O šťastných šestkách

Když jsem byl malý, doslova magickým číslem pro mě byla šestka. Nejenže (velmi zřídkavou) šestku tehdy dostávali při hodnocení ti nejlepší krasobruslaři, které jsem obdivoval při televizních přenosech z evropských a světových šampionátů, ale hlavně - šestka musela padnout na kostce, abyste se při hře Člověče, nezlob se mohli vypravit na cestu plnou překážek a nástrah, na cestu, na které vás čekali záludní soupeři bažící po tom vyhodit vás ze hry a vrátit vás zpět na start, ba co na start, dokonce ještě dál, do čekárny před startem, do předpeklí, kde jste museli - občas do omrzení - čekat na další šestku.

 

Je zvláštní, že od mala jsem měl úchylku na kostky: Kdykoli jsem dostal jako dárek nějakou novou hru, okamžitě jsem ji "oholil" o její případné kostky, ano, dokonce i zmíněné "člověče" muselo svou kostku odevzdat do společného sáčku, jako prý zpočátku doby husitské odevzdávali nově usedlí obyvatelé města Tábor své finanční prostředky do společných kádí. Když se pak něco hrálo, laskavě jsem ze své sbírky nějakou vybranou kostku zapůjčil. Samozřejmě, nejraději takovou, na které kýžené šestky padaly nejvíc, protože bez šestek se prostě figurky nemohly nikdy dostat po své strastiplné cestě "do domečku"; ostatně i se šestkami to šlo jen těžko a záviselo jen na štěstí.

 

Postupně se moje sbírka kostek různých barev a z různých materiálů rozrůstala, každá kostka měla svoje jméno podle nějakého dobového tenisty, protože kromě krasobruslení dávali v televizi občas i Davis Cup, který jsem tenkrát rovněž nadšeně sledoval. Dodnes si všechna ta jména pamatuji, což je podobně užitečná dovednost, jako když si - už jsem o tom kdysi na blogu psal - pamatuji dodnes jméno prvního mongolského kosmonauta. 

 

Vlastně jsem jako dítě byl velmi skromný, protože jsem nevyžadoval žádné honosné hračky ani širší kolektiv, stačilo mi někam se zavřít se svými kostkami a zabavil jsem se na velmi dlouhou dobu, protože jsem podle vlastnoručně sestavených pravidel se stejnými kostkami dokázal simulovat nejrůznější sporty od tenisu přes fotbalové zápasy, etapy Tour de France až po formuli 1. A ve všech těchto "sportech" pochopitelně hrály prim šestky, čím víckrát taková šestka padla, tím větší byla pravděpodobnost, že daná kostka se stane mistrem světa, wimbledonským vítězem nebo nejrychlejším spurtérem na Champs Ellysées.

 

No a protože dnešní článek je hlavně o šestkách, speciálně pro tento den jsem svých 58 přeživších kostek z dávné dětské sbírky hodil tak, aby se na všech objevila šestka. Nebylo to sice úplně jednoduché, člověk musí mít trochu cvik; koneckonců pravděpodobnost toho, že to vyjde, je zhruba taková, jako že vyhrajete mnohamiliónový jackpot ve sportce šest neděl po sobě. Samozřejmě, jako zkušený kostkový harcovník jsem tuhle sestavu hodil hned napoprvé, protože když máte opravdu šťastný den, není nic nepravděpodobného nemožné. A který den už bych měl mít šťastný, když ne ten dnešní, aprílový, který kdysi dostal, doufám, radost a štěstí přímo od sudiček.

 

Nejspíš jsem si tímhle aprílovým hodem vybral šestky na drahnou dobou dopředu, takže se ve hře Člověče, nezlob se, asi jen tak na cestu "do domečku" nevypravím, protože to bez šestky nejde. Ale i kdybych měl už provždy každé další kolo známé hry prohrát, stálo to za to a já se kvůli tomu - člověče - rozhodně zlobit nebudu.

 

Připouštím, možná by se k nastávajícím velikonočním svátkům víc hodil obrázek obligátních žlutých kuřátek nebo nějaký ten vyjukaný zajíček či beránek. Ale tyhle typické velikonoční tvory teď najdete leckde, zatímco osmapadesát různobarevných šťastných šestek jenom u mne a k tomu samozřejmě i přání šťastných Velikonoc, protože ty jsou původně taky oslavou zázraku, jehož míru pravděpodobnosti by strozí racionalisté nejspíš vyhodnotili podobně jako pravděpodobnost mého vrhcábového velkovrhu. Ale vysvětlujte něco racionalistům, kteří si vždy troufají vědět, co je ještě možné a co už ne, vysvětlujte jim, co to je zázrak!

 

Přeji vám všem krásné Velikonoce, dobré zdraví a hodně radosti v tomhle pořád ještě nepříjemně rozbouřeném a vykolejeném světě. A štěstí - no co vám budu povídat: Doslova šestkové! :-)

-----------

Upozornění: Tuto neděli budou mít Nedělní miniglosy plánovanou velikonoční přestávku, takže 585. číslo vyjde až příští neděli 11. dubna. 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.