Adventní brána

Zastávám názor, že báseň sama si většinou řekne o rytmus, kterým si přeje být vyprávěna. Má-li tu možnost, nepřizpůsobuje se našim záměrům, ale narodí se a roste podle vlastních pravidel, která bychom jako "autoři" měli ctít. Dnes jsem kupříkladu chtěl napsat úplně normální adventní básničku s nějakým tím klasickým jambem či trochejem, přinejhorším pak daktylem. Jenže... Ať jsem slova rouboval jedno na druhé, jak jsem chtěl, řadila se sama automaticky do veršů po pěti a sedmi slabikách, jako je tomu u košatých forem staré japonské poezie. Dobře víte, že tady na blogu občas popustím uzdu nějakému tomu malému haiku (které využívá klasickou slabičnou formu 5-7-5) a když se chci hodně rozepsat a odvázat, vyjde mi z toho občas i tanka (s verši 5-7-5-7-7). Jenže tentokrát kromě pevného slabičného uspořádání si básnička řekla i o rýmovanou podobu, což u klasické japonské poezie s jejími pevnými obsahovými i formálními pravidly rozhodně není zvykem.

 

Převaloval jsem tedy slabiky jednu přes druhou a ať jsem je rovnal jakkoli, vždycky se zaonačily podle svého, tak, aby vytvořily cosi jako o jeden verš rozšířenou tanku, což je forma, kterou jsem zatím neměl to potěšení vyzkoušet. V případě takového rozložení veršů se básnička okamžitě zatetelila spokojeností a jen tak mimochodem mi sama nabídla i několik možností rýmu. Ponořil jsem se tedy hluboko do google světa a v zaprášených encyklopediích jsem objevil speciální básnickou formu jménem sedóka (v některých zdrojích sédóka), přesně odpovídající slabičnému rytmu 5-7-7-5-7-7, který básnička nemilosrdně prosazovala. Mimo jiné jsem se dočetl, že od 8. století se tato japonská básnická forma používá jen zcela výjimečně, což - zdá se mi - je nejvyšší čas napravit :-).

 

Představil jsem si tedy, jak kdysi dávno výprava japonských věrozvěstů dorazila po létech putování do divoké země ve středu Evropy s trochu naivní nabídkou kvalitní poezie a byla odmítnuta zdejším kmenovým náčelníkem pod průhlednou záminkou, že doba není zralá na básničky, protože napřed je třeba pořádně opevnit Wogastisburg, a vůbec má slovanská analfabetická společnost spoustu mnohem lepších povyražení než nějaké nepochopitelné veršovánky v obrázkovém písmu. Jó, kdyby místo věrozvěstů a básníků dorazili z daleké země obchodníci s kvalitními meči, prodejci pálivého zeleného křenu a sušizvěsti, měli bychom možná o čem jednat, ale takhle... Nu, nedivme se; takhle to dopadá, když je v čele země drsný vojvoda a kupec, v jehož přítomnosti múzy - vedeny pudem sebezáchovy - povětšinou raději mlčí.

"Jedeme domů, v téhle podivné zemi máme se sédókou šanci nejdřív tak za čtrnáct století, dřív určitě ne!" zavelel vedoucí japonské výpravy, která na jeho povel zhrzeně opustila Českou kotlinu a uvolnila tak dočasně prostor svým byzantským kolegům. Ano, všechno má svůj čas a nyní se tedy dávná věštba konečně naplnila aspoň zde na blogu. 

 

Nakonec vzniklo šestiverší v rytmu starodávné japonské poezie, ovšem s využitím jednoduchých českých rýmů a navíc s výrazně křesťanským obsahem. Otázkou je, zda jsem se tím nedopustil trestného činu mísení kultur, což by mi některé zdejší politické síly mohly mít za zlé, ale budu spoléhat na to, že právě japonská kultura by u těchto sil mohla mít protekci :-)

.  

Adventní brána (aneb rýmovaná japonská sedóka na křesťanský způsob)

Adventní brána

 

k nejsvětějšímu tělu.

 

V předtuše vigilií

 

venku prý zrána

 

vzduch voní po andělu,

 

se kterým čerti šijí. 

P.S.: Omlouvám se všem historikům, milovníkům Japonska a těm, co mají pevnou (jakoukoli) víru a taky rádi suši, za drobné znevážení vybraných historických skutečností i mýtů, ale mezi námi -. co jiného byste ode mne  mohli čekat?! Tak snad vás to neodradí od dalších návštěv, na které se už teď moc těším :-).

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může dalšího nabídnout? Kromě týdeníku Nedělní miniglosy, reflektujícího už víc než 11 let svérázným způsobem politické a společenské dění, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se zase brzy na shledanou.