Úvodní poznámka: Vzhledem k dalším změnám epidemického trendu bude po 14 dnech celkem normálního fungování (zaplaťpánbůh za ně) moje výstava Jedním obrazem, jednou větou (2018-2020) na dobřichovickém zámku opět a tentokrát už definitivně uzavřena pro veřejnost. Do konce roku bude ještě možné si se mnou domluvit individuální prohlídku, o které by ovšem bylo lepší nemluvit nikde v hospodě, což bude snadné, protože ta bude taky zavřená. Na začátku nového roku fotky ze zámku odnesu a budou pro zájemce k vidění už jen u mě doma :-).
V prvních dvou dílech tohoto malého seriálu jsme si něco řekli o tom, Kde vystavovat a jestli to vůbec stojí za to a pak ještě Co je dobré mít připraveno, než někoho oslovíte. No a dnes nakousneme možná ne úplně milé, ale celkem podstatné téma, kolik nás taková legrace asi tak bude stát.
Asi to nebude nic objevného, když řeknu, že náklady budou přímo záviset na tom, jak moc se budete chtít s výstavou rozšoupnout. Je to něco podobného jako se svatbou: Můžete mít ten nejjednodušší obřad na místním úřadě pouze se dvěma svědky a s romantickou svatební nocí ve stanu po dědečkovi na louce u lesa, ale taky můžete mít svatbu na Karlštejně pro 300 lidí a se svatební nocí v císařském apartmá nejluxusnějšího pražského hotelu. Je logické, že náklady na takové dvě různorodé akce budou diametrálně odlišné. Přesto vždycky platí, že některé náklady můžete eliminovat úplně, jiné je možné jen do určité míry snížit, protože vždycky nějaké budou. Pojďme se tedy podívat, s jakými typy nákladů je třeba u výstavy počítat a u každé skupiny se zamyslíme, jak je možné náklady srazit a jestli je to účelné.
Co nás budou stát tisky?
Zásadní a jen stěží odstranitelnou položkou jsou tisky fotek, tedy toho, co by mělo na výstavě hrát hlavní roli. Do nákladů se promítají tři základní faktory:
1. Množství: Tady záleží na prostoru, který máte na výstavě k dispozici. U malých výstav se budete pohybovat nejspíš kolem 10 fotek, za ty už docela velké považuji kolekce mezi 30 a 50 fotkami. Na nějaké razantnější množstevní slevy v tomto oboru nespoléhejte, závislost výše nákladů na počtu fotek je prakticky přímá.
2. Formát: Osobně používám jako základní výstavní formát 50x70cm, který beru jako slušný kompromis mezi výstavním zážitkem a cenou. Podle formy zpracování a použitého materiálu se u těchto fotek ceny za jeden tisk většinou pohybují mezi 500 a 1500 Kč, záleží na kvalitě papíru, stálosti obrazu i gramáži. Existuje i mírně levnější materiál, ale používám ho jen v případě, kdy chci třeba výsledek povrchově upravit (např. laminovat), což samo o sobě taky není zadarmo U takového formátu už se vyplatí hledat firmu, která má s většími formáty zkušenosti a hlavně na to má dobré přístrojové vybavení. Kdo chce získat za co nejmíň peněz co nejvíc muziky, může využít formát 30x40/45 cm, což je ještě docela pořádný kus fotky, který se hodí do prostor menších rozměrů, a jedná se přitom o formát, na kterém většinou končí nejběžnější fotolabové stroje, takže jednotkové náklady bývají slušné, většinou mezi 100 - 200 Kč. Musí se ale dávat pozor, kdo s přístrojem pracuje, stává se, že výsledné tisky - nechá-li obsluha vše jen na automatu - nejsou moc podobné tomu, jak jste si je nejspíš představovali, ale to už bychom otevřeli specifické a velmi obsáhlé téma barevné kompatibility, kalibrací, atd., což by šlo výrazně nad rámec dnešního článku.
3. Materiál: Dnes je možné si naporoučet doslova modré z nebe, existují skvělé možnosti tisku na speciální plátna nebo napařování na kovovou podložku. Já ale dávám přednost klasickému papíru slušné gramáže, saténového nelesklého povrchu a velmi dobré časové stálosti. Pozor, existují i celkem drahé speciální galerijní materiály, které se díky své extrémní stálosti a trvanlivosti skvěle hodí pro vystavení v opravdu dlouhodobých muzejních či galerijních sbírkách, což je pro běžné výstavní účely, myslím, zbytečný přepych, ale plánuje-li někdo stát se fotografickým klasikem, nebudu mu takovou volbu rozmlouvat. Je dobré si uvědomit, v jakém prostředí a v jakém rámu bude fotka umístěná a jak se s ní bude manipulovat; čím je lesklejší, tím je i náchylnější k povrchovému poškození, a pokud nebude pod sklem či plexisklem nebo nebude speciálně povrchově upravena, hrozí, že na ní bude viditelný každý nepatrný dotek (obzvlášť děti sedící na ramenou svých hrdých tatínků rády potlapkávají obrázky, které jsou jim něčím sympatické :-)).
Co nás budou stát rámy?
Může se stát, že rámy nás nebudou stát nic. Některé subjekty pořádající výstavy totiž disponují vlastními rámy, které je možné pro výstavu využít (mně se to podařilo z 8 případů 4x úplně a 3x částečně). Protože jde o rámy sdílené často po mnoho let, nebývají bez vady, takže nejsou optimální pro perfekcionisty, ale v tomto případě jednoznačně platí příslovečné: Vypůjčenému koni na zuby nehleď!
Můžete si samozřejmě nechat fotografie profesionálně adjustovat a zarámovat, pak ale počítejte s částkou kolem 1500-2000 Kč na fotku a když je fotka větší, cena úměrně roste (většinou jde o rámovou "metráž"). Využíváte-li některý z řady standardních formátů, dají se většinou sehnat hotové výměnné rámy různého typu, u kterých fotku chrání sklo nebo plexisklo, tam se budou nejspíš ceny pohybovat v řádu vyšších stokorun. No a potřebujete-li jen, aby obraz držel tvar a moc to přitom nestálo, docela slušně se dají využít klipy s plexisklem (sklo už je při větším formátu fotky dost těžké a taky křehké, proto ho používám jen u středních formátů kolem 30x40cm, ale u větších obrazů už ne). Cena takového klipu formátu 50x70cm se pohybuje kolem 300,- Kč. Někteří lidé to berou jako dost nouzovou variantu, ale já mám klipy rád a na několika výstavách včetně té nedávné plzeňské jsem je použil pro většinu vystavených fotek
Co nás bude stát výstavní prostor a instalace?
Cena výstavního prostoru závisí většinou na tom, zda jde o komerční zařízení, které se výstavami živí (to mívá pevné časové sazby a k tomu často i podíl na výnosu z prodeje), firmu, pro kterou jsou fotky formou výzdoby a ne předmětem podnikání (restaurace, kavárny, finanční instituce, obchody, atd.), nebo instituci nějak propojenou s veřejným nebo neziskovým sektorem. Druhá a třetí skupina má velmi různorodou cenovou politiku, někdo odpouští nájemné a účtuje si třeba pronájem prostoru pro vernisáž, někdo chce podíl na výnosech z fotek, které se případně podaří díky výstavě prodat (já jsem se několikrát potkal s požadavkem na 10 až 30% z ceny, ale třeba - pro srovnání - u amerických galerií je to často 50% i víc), jiného chtít peníze vůbec nenapadne. Z mých 8 prozatímních výstav jsem 6x nic neplatil, jednou jsem platil 2000.- za pronájem výstavního sálu pro vernisáž (tu bral pořadatel jako mou soukromou akci) a jednou jsme měli dohodu o podílu na tom, co se případně prodá (a neprodalo se jako na potvoru vůbec nic).
Co nás bude stát propagace?
Nebudu teď zabíhat do marketingových podrobností o tom, které formy propagace jsou jak účinné, aby se vyplatilo do nich investovat, to by vydalo na celý jeden samostatný (a asi nezáživný) díl. Určitě se vyplatí investovat do vizitek, které pak budou na výstavě pro návštěvníky zdarma k rozebrání. Někteří pořadatelé jsou schopni zajistit plakáty, letáky případně pozvánky na vernisáž, ale musí se to bedlivě hlídat, aby nešlo o medvědí službu (z pohledu výtvarného vkusu, přiměřeného množství sdělovaných informací nebo technické kvality). Já to většinou řeším tak, že pokud má pořadatel navázanou opravdu profesionální spolupráci s kvalitním grafikem nebo grafickým studiem, nechávám to na něm (tak to bylo 3x z 8 případů). Ve zbylých případech jsem si plakát a leták (se stejným motivem) navrhl amatérsky sám, nechal jsem ho vytisknout na své náklady a na pořadateli nechal pouze oficiální část distribuce. Ceny tisku závisí na použité velikosti a gramáži plakátů a letáků a jestli máte jako autoři aspoň trochu sebeúcty, vyplatí se tisknout ve specializované firmě nabízející tiskárenské a reprografické služby, protože když si to necháte udělat v papírnictví na rohu, kde mají stařičkou tiskárničku, protože si tam chodí sem tam někdo něco okopírovat, je důvodné podezření, že ve výsledku vlastní práci vůbec nepoznáte.
Tenhle plakát dělalo jedno opravdu výborné grafické studio kdesi v Minnesotě a protože galerie měla na výstavu nějaký vlastní rozpočet, nejenže plakát zaplatila z vlastní kapsy, ale ještě mi proplatila - myslím že 12 nových tisků, které jsem pro výstavu musel dodělat. Tehdy jsem si jako vystavující připadal skoro jako v bavlnce :-).
Co nás bude stát vernisáž?
U vernisáže opět platí úvodní srovnání se svatbou. Můžete si najmout specializovanou cateringovou firmu, která bude hostům dělat pomyšlení a zahrne je luxusními čerstvými delikatesami a kvalitním šampaňským. Nebo přinesete v poslední době čím dál oblíbenější "bag" s vínem (výborná věc, víno se v něm nekazí a když svůj odhad spotřeby na vernisáži přeženete, můžete ho klidně po večerech ještě měsíc dopíjet) a upečete pekáč své oblíbené buchty, která všem tolik chutná, a máte občerstvení zajištěné. Mně se osvědčilo počítat 0.2 l bílého a 0.1 litru červeného vína na jednoho očekávaného návštěvníka a k tomu 0.2 l nějakého dobrého moštu, protože je slušné myslet i na řidiče, na děti a na ty, kteří mají (zvlášť v létě) obyčejnou žízeň. No a buďte si jisti, že při takové akci padne i nejméně jedna "basa" obyčejné vody. Vynásobte si uvedené objemy cenami za své oblíbené značky a hlavně počtem očekávaných účastníků; od toho se bude vše odvíjet. Někdy je to docela adrenalin, kolik lidí nakonec dorazí; jednou se mi povedlo překonat stovku hostů a naopak jednou se mi - ne však jako autoru ale jako hostu - stalo, že na vernisáž přišli dva autoři a já jako jediný host (což bylo super, protože bylo dost vína a chlebíčků! :-)), ale jsou metody, jak to udržet v rozumných a odhadnutelných mezích, o tom si popovídáme v některém z dalších dílů.
Pokud jde o něco k zakousnutí, je otázkou, jestli chcete dát společnosti v plen chlebíčky či jednohubky, což se docela často děje. Já osobně dávám přednost několika druhům sýra, který je možné zakusovat k vínu a človek si s ním nezaprasí novou košili nebo průsvitnu halenku. Ale třeba letošní vernisáže se odehrály zcela bez zakusování, protože koronavirus zakusování nemá rád, a taky to šlo. A při jedné z výstav jsem dokonce vůbec žádnou vernisáž nepořádal, což se ale ukázalo jako model, ke kterému se vracet nechci.
Často se také využívá nějaká "kulturní vložka", takže při vernisáži někdo zahraje, zarecituje, zatančí a podobně. Může to zvládnout kamarád, který to pro vás rád udělá zadarmo, může to být ale i profesionální hudebník, kterého je třeba nějak zaplatit. Cena může být téměř jakákoli, záleží na výběru a na dohodě. Když si pozvete Lucii Bílou, bude to asi holt o něco dražší.
Co nás bude stát všechno to, na co jsme ani nepomysleli?
Je spousta drobností, které člověka na první nadechnutí často nenapadnou, ale ukáže se, že je třeba je taky zajistit: Párátka na napichování sýra, návštěvní knihu, kovový stojánek na vizitky, protože se mi líbí, jak v něm vypadají. Neustále doplňované propisky na psaní do návštěvní knihy (kdo je sakra pořád odnáší?!), lepidlo na renovaci rozklíženého vypůjčeného rámu. Inkoust do tiskárny, který pochopitelně dojde přesně ve chvíli, kdy začnete na poslední chvíli tisknout popisky a harmonogram začíná být napnutý. Cena do soutěže pro návštěvníky (s tím mám skvělé čerstvé zkušenosti, taky se k tomuto tématu v budoucnu vrátíme). Někteří autoři se shánějí po možnosti si vystavené fotky pojistit, což - pokud to vůbec za daných okolností jde, většinou taky něco stojí. Prkotiny přesně podle hesla Stokrát nic umořilo osla.
Abychom byli co nejkonkrétnější, ukážu tady pro orientaci jako malou "case study" modelový přehled nákladů na jednu reálnou středně velkou (cca 30 fotek) výstavu začátečnické kategorie, která měla, myslím, docela nadstandardní vernisáž, protože jsem byl přesvědčený, že je to zároveň výstava poslední, tak jsem si to chtěl náležitě užít :-):
Zvětšeniny: 19 900,- Kč
Letáky a plakáty: 4400,- Kč
Vizitky: 2600,- Kč
Pronájem sálu (pro vernisáž): 2000,- Kč
Hudební vystoupení: 1500,- Kč
Pozvánky na vernisáž: 750,- Kč
Ochutnávka různých druhů vín: 3 800,- Kč
Ochutnávka různých druhů sýra: 1900,- Kč
Květiny: 400,- Kč
Pomoc při vernisáži: 1500,- Kč
Fotorukavice pro instalaci: 450,- Kč
Papíry, lepidlo, izolepa a další drobné čudly: 450,- Kč
Návštěvní kniha: 100,- Kč
Suma sumárum 39 750,- (z toho asi 50% tvoří náklady na zvětšeniny, které se nedají moc srazit), průměrně tedy asi 1200-1300,- Kč na každou vystavenou fotku, což se mi pro srovnatelný použitý formát přibližně potvrzuje i za jiných podmínek (např. ušetřím za chudičkou vernisáž, ale naopak pořídím pro každou fotku nový kliprám). Samozřejmě, když vystavujete fotky na více výstavách, dá se průměrná částka o něco srazit, ale možnosti jsou omezené, protože fotka se vystavováním opotřebovává a někdy bývá nutné udělat nový tisk.
No a tu celkovou sumu buď zadotujete ze svého a oželíte, že jste za to mohli mít velmi slušnou dovolenou, nebo si seženete sponzora, který vám přispěje (že by takových sedělo na každém stromu pět, to ti, kteří podobnou cestu podstoupili, nechtějí potvrdit), což je model, který jsem zatím nevyzkoušel, ale nejspíš na něj v budoucnu dojde, a nebo se vám podaří něco prodat, aby se alespoň část nákladů vrátila.
Tak co, pustíte se do toho? Překvapilo vás něco na těch informacích nebo jste si to asi tak přibližně představovali? A chtěli byste vědět něco dalšího? Nějaký TAJEM? :-) Však se zeptejte - buď v komentářích nebo e-mailem
na adresu pvapenik@centrum.cz, rád řeknu vše, co vím, a možná i víc :-).
Následující články o organizaci výstav:
Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může dalšího nabídnout? Kromě týdeníku Nedělní miniglosy, reflektujícího už víc než 11 let svérázným způsobem politické a společenské dění, najdete na
blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud
vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i
dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se
zase brzy na shledanou.
Joo Holt každá legrace něco stojí..
OdpovědětVymazatNo, kdybych teď popadl všech deset pro poslední výstavu speciálně zarámovaných fotek a vystavil je podruhé v nějakém menším prostoru, mohlo by to být - bez vernisáže ovšem - i úplně zadarmo. Dokonce i nějaké propisky u návštěvní knihy tentokrát přežily :-).
VymazatPokud bys chtěl někdy vydat i článek na téma kalibrací a barevné kompatibility, moc ráda si ho přečtu. Občas se mi stává, že fotka z tiskárny vyleze úplně jinak, než jak ji vidím u sebe - zvlášť pokud byla původně v raw.
OdpovědětVymazatJinak je to pěknej balík, to je čtrnáctidenní dovolená na Islandu a pak ještě v Norsku :D Myslím, že aspoň ta propagace se dá "srazit" tak, že si ji člověk udělá sám - i ne-grafik amatér, má-li umělecké cítění (což by při pořádání výstavy asi měl mít), dokáže otevřít Canvu a nažhavit sociální sítě (i když tady už záleží na cílovce, no).
První výstava byla v tomto směru trochu rozhazovačná, protože jsem jednak nepočítal s tím, že by se podobná příležitost ještě opakovala a jednak poprvé se nedá použít nic z toho, co už má člověk hotové z předchozích událostí.
VymazatAno, Canva, to je moje oblíbené místo, tam jsem letos čistě amatérsky připravoval všechny tři vlastní plakáty (i když jeden pořadatel stihl na poslední chvíli udělat i jeden profesionální). K marketingu se ještě v některém z dalších dílů vrátím, např. jsem si několikrát ověřil, že tisknout letáky jsou úplně vyhozené peníze. Ale přestože to vím a několikrát se mi to potvrdilo, stejně jsem ani letos neodolal a vytiskl jsem je (pro roznesení tady po Dobřichovicích) aspoň jako upozornění na prodloužení výstavy. No jo, ale ještě než jsem je stihl donést domů, bylo vymalováno a úředně zavřeno kvůli covidu, takže tři stovky letáků můžu použít maximálně tak na skládání origami jeřábů :-).
Mimochodem, s poslední výstavou jsem se dostal asi na poloviční jednotkovou cenu za vystavenou fotku, ale to jen proto, že část nákladů jsem musel vynaložit při přípravě předchozích výstav, takže v absolutních číslech to vlastně úspora není.
Pokud jde o kalibraci a barevnou kompatibilitu, na to nejsem žádný expert. Vím, že vůbec nemůžu věřit barevnému podání obrazovky svého notebooku a že fotky nemůžu tisknout u sebe na stolní tiskárně, protože by tak vznikl barevný paskvil. Všechny fotky musím prohlížet a případně upravovat na speciálně průběžně kalibrovaném monitoru (což je mimochodem investice srovnatelná s velmi slušným foťákem), který si přesně rozumí s nastavením strojů v tiskárně, kde mi fotky dělají. Od té doby, co to takhle praktikuju (poslední dva a půl roku), jsem se úplně přestal rozčilovat a výsledné fotky jsou konečně takové, jaké jsem si je během přípravy představoval a vymazlil, ale vyplatí se to opravdu jen v tom případě, že to člověk intenzivně využívá. V reálném světě se tyhle problémy s kompatibilitou kvůli nemalým nákladům na slušnou techniku obcházejí všelijak a je to celé obrovská věda, kterou jsem se rozhodl nezatěžovat hlavu :-). Mimochodem, všude tam, kde nejsou schopni správné barevné dorozumění zajistit (což bývají právě různé menší tiskárny letáčků a kopírky, případně nadšení pomocníci, kteří to většinou myslí dobře) se musí počítat, že vyjde obrázek, nad kterým bude autor jen nechápavě kroutit hlavou. Ale proto říkám, aby se lidi přišli podívat na výstavu, kde jsou fotky takové, jaké mají být :-).
VymazatNetušila jsem, že takový speciální monitor vůbec existuje :O Mé "kalibrační" zkušenosti začaly i skončily na otázce Photoshopu, v jakém barevném prostoru chci fotku uložit. Většinou si tisknu hlavně kalendáře, velkoformátové fotky jen výjimečně - měla jsem svoji oblíbenou tiskárnu, kde fotky odpovídaly realitě, ale pak se spojili s jinou a od té doby to nějak není ono.
VymazatPáni, teď teprve vidím, jak jsou moje koníčky nízkonákladové. Čas od času nové struny, nové žíně, nová kalafuna... a ten zbytek drží, když má člověk štěstí, klidně desítky let :-)
OdpovědětVymazatPokud fotograf udrží své fotky jen na úrovni organizované změti digitálních jedniček a nul, dá se to taky držet v mezích. Ale na rozdíl od tvých koníčků je u focení celkem nákladný převod do reálného světa :-).
VymazatTak teď jsi dokonale můj sen zadupal do země. Což jsem ovšem tak nějak tušila velmi dobře. Takže k jeho uskutečnění bych musela buď za a) vyhrát nebo za b) sehnat toho sponzora.... což jak si sám podotknul trhat ze stromů jak jablka prostě sponzory nejde. A já, ač se můžu zdát jako člověk sebevědomý, komunikativní a i trochu drzý, neumím to zásadní. Někde u někoho o něco prosit. Neumím se zkrátka " prodat" . Nedovedeš si představit jaké bylo pro mne utrpení pracovat ve velkoobchodě a den co den shánět nové zákazníky a nutit je a přemlouvat je k tomu, že zrovna od nás si mají koupit náklaďák toaletního papíru, ubrousků a mycích prostředků, obzvlášť když jsem věděla že jsme nejdražší v okolí....možná další možností by bylo sehnat víc takových šílenců a uspořádat společnou výstavu kde by se náklady rozprostřely mezi víc lidí. Problém je, že tady nikoho takového neznám a jediný člověk který by přicházel v úvahu a dokonce by s tím i souhlasil bydlí u Rakovníka... ale dobře si to sepsal, byť jsi mi zničil iluze ;-):-D
OdpovědětVymazatTak já ti teď celý příběh převyprávím "nízkonákladově", jo? Vybereš svých 10 nejlepších fotek, necháš je vytisknout ve formátu 30x40cm.To je kolem 1000.-Kč. Oslovíš s nabídkou místní knihovnu nebo podobnou instituci. Když kývnou, koupíš klipy (v tomhle formátu budou kolem stovky za kus) anebo dáš vědět a já ti pár starších (nebudou nic moc,ale poslouží) půjčím. Reklamu si uděláš zdarma na sociálních sítích a na blogu, na knihovnu dáš rukou malovanou upoutávku. Vernisáž uděláš jako příjemné setkání přátel s tím, že každý přinese něco dobrého na zub, aby vzájemně ochutnali. Na stolečku rozložíš pár svých krasných ozdob, které se během vernisáže prodají a fotky ti zaplatí. A tobě začíná výstava, kterou máš zdarma a pro druhou budoucí výstavu máš krásnou položku do životopisu. Co ty na to? :-)
VymazatDobrý recept, zdejší knihovna je tak mrňavá že se tam vejdou regály a pak už jen knihovnice a dva lidi. navíc zdejší lidé, no to je no comment. A jediní kdo by možná přišli na výstavu jseš ty, Padesátka, Bloncka a Les. A to nevím jestli by se vám to vyplatilo pro deset fotek zaplatit lístky na vlak a benzín....ale možná ve městě někde by se něco našlo....;-)
VymazatJá bych se třeba také přijel podívat :).
VymazatJo, s tím už ti nepomůžu, budeš muset přesvědčit úřady, že knihovna je malá a je třeba na ni přihodit jedno patro :-). Jasně, když ne knihovna, tak něco jiného. Mimochodem, zvlášť u dam bývá někdy zajímavou možností vystavit věci u kosmetičky, u kadeřnice, na masáži, na pedikúře, v nehtovém studiu a jánevím, kde ještě - oni budou mít pro své klienty rozptýlení a ty budeš mít oči, které si to prohlédnou. Dej si pár loků dobrého vína a až budeš trochu v náladě, pusť fantazii na špacír a najdeš takových bláznivých možností ve svém okolí deset. Z deseti bláznivých jedna nebo dvě vyjdou doopravdy :-).
VymazatJá si musím najít kontakt na tu třebovskou galerii, jestli je možné v ní něco uspořádat. Je to takové komorní místo, na hlavní městské křižovatce. A možná by i měli rámy a co víc i třeba možná možnost tisku neb to je i reklamka. Sice by bylo jen na ty menší rozměry, není to moc velké ale opravdu takové útulné...
VymazatNo vida, to je mi sympatický plán, tak jen do toho :-).
VymazatČlověk nýčko musí být milionář, aby si mohl vystavit pár obrázků!
OdpovědětVymazatVýhoda je, že fotky zůstanou i po výstavě, takže je možné se k nim v budoucnu vrátit. Letos jsem pro své tři výstavy připravil a vytiskl skoro sedmdesátku nových fotek, tak ty by mi mohly ještě vydržet na nějakou další akci nebo aspoň její podstatnou část.
VymazatNevýhoda nějaké z tvých potenciálních budoucích akcí "ze sběru" by mohla být návštěva stupruma! To bys totiž musel koupit o dost víc vína na hlavu. :D
VymazatTakovou vzácnou návštěvu rád uvítám i se zmíněným rizikem. Ostatně zvýšit při 50 účastnících průměr o decku není zas tak jednoduché :-).
VymazatPři výstavě ve chmelařské oblasti lze ušetřit na víně.
OdpovědětVymazatV září jsem na své výstavě jedno ráno našel pivní sud (podotýkám - prázdný) i s pípou. Nejspíš tam slavil svatbu někdo ze Žatecka :-).
VymazatVidím, že jsem hodně ušetřil :).
OdpovědětVymazatAle zaujala mě ta možnost nechat si udělat tisk na plátno. Jedno takové s přírodním motivem (hory a v popředí jezero) jsme koupili v Hornbachu a máme ho na chalupě. Chtěl bych ale ještě 2-3, ale už nic se mně z nabídky v ochodech nelíbí, a proto jsem začal uvažovat o tisku z vlastní fotky, jedna firma v Brně se tím zabývá, je však třeba to s nimi na místě konzultovat, zda vůbec fotka při daném rozlišení "unese" zvětšení na metrový rozměr, jenže teď v covidové době jedou v provizorním režimu a zatím jsme s chotí ani nic nevybrali, na čem bychom se shodli. Snad na jaře se k tomu dostaneme.
... v obchodech ...
VymazatMetrový rozměr, to už je docela výzva, v takové velikosti už spousta fotek, které jsou v menším formátu krásné, "přestává fungovat", sám jsem to párkrát zažil, když rozměr 50x70cm byl výborný a 70x100cm nestál za nic. Musí se opatrně. S plátnem nemám osobní zkušenost, pár lidí už do mě už léta ryje, že to mám vyzkoušet a výsledek bude krásný. Ale teď se mi chce vlichotit pár výrobců fotek, protože ve mně tuší slušnou kavku, tak si u nich třeba nechám udělat testovací "plátěnku" :-).
VymazatNa "plátnu" to mnohdy vyzní lépe. Já mám doma na plátěnce jednu svoji zvětšenou fotku z firemní soutěže.
VymazatJá přitom fotím poslední 4 roky jen mobilem, proto si nejsem jistý, zda vůbec to má smysl, i když fotky mají 5-7 MB a překonávají velikost 47 kB, se kterou prý do firmy nemáme vůbec chodit :).
VymazatDěkuji za článek. Pozorně si čtu všechny díly. Nenapadlo mě, co vše se musí zaplatit. Je to opravdu moc dobře (a i vtipně) napsané a člověk si může udělat představu. Já bych myslela jen na tisk fotek a pak bych se divila :-) Teda, kdybych měla nějaké pěkné fotky k výstavě :-)
OdpovědětVymazatTěch nenápadných drobností je dost. Při první výstavě jsem třeba při instalaci zjistil, že když mám fotku rozměru 70x45cm a černý rám 70x50cm, nezbývá mi, než podlepit fotku černým papírem, protože bílý vypadá jako pěst na oko. A už jsem si to štrádoval vlakem do Prahy do výtvarných potřeb shánět tři černé papíry formátu A3 :-).
VymazatVybral sis nákladnější hobby, ale děláš radost sobě i druhým. Zajímavá sonda do zákulisí, děkuji.
OdpovědětVymazatA držím palce, ať mohou být i další Tvá díla zvětšena a zviditelněna.
Radka
Děkuji Radko. Sice jsem si původně říkal, že poté, co vlastně od půlky června do konce roku jsem pořád měl někde něco vystaveného a běhal kolem toho, že si dám příští rok pauzu, vypadá to, že to nakonec nedodržím, protože jsem zrovna předevčírem dostal zajímavou nabídku na malou výstavu v sympatickém prostoru jedné zavedené kulturní instituce na pražské Invalidovně. Bylo by to jen na pár fotek, ale zato s odborným kurátorem a velmi aktivním manažerem, takže se moc těším na ladění společného konceptu, to mě nesmírně baví, protože z toho může vzejít výrazně hodnotnější výsledek, než když mě nechají, abych si to udělal přesně podle svého :-).
VymazatPoložka "další drobné čudly" mě rozesmála. U mě totiž platí jedna čudla k čudle, a je z toho regulérní významná položka na seznamu :D.
OdpovědětVymazatKrásně sesumírováno, článek jsem si přečetla opravdu s chutí :).
Když se čudla k čudle vine, tak se dílo podaří! :-)
VymazatTak já se do toho rozhodně nepustím. Nemám totiž co vystavovat....😂😂😂
OdpovědětVymazatSkoro všechno se dá něčím nahradit, jen ty vlastní fotky ne :-).
VymazatJsem moc rád, že jsme výstavu v Dobrichovicich ještě téměř na poslední chvíli navštívili...
OdpovědětVymazatTaky mě to potěšilo. Ale nakonec jste nebyli úplně poslední. Ještě půlhodinku po vašem odchodu přišla jedna návštěva, takže jsem si to dnes opravdu užil.
VymazatČekala jsem, že taková výstava bude nákladná, ale celková suma ještě předčila mé očekávání. Klobouk dolů, že jsi se do toho pustil a vše dokázal zorganizovat, zafinancovat a neskončil navíc s úplným prodělkem. Je to poučné čtení, to se málokde divák dočte a ne tak úplně si to představí, že za tím, co se pak jeví jako uskutečněný sen, stojí tolik práce, starostí, plánování. :)
OdpovědětVymazatSvou první výstavu (která byla předlohou pro v článku uvedený rozpočet) jsem si udělal vysloveně pro radost a jako splnění snu, takže jsem nepočítal s tím, že by se mi něco vrátilo i jinak než na vlastní radosti. Když jsem se ale rozhodl s výstavami pokračovat, musel jsem své původní představy poněkud přehodnotit a dnes už musím s nějakou návratností počítat a něco pro ni dělat :-).
Vymazat