Poslední den bláznivého roku

Popravdě, nejsem vůbec žádný silvestrovský "slavič". Silvestra většinou v posledních letech trávím sám a beru ho jako víceméně normální den, který jen má, chudák, tu smůlu, že vzbuzuje u spousty lidí touhu po zřetelném předělu mezi starou skutečností a novou nadějí. Je sice zvykem během tohoto dne halasit a veselit se, debužírovat a povznášet svou mysl látkami, které jsou takového - pohříchu většinou jen krátkodobého - povznesení schopny, ale dá se říct, že nemám žádný problém s tím podobných povyražení se vzdát.

 

Přistihuji se nejspíš v určitém stupni sucharství, když neshledávám nic až tak lákavého na tradičních formách stádní veselosti, na novoročním poopileckém bolehlavu a už vůbec ne na lomozících ohňostrůjných radovánkách. To ale neznamená, že bych si odepřel úplně všechno: Určitě nepominu půlnoční přípitek, i když se v mém případě tradičně nepotkává s mým nejdůležitějším přípitkářem ani v místě ani v čase, neodpustím si přání do nového roku, protože celkem věrně odráží to, co bych si pro své blízké, přátele a známé opravdu upřímně přál. Neodpustím si otevřenou láhev sektu, protože skutečného šampaňského by pro mne samotného byla, myslím, škoda, to si šetřím na mimořádnější příležitosti než ty, které nastávají pravidelně každý rok. A neodpustím si silvestrovské zatopení v krbu, protože v sálajícím teple chutná vychlazený sekt lépe než venku na mrazu a ke krbu se dá přistrčit křeslo s dobrou knížkou, s tužkou a prázdným papírem, nebo zcela bez propriet - jen s mou maličkostí v doprovodu novoroční optimistické obrazotvornosti. K tomu není zapotřebí ani inteligentní - natožpak pokleslá - televizní estráda, ani překotně oxidující směs v petardách či jiných produktech čínského pyrotechnického průmyslu, slynoucího pověstnou bezpečností, dokonce nejsou nezbytné ani domácí obložené chlebíčky či jednohubky.

 

Během dne přidám malou procházku na čerstvém vzduchu a taky úplně poslední komentovanou prohlídku své výstavy Jedním obrazem, jednou větou (2018-2020) pro posledních pár odvážných zájemců, kteří jsou ochotni překousnout, že vše nebude úplně striktně podle aktuálních vládních nařízení. Výstava právě na silvestra (už poněkolikáté :-)) končí a já jsem rád, že se s ní nebudu loučit o samotě, i když tomu mnohé v uplynulých dnech nasvědčovalo.

No a samozřejmě nemohu opominout vyvěsit na blogu své letošní péefko. Těm z vás, na které mám fungující e-mailovou adresu, už jsem obrázek "Modrooké řeky" poslal před Vánoci, tak snad nebude vadit, když ho uvidíte ještě jednou s mírně inovovaným textem. Každopádně vám přeji příjemného silvestra, ať už od něj máte jakákoli očekávání, a co nejlepší vstup do nového roku, aby se přání z péefka stihlo správně aktivovat :-).

Ať je váš nový rok dobrý a vaše cesta v něm nabere správný směr hned od prvního dne.

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může dalšího nabídnout? Kromě týdeníku Nedělní miniglosy, reflektujícího už víc než 11 let svérázným způsobem politické a společenské dění, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se zase brzy na shledanou.