruny, které se u nás objevily v oběhu, byly ještě z docela poctivého stříbra a platilo se jimi v Rakousku - Uhersku od roku 1892. V prvním řádku společné fotografie můžete vidět vlevo rakouskou a vpravo uherskou variantu, obě obíhaly ještě dlouho po vzniku Československa a staženy byly až v roce 1928. Dlouho to ale vypadlo, že koruna skončí svůj život jako mnozí legendární rockeři v pouhých sedmadvaceti letech. Po vzniku nového státu v roce 1918 byla totiž zcela jasná široká shoda na tom, že nová měna se může jmenovat skoro jakkoli, jen proboha ne koruna a haléř jako za císařepána! A tak jsme mohli mít hřivny, franky, tolary, groše, lvy, (ty nakonec slízli Bulhaři) a dokonce i sokoly (drobnou měnou k sokolům měla být káňata), jejichž vzory se už začínaly zkušebně razit. Jenže než se stihlo vše připravit, revoluční hlavy zchladly a koruna paradoxně právě v Československu jako v jediné nástupnické zemi rakousko-uherské monarchie zůstala zachována. Tehdy měla namále poprvé a zdaleka ne naposledy.

Na druhém řádku fotky vidíte čs. prvorepublikovou mědiniklovou korunu, která se razila mezi lety 1922 a 1938. I ta dopadla nakonec ne vlastní vinou neslavně, protože dříve než ona zanikl československý stát. V roce 1939 se rozpadl na Protektorát Čechy a Morava a Slovenskou republiku. Jejich mince vidíte na třetím řádku. Zajímavostí možná je, že protože státní mincovna v Kremnici zůstala Slovensku, provizorní ražení českých mincí (taky z provizorního materiálu - nekvalitního zinku, který rychle koroduje) bylo svěřeno firmě Vichr a spol. v Lysé nad Labem, která původně vyráběla kovový nábytek a kovové mince si k němu přibrala jako melouch. Zinková protektorátní koruna je vlevo a slovenský mědiniklový kremnický "jednokorunák" vpravo.

Bezprostředně po válce byl nějakou dobu blázinec - stejně jako v mnoha jiných oblastech života - i v peněžním oběživu, protože v oběhu bylo kdeco - stará československá měna, říšská měna, polské zloté, maďarské pengö, rychlokvašné poválečné poukázky i poukázky západních armád. Ti, co horují za zrušení Benešových dekretů, by měli vzít v potaz, že jedním takovým dekretem z října 1945 byla obnovena základní měnová jednotka koruna československá. Hned v roce 1946 se začala razit nová koruna - na čtvrtém řádku fotografie vidíte, že byla motivem stejná jako koruna předválečná, ale o něco menší. Není divu, však republika byla už tou dobou ve srovnání se svým prvorepublikovým předobrazem taky o něco menší.  Výtvarný vzor zůstal stejný i po komunistickém puči z února 1948, ale v letech 1950 až 1953 se koruny razily z hliníku.

Jak všichni určitě dobře víte, v roce 1953 přišla měnová reforma - rozuměj velké skokové znehodnocení peněz. Celá akce se připravovala dlouho a v utajení, mince i papírová platidla se připravovala v tehdejším Sovětském svazu (však jsme taky na dlouhá léta devótně přebrali obtížně pochopitelnou číselnou řadu 1, 3, 5, 10, 25 od sovětských kopějek pro naše haléře). Koruna se po měnové reformě nějakou dobu zdála příliš hodnotnou na to, aby se v této hodnotě razily mince a v letech 1953 až 1956 byly v oběhu jen papírové státovky (viz předposlední řádek fotografie).

A protože se celkem brzy přišlo na to, že to s tou hodnotou zase nebude tak horké, v roce 1957 byla dána do oběhu nová korunová mince ze slitiny měď - hliník - mangan (v posledním řádku vlevo), která se stala výtvarným pojmem a razila se s postupně se obměňující lícní stranou (ano, tam, kde je státní znak, mají české mince oficiálně líc) dlouhých 35 let. Po rozdělení Československa ji nahradila nová současné mince z poniklované oceli, kterou už všichni, i ti nejmladší z nás, dobře známe, nosíme ji po kapsách a ve svých peněženkách a sem tam ji upustíme na chodník jako inspiraci kolemjdoucím blogerům :-).

A opět to s naší českou korunou začíná být nahnuté, protože za plotem už natěšeně a netrpělivě přechází nadnárodní euro. Slovenský "jednokorunák" už je dávno v Pánu a ten český to nejspíš taky nakonec čeká, i když ještě nikdo netuší, kdy to nastane. I když - kdoví, koruna už se v minulosti - jak už teď víme - vyhrabala i z horší šlamastyky.

I když před českými sokoly a upištěnými káňaty se o tom jako o nějakém velkém úspěchu radši nezmiňujte.

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.