Noční Hrad ke státnímu svátku

Když jsem přemýšlel o tom, jaké fotky použít do článku vydaného na státní svátek, připomínající založení státu, který už víc než 30 let neexistuje, řekl jsem si, že s určitým absurdním přídechem takové události se nejlépe vyrovnám, když jako hlavní téma použiju majestátní Pražský hrad, státoprávní symbol a historické sídlo českých panovníků, mezi které podvědomou extrapolací řadíme i české prezidenty, a máme proto na ně spoustu ne vždy logických královských požadavků, ač jde o instituci čistě republikánskou. O státních svátcích trocha toho historického patosu, myslím, neškodí, naopak, počítá se s ním jako s nezbytnou ingrediencí, bez které by podobné události byly možná obtížněji stravitelné, protože by člověka napadala spousta věcných historických - a ne vždy příjemných a jednoznačných - souvislostí. Nebude tedy snad vadit, že jsem tentokrát vyfotil to nejvykřičenější turistické panorama, jaké v Praze existuje: Pražský hrad s Karlovým mostem a malostranskými věžemi od Smetanova nábřeží, kde jsem si v nekončícím proudu různojazyčných zájemců o podobné fotky do rodinného alba musel neústupností a výhrůžnými grimasami jednoho celkem vlídného podzimního večera vydobýt místo pro svou rozložitou postavu a pro fotografický stativ.

Že jsem si na rozdíl od mnoha turistů neudělal s Pražským hradem selfie, to, předpokládám, ze zdejších návštěvníků nikoho nepřekvapilo. Zároveň jsem si ale řekl, že by nebylo marné zkusit Hradu udělat noční portrét, tím spíš, že budoucnost nočního osvětlení historických památek je zatím vzhledem k probíhajícím krizím všeho druhu a rozsahu nejasná, a je tedy možné nadít se toho, že pro podobnou fotku bude v nastávajících časech zapotřebí mnohonásobně delšího expozičního času, který pak - znáte to - často zviditelní i něco, s čím jsme ve fotce tak docela nepočítali, různé okolní duchy a běsy, které jinak slavnostní osvětlení dokáže dočasně přeprat a upozadit ale nikoli vymýtit.

No a pak jsem aspoň na jedné fotce chtěl mít úžasnou dřevěnou "ptačí tribunu" (na snímku vpravo), která je podle mne pravým opakem jakékoli patetizující slavnostní zatuchlosti, protože na kládách s krásným výhledem jsou ptačí diváci ve stálém pohybu, jejich malé společenství se dynamicky proměňuje, všechno je v pohybu, křičí to a štěbetá; škoda, že fotka nedokáže zprostředkovat zvuk, ten by na ní byl, jsem přesvědčen, to nejlepší :-).

 

 

 

Na vlastní kůži ani nebylo moc znát, že se s pokračujícím večerem u Vltavy trochu zvedá větřík. je to ale zřetelně vidět na druhé fotce, konkrétně na velmi citlivém zrcadlovém obrazu na hladině řeky, který se oproti prvnímu záběru výrazně rozmlžil a tohoto malého nenápadného džina se už do konce večerního focení nepodařilo vrátit zpět do lahve. Na druhou stranu se - asi v zájmu udržení výsledné rovnováhy - se zvětšující se vzdáleností od "ptačí tribuny" uklidňoval okolní ruch, jehož dominantními prvky se tak opět stala původní babylónská změť jazyků a cinkání a hukot projíždějících tramvají.

 

Na nábřeží jsem sice fotil skoro dvě hodiny a různých záběrů z různých úhlů vznikl bezpočet, ale jako obyčejně jsem většinu pořízených snímků nakonec vyhodil a z těch, co mi zbyly, jsem vybral jen dva, které se k dnešnímu svátku podle mého uvážení nejlépe hodí. 

Ještě dnes vyrazím do pražských ulic a zahrad, na sobotu a neděli pak Prahu plánovaně opustím a odjedu do Staňkova, tak třeba tam budou v sobotu večer dobré světelné podmínky a vzniknou i nějaké nové fotky do Kouzelné zahrady :-). Pokud mě v Praze potkáte, poznáte mě snadno: Budu mít v ruce foťák a na sobě připíchnutý neviditelný odznak s českou vlajkou. S českou vlajkou proto, že si našeho lehce absurdního říjnového svátku i s odstupem 104  let vážím a považuji ho za důležitý, a neviditelnou proto, abych snad nebyl spojován či zaměňován s těmi, kteří - ač ozdobeni stejným praporem - mají o tom, co znamená vlastenectví, úplně jiné představy než já, byť by právě ty své rádi co nejmocnějším hlasem prohlásili za jediné opravdové a opodstatněné. Myslím, že takových bude v dnešní Praze dost, tak věřím, že si během dne nebudeme moc křížit cestu a každý prožijeme státní svátek právě tak, jak nám bude milé :-).

Pěkně si užijte sváteční volno a prodloužený víkend.