Letos tyto své narozeniny slavím už pošesté a slavím je vždy týmž způsobem - fotografickou vycházkou do uliček Malé Strany, kde právě před šesti lety začal tlouct do té doby "nepříliš tečný" měkký sval skrývající se před ostatními - a někdy i před námi samotnými - v naší vlastní hrudi. Pravda, občas možná netluče úplně přesně podle předpisů a pravidel, které si vymysleli a prosazují chytří lidé v bílých pláštích, ale úžasné na tom je, že už šest let ví, proč vlastně tluče, a taky ví, že má a bude mít zatraceně dobrý důvod tlouct, dokud to jen trochu jde a půjde, což je naopak věc, na kterou se kupodivu doktoři moc neptají, i když myslím, že je to mnohem důležitější, než v jakém tluče rytmu a jaké má pauzy a ozvěny. Kvůli něčemu takovému přece rozhodně stojí za to aspoň jednou za rok se vrátit "na místo činu", i když fotky z těchto míst vídáte každý rok. Snad mi to prominete, ale takové opakování mě nikdy neomrzí! Tak tedy kdo chce a komu nevadí mrazivý vítr prohánějící se v letošních předvánočních pražských ulicích a především kolem Vltavy, může se k mé vycházce dokumentované aspoň několika z celkových asi šedesáti fotek přidat.
Záběry z krátké a v předvánoční večer většinou skoro opuštěné uličky na Malé Straně, která má ve své staré dlažbě otištěnou cizím očím zcela neviditelnou pamětní desku s nápisem: "Zde se ve svých čtyřiačtyřiceti letech narodil (a každého 22. prosince cca od 18:00 do 19:00 fotil) P.V. (Č.)" :-). Tento rok se ulička zdá být konečně vyfešákovaná, takže jsem nemusel volit různé komplikované úhly pohledu, aby nebylo v záběru žádné lešení, hromádka suti, pomalované dveře nebo opadaná zeď. Ale ulička se mi líbí vždy, ať už právě vypadá jakkoli.
Pohled v obráceném směru. Ulička totiž není průchozí, na jejím konci stojí luxusní hotel. V několik domovních vchodech bydlí úplně normální lidé, kteří mne vždy berou s určitou ostražitostí, když "rozbalím" u jejich "domovního zápraží" své přechodné fotostanoviště. No a sídlí tu - jak bylo vidět na prvním obrázku - i ředitelství Národního památkového úřadu. Za tu hodinu, po kterou tu v prosincovém večeru tradičně pobývám, sem zavítá možná tak deset, dvanáct lidí - pár hotelových hostů, nějaký domorodec nebo opozdilý národní památkový úředník. Nejčastěji sem zabloudí turisté toulající se Malou Stranou, kterým pak vysvětluji, že dál se projít nedá a musejí se vrátit.
Ať dělám, co dělám, stejně mne kroky zanesou ke Karlovu mostu, kde bývá takhle večer už - na místní poměry - přijatelné množství turistů, a je tedy možné i rozložit stativ. Tyhle "věžovité pohledy" zdaleka nelákají pouze cizince, ale ani já většinou neodolám pokušení takový obrázek zmáčknout.
První lodička, která mi vjela na Čertovku do záběru, zrovna když jsem fotil na svou oblíbenou dlouhou expozici, mě spíš rozladila. Pak jsem si ale řekl, že přece Vánoce - a tím spíš moje volitelné narozeniny - pro mě přece nejsou svátkem spěchu, stresu a nervozity, ale měl bych být za podobné nečekané podněty spíš rád. Proto jsem si na další lodičku už cíleně počkal a byl jsem zvědavý, co na obrázku vykouzlí její různobarevná světla. Tahle loďka třeba vytvořila svou zajížďkou do řečiště Čertovky a svým otáčením v proudu zajímavou trikolóru.
Takhle vypadá rameno Čertovky bez lodních světel. Trochu nuda, nemyslíte? :-) Ještěže se aspoň začalo pořádně točit mlýnské kolo!
Ještě jeden pohled na věnec malostranských věží, tentokrát i s mostní lampou, kamenným zábradlím a duchy procházejících turistů. Zpod mostního oblouku se ozývala vánoční živá hudba a poměrně velké procento kolemjdoucích k mému překvapení byli právě Pražani - stejně jako já - na předvánoční procházce. Kdoví, třeba i někdo jiný slaví své volitelné narozeniny ve stejný den jako já bloumáním po staré Praze :-).
A ještě jednu věc jsem si chtěl vyzkoušet - nějaký pohled na artefakt Karlova mostu, který bude mít kvůli limitované hloubce ostrosti v pozadí rozmazané večerní město. Není to sice nic moc, touhle dobou už jsem byl zmrzlý jako předvánoční drozd, ale může to snad být dobrý odrazový můstek pro nějaké další budoucí pokusy, které třeba bude možné provést v létě při příjemnější povětrnosti.
Ještě jsem chtěl udělat pár fotek v mnou teprve nedávno objeveném průchodu Keplerovým domem, ale ten už byl bohužel zamčený, tak jsem ostrouhal. Stejně už jsem po skoro třech hodinách měl zimou poněkud necitlivé ruce, no a být právě v takový den byť jen malým kouskem svého těla necitlivý, to jsem - uznejte - nemohl dopustit :-). Nakonec jsem tedy vlastně paradoxně fotil jen na několika místech z těch všech, kterými jsem tento večer prošel a které se mi tolik líbí. Ale fotky nejsou zdaleka tím hlavním důvodem, proč na tuhle procházku každý rok chodím.
Vánoční svátky roku 2016 pro mne tedy velmi pěkně začaly, takže mi dovolte popřát i vám všem, aby to byly klidné svátky s příjemnou atmosférou a spojené s mnoha krásnými pocity a emocemi. Užijte si požehnané Vánoce a věřím, že se zde na blogu (nebo kdekoli jinde) budeme potkávat i po nich.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.