Mírně taneční přání do nového roku (haiku a péefko je v ceně!)

Kdepak bilancování, to od tohoto silvestrovského článku nečekejte. Taky přijde jeho čas, ale silvestr, myslím, není pro bilancování tím nejlepším dnem, snad proto, že se od něj předem očekává veselí, což nebývá dobrá živná půda pro objektivitu. No a protože se od něj předem očekává veselí, trávím tento den většinou v klidu a bez větších výstřelků. Nestřílím rachejtle, nezpíjím se do němoty (i když několik lahví dobrého vína nejspíš padne), neslzím u stokrát omletých televizních scének z nemilosrdného archivu.

Jsem vždy tiše spokojený s rokem, který odchází, protože když byl dobrý, zaslouží si přípitek na rozloučenou a uznalé poděkování, a když byl mizerný, je jen dobře, že se mu krátí čas. No a se stále znovu a znovu obnovovanou nadějí podobné naději skrývající se v každém novém svítání, v každém novém přílivu, v každém novém nápadu, v každém novém snu, opět vyhlížím rok, který přichází a dostává od nás jako nálepku nové číslo, jako ve frontě na poště. Číslo 2017 - prosíme k přepážce A! V téhle frontě to jde zatraceně pomalu (anebo zatraceně rychle, jak se to vezme) a než vše u přepážky vyřídíme, uplyne - doufejme - celý rok.

 

Když jsem psal - se stejnou nadějí jako dnes - svůj příspěvek před rokem, napsal jsem dvě věty, které jsem si dnes připomněl, protože - věřím - ani po roce neztratily svou platnost: "Můžeme stavět času do cesty ploty, vyhloubit před ním příkopy, přetlačovat se s ním, foukat mu do očí slzný plyn, přijímat proti němu usnesení. Ale nakonec nám nezbývá nic jiného, než ho přivítat, lépe s usměvavou tváří než zachmuřeni." Vím, trochu trapné - citovat sám sebe, ale jen chci říct a odůvodnit, že ode mne se tedy Nový rok zachmuřené tváře nedočká. Jen uctivé úklony a ujištění, že jsem připravený mu celý rok věrně sloužit. Rok. Ani o den déle!

Haiku z tanečních kurzů Nového roku

Sladkých sedmnáct!

Číslice letopočtu,

prosím na parket!

Do tanečního pořádku které číslice se zapíšete vy? Já osobně vyzvu k tanci určitě šťastnou sedmičku, pak tu nejlepší dvojku lidiček, které na světě znám, potom dámu, která je pro mě už dlouhé roky jedinou možnou jedničkou, no a nulu vlastně taky, protože jsem vždycky chtěl prakticky vyzkoušet, jaké to je, když se něčím nedá dělit, no a kdyby se mi při mé nešikovnosti během tance přihodil nějaký úraz, je vždy dobré mít poblíž univerzálního dárce krve :-). Prostě jedna číslice lepší než druhá, tak věřím, že se z nich dá seskládat fakt slušný rok a slušný tanec, co myslíte?

Všem z vás, kteří od silvestra očekáváte veselí, přeji to nejvhodnější prostředí a nejveselejší společnost. A i když třeba podobné veselení k určitému termínu není zrovna váš šálek čaje (podobně jako je tomu u mne), přeji tedy alespoň hodně radosti a příjemného rozpoložení, protože tím se nedá nic pokazit. A každý Nový rok by měl od nás bez předpojatosti dostat šanci ukázat, co v něm je :-). Přeji všem šťastný a dobře a v pevném zdraví prožitý rok 2017.

A když budete mít shodou okolností v tom tanečním reji trochu času a nálady, přijďte "pobejt", budu se na vás i v příštím "sladce sedmnáctkovém" roce moc těšit! :-)

P.S.: Fotografie na péefku je jeden z letošních příspěvků do dlouhodobého cyklu Kouzelná zahrada, který postupně už od roku 2010 vzniká na zahradě mých rodičů ve Staňkově na Domažlicku. Na blogu jsem tuto fotografii publikoval v článku Kouzelná zahrada - jaro 2016 v květnu letošního roku.