Výstava v krásném pařížském doupěti

Jak už jsem tady psal začátkem září v článku s podtitulem Berounku mají v Paříži rádi, v letošním ročníku velké pařížské fotografické soutěže Prix de la Photographie Paris jsem získal asi své zatím největší ocenění ve fotografickém světě: stříbrnou cenu v kategorii Nature pro fotku Medová řeka a navíc ještě dvě čestná uznání pro fotky Černobílé linie a Nastoupeni k noční přehlídce. V závěru zářijového článku jsem se zmínil i o tom, že se podle informací v propozicích soutěže měla "stříbrná" Medová řeka stát - stejně jako všechny ostatní fotky, které získaly zlatou, stříbrnou či bronzovou cenu - součástí tradiční listopadové pařížské výstavy alespoň ve formě projekce na instalovaných obrazovkách (na vystavení opravdových "živých" fotek při této příležitosti má tradičně právo jen šestnáct vítězů jednotlivých soutěžních kategorií). Teď už je listopad za dveřmi, tak asi stojí za to napsat, jak se věci vyvinuly a a jestli vůbec nějak. 

Podobně jako máme v Praze např. ulici V Tůních nebo V Jámě (což mimochodem i po staletích pěkně ukazuje, jak pestrý a divoký musel být prostor, na kterém kdysi v Praze vzniklo Nové Město), existuje v Paříži místo, kterému říkám pracovně (frankofilové a tlumočníci snad prominou) "v krásném doupěti". Slovo "le repaire" totiž ve francouzštině znamená cosi jako doupě, skrýš nebo brloh. No a pokud k tomuto slovu natěsno přidáme ještě adjektivum "beau", což znamená krásný, vznikne "beaurepaire", tedy ono zmíněné "krásné doupě" nebo ještě přesněji "krasodoupě". Pozůstatkem staropařížských "krásných doupat" (kdoví, možná i lupičských, hráčských či neřestných) je i ulice Beaurepaire, která vede od velmi zajímavého kanálu svatého Martina až na náměstí Republiky a najdete na ní (kromě hotelu Beaurepaire) i galerii Espace Beaurepaire. No a právě v této galerii, v tomto velmi pěkném a prostorném výstavním "fotodoupěti" začíná v úterý 1. listopadu slavnostní večerní vernisáží výstava vítězů pařížské mezinárodní fotosoutěže.

 

Když jsem si prošel, kdo všechno bude mít fotky ve stejné "projekční smyčce" jako já, našel jsem i moc zajímavé fotografy, které už několik let celkem poctivě sleduji, jako jsou třeba uznávaná německá minimalistka Nina Papiorek (v této soutěži bronzová v kategorii Street), velmi nápaditá fotografka brazilské přírody Betina Samaia (stříbrná v kategorii Fine Art) a jako "sousmyčkařem" :-) se teď můžu pochlubit dokonce i Čechem Martinem Strankou, o jehož nádherné - a v některých ohledech nakonec i mediálně kontroverzní - výstavě v pražském Mánesu jsem loni psal v článku Martin Stranka - Dechem (v Paříži byl Martin se svou novou sérií Beautiful Accidents, jejíž část jsem nedávno mohl vidět na vlastní oči, zlatý v kategorii Portrét). 

Samozřejmě mě moc těší, že i nadšený amatér mého typu se může se svými fotkami "za příznivého větru" dostat do společnosti takových kreativních osobností, jaké se každoročně scházejí na souhrnné pařížské výstavě "v krásném doupěti" (je jich samozřejmě mnohem víc, já vybral pro tento článek jen tři zástupce, jejichž práce mám to potěšení poznávat dlouhodobě. Myslím, že to může fungovat i jako důkaz pro další zájemce o focení, že ani v tak konkurenčním oboru, jakým je fotografie, které se věnují stamiliony lidí po celém světě, není nic nemožné a předem prohrané.

Provoz galerie Espace Beaurepaire je neuvěřitelně kondenzovaný, málokterá z pořádaných výstav přesáhne svou délkou standardní jeden týden: V pondělí se většinou instaluje, v úterý zahajuje a pak se jede pěkně intenzivně až do neděle a v pondělí vše nanovo. Kdo už si pár výstav sám vyzkoušel uspořádat a nainstalovat, myslím, že před takovou standardní frekvencí smekne pomyslnou čepici či klobouk.  

Tak kdybyste náhodou měli v příštím týdnu cestu do podzimní barevné Paříže, už budete unaveni poznáváním památek a významných míst francouzské metropole a taky už se do vás nevejde ani jedna další místní kulinářská specialita, můžete na chvíli spočinout na adrese 28 Rue Beaurepaire "v krásném doupěti" mezi nesmírně různorodými pozoruhodnými fotkami z celého světa, a třeba tam i na vás sem tam mrkne na obrazovce moje Medová řeka.

Uvidíme, jak se bude poklidné české Berounce líbit v rušné metropoli nad Seinou :-).