Stránky

pátek 28. října 2022

Noční Hrad ke státnímu svátku

Když jsem přemýšlel o tom, jaké fotky použít do článku vydaného na státní svátek, připomínající založení státu, který už víc než 30 let neexistuje, řekl jsem si, že s určitým absurdním přídechem takové události se nejlépe vyrovnám, když jako hlavní téma použiju majestátní Pražský hrad, státoprávní symbol a historické sídlo českých panovníků, mezi které podvědomou extrapolací řadíme i české prezidenty, a máme proto na ně spoustu ne vždy logických královských požadavků, ač jde o instituci čistě republikánskou. O státních svátcích trocha toho historického patosu, myslím, neškodí, naopak, počítá se s ním jako s nezbytnou ingrediencí, bez které by podobné události byly možná obtížněji stravitelné, protože by člověka napadala spousta věcných historických - a ne vždy příjemných a jednoznačných - souvislostí. Nebude tedy snad vadit, že jsem tentokrát vyfotil to nejvykřičenější turistické panorama, jaké v Praze existuje: Pražský hrad s Karlovým mostem a malostranskými věžemi od Smetanova nábřeží, kde jsem si v nekončícím proudu různojazyčných zájemců o podobné fotky do rodinného alba musel neústupností a výhrůžnými grimasami jednoho celkem vlídného podzimního večera vydobýt místo pro svou rozložitou postavu a pro fotografický stativ.

Že jsem si na rozdíl od mnoha turistů neudělal s Pražským hradem selfie, to, předpokládám, ze zdejších návštěvníků nikoho nepřekvapilo. Zároveň jsem si ale řekl, že by nebylo marné zkusit Hradu udělat noční portrét, tím spíš, že budoucnost nočního osvětlení historických památek je zatím vzhledem k probíhajícím krizím všeho druhu a rozsahu nejasná, a je tedy možné nadít se toho, že pro podobnou fotku bude v nastávajících časech zapotřebí mnohonásobně delšího expozičního času, který pak - znáte to - často zviditelní i něco, s čím jsme ve fotce tak docela nepočítali, různé okolní duchy a běsy, které jinak slavnostní osvětlení dokáže dočasně přeprat a upozadit ale nikoli vymýtit.

No a pak jsem aspoň na jedné fotce chtěl mít úžasnou dřevěnou "ptačí tribunu" (na snímku vpravo), která je podle mne pravým opakem jakékoli patetizující slavnostní zatuchlosti, protože na kládách s krásným výhledem jsou ptačí diváci ve stálém pohybu, jejich malé společenství se dynamicky proměňuje, všechno je v pohybu, křičí to a štěbetá; škoda, že fotka nedokáže zprostředkovat zvuk, ten by na ní byl, jsem přesvědčen, to nejlepší :-).

 
 
Na vlastní kůži ani nebylo moc znát, že se s pokračujícím večerem u Vltavy trochu zvedá větřík. je to ale zřetelně vidět na druhé fotce, konkrétně na velmi citlivém zrcadlovém obrazu na hladině řeky, který se oproti prvnímu záběru výrazně rozmlžil a tohoto malého nenápadného džina se už do konce večerního focení nepodařilo vrátit zpět do lahve. Na druhou stranu se - asi v zájmu udržení výsledné rovnováhy - se zvětšující se vzdáleností od "ptačí tribuny" uklidňoval okolní ruch, jehož dominantními prvky se tak opět stala původní babylónská změť jazyků a cinkání a hukot projíždějících tramvají.

 

Na nábřeží jsem sice fotil skoro dvě hodiny a různých záběrů z různých úhlů vznikl bezpočet, ale jako obyčejně jsem většinu pořízených snímků nakonec vyhodil a z těch, co mi zbyly, jsem vybral jen dva, které se k dnešnímu svátku podle mého uvážení nejlépe hodí. 

Ještě dnes vyrazím do pražských ulic a zahrad, na sobotu a neděli pak Prahu plánovaně opustím a odjedu do Staňkova, tak třeba tam budou v sobotu večer dobré světelné podmínky a vzniknou i nějaké nové fotky do Kouzelné zahrady :-). Pokud mě v Praze potkáte, poznáte mě snadno: Budu mít v ruce foťák a na sobě připíchnutý neviditelný odznak s českou vlajkou. S českou vlajkou proto, že si našeho lehce absurdního říjnového svátku i s odstupem 104  let vážím a považuji ho za důležitý, a neviditelnou proto, abych snad nebyl spojován či zaměňován s těmi, kteří - ač ozdobeni stejným praporem - mají o tom, co znamená vlastenectví, úplně jiné představy než já, byť by právě ty své rádi co nejmocnějším hlasem prohlásili za jediné opravdové a opodstatněné. Myslím, že takových bude v dnešní Praze dost, tak věřím, že si během dne nebudeme moc křížit cestu a každý prožijeme státní svátek právě tak, jak nám bude milé :-).

Pěkně si užijte sváteční volno a prodloužený víkend.


24 komentářů:

  1. Ten zvuk ptačí tribuny úplně slyším:) Taky mám pro tohle shromaždiště opeřenců slabost. Fotky jsou krásné, snové. Připomíná mi to ty horrorové příběhy, ve kterých se po 300 letech vynoří staré město, které předtím díky špatným skutkům svých obyvatel propadlo do bažin. Ale chápu, že to není zrovna emoce, kterou jsi chtěl na den státního svátku vyvolat.

    OdpovědětVymazat
  2. Nechce mě to z mobilu přihlásit pod správným čerfím jménem, tak tedy aspoň poloanonymně: Řekl bych, že vynoření z bažiny je úkon převážně pozitivní, takže mi taková emoce vůbec nevadí :-). Jen se obávám, že tak daleko jako společnost ještě nejsme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já k tomu zapomněla připsat, že aspoň podle této dobové legendy zkažené město povstane jen na jeden den, během kterého umrlci slaví, tančí a případně pohlcují náhodné návštěvníky z jiných století. S prvním kokrháním se celé městečko opět s mocným šplouchnutím propadne zpět do temnoty. O tom šplouchnutí se nepíše, ale pochybuji, že se to obejde bez speciálních zvukových efektů.

      Vymazat
    2. Jeden den je spousta času na to, aby se silovým složkám podařilo eliminovat všechny městské kohouty. Jen nevím, jestli si to Pavel Kohout jako rakouský občan nechá líbit a nebude z toho nějaká diplomatická nepříjemnost, která se nedá jen tak snadno spláchnout :-).

      Vymazat
    3. Všechno tohle dokáže zařídit z play backu oblíbený moderátor rádia Beat Dan Kohout, když mu zavoláte do vysílání.

      Vymazat
  3. TlusŤjoch z jablka:
    Kdysi na tribunách fotbalových stadionů byli fanoušci nabádáni ku slušnosti sloganem:
    Fandi, ale zůstaň člověkem.
    Může racek chechtavý na ptačí tribuně fandit a zůstat ptákem?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nic jinému mu, obávám se, ani nezbývá. I když mám poslední dobou podezření, že někteří fandící rackové se z racků proměňují v nutrie.

      Vymazat
  4. Pěkné fotky... Když chodim do prsce nebo z prace nekdy, byť spíše výjimečně, v noci po Jiráskově mostě, je rovněž zajímavé a tajemné osvícení Hradu, které fotky vystihují

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jezdím domů vlakem, taky vždycky vyhlížím. Ale to už je přece jenom o něco dál.

      Vymazat
  5. Vykřičené, nevykřičené, to panorama je prostě dokonalé! A řeknu ti, že když jsem slyšela Australany říkat, jak je Praha nejkrásnější město v celé Evropě, hodně mě to zahřálo u srdce. Připadá mi, že stejně jako na dně těch nejomílanějších klišé se zpravidla skrývá velká pravda, jsou i podobně vykřičená místa zpravidla opravdu krásná. Jen je třeba umět se na ně podívat čerstvýma očima :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak. Krása a zajímavost místa bývá jednou z podmínek jeho vykřičenosti :-). Chudák místo samotné většinou nemůže za to, co z něho lidé nemírným užíváním udělali :-).

      Vymazat
  6. Jak ti závidím! Jak já bych tam teď ráda byla!! Místo toho se nudím s bakulí místo ruky doma. Jelikož bakule překáží i takovým jednoduchým věcem jako obléci si normální džíny a bundu a vyrazit alespoň na procházku, tvrdnu doma. Dneska už jsem ale nevydržela a vzala alespoň malého Nexíka a zkusila něco vyfotit, no s ním to vcelku šlo, ale stejně mě po tom začalo v té bílé bakuli pěkně tepat, bodat, trnout a mravenčit. Snad mi jí příští týden vymění za úhlednější velkonáplast a třeba praktičtější ortézu. Pokud to nebude, asi mi z toho nicnedělání brzy hrábne. Ani knihu nemůžu pořádně držet, takže jsem odkázaná ta televizi (tam to je k zbláznění už teď) anebo na tablet a O2 či archívy jedničky nebo Primy. Tam už se občas dá najít i něco zajímavého....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však ono se to zase vrátí do správných kolejí. Ber to jako lázeňský pobyt a sledování televize jako povinnou lázeňskou proceduru...

      Vymazat
    2. Tak to ti vážně za takovou lázeňskou proceduru děkuju! ;-)

      Vymazat
  7. Nějak si nedovedu s tvým milým obličejem spojit výhružné grimasy, ale evidentně se vyplatily :). Krásné fotografie!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Výhrůžně občas vypadám i bez grimas, natožpak s nimi :-).

      Vymazat
  8. Pražské hradní panorama je opravdu úchvatné, to se musí uznat, i když mám radši jiná města.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se taky líbí. Jen mi vždycky dlouho trvá, než udělám takovou variantu, za kterou bych si právě v tomhle případě stál :-).

      Vymazat
  9. Ono to na těch fotografiích vypadá, že jsi přišel, vycvakl nádhernou fotku a šel. Jsou skutečně moc povedené a vůbec nevadí, že motiv je obehraný. Mám Prahu ráda právě díky stavbám a historii. Moc mě baví umění předků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, pokud to tak vypadá, je to dobře. Že to ve skutečnosti představovalo docela dost práce a času, to by z fotky rozhodně nemělo moc čouhat :-).

      Vymazat
  10. Noční panorama prostě nemá chybu. Dá se na něj dívat pořád. Je to taková krása...

    OdpovědětVymazat
  11. Řekla bych až svátečně krásné fotografie. Důstojné ale s jemným nádechem humoru v podobě ptačích postaviček, které tomu celému dodávají originalitu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, mělo to být přesně tak: Přihlížející ptáci měli trochu obrousit patos hlavního tématu :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.