O víkendu jsem po velmi dlouhé době, vlastně poprvé pořádně od Vánoc, navštívil svou rodinu ve Staňkově a dostal se tak zase i na tamější "kouzelnou zahradu", kterou se snažím už sedmým rokem průběžně fotit sjednocující "explozionalistickou technikou". Výsledkem je postupně profilovaný cyklus s názvem Kouzelná zahrada, který průběžně publikuji tady na blogu a měl své zastoupení na třech ze čtyř fotovýstav, které jsem v posledních třech letech uspořádal (jedna výstava v Poličce byla speciálně jen na toto téma), a byl diváky vždycky velmi dobře přijatý. No a nezapírám, že některé fotky z tohoto cyklu jsou pro mne i komerčně zajímavé, protože originály už zdobí několik bytů (včetně toho mého :-)) i firemních prostor. Místní blogoví štamgasti už tento typ fotek velmi dobře znají, nepřináším tedy nic moc nového. Přesto si myslím, že dvě až tři letošní fotky se do užšího výběru z tohoto cyklu dostanou.
Tentokrát jsem se tedy moc netrefil, pokud šlo o počasí. Když jsem v sobotu odpoledne do Staňkova dorazil, právě z černé nacucané oblohy padal hustý déšť a vůbec to nevypadalo, že by se podmínky pro focení mohly zlepšit. Nu co, však nové fotky do kolekce nemusejí přibýt každý rok, že? :-) Při večeři se ale nečekaně obloha roztáhla a vykouklo večerní sluníčko, což znamenalo pro focení na zahradě na mých oblíbených místech krátkou příležitost aspoň pár fotek udělat. Nemohl jsem se dlouho rozmýšlet, bylo vidět, že dobré podmínky budou trvat jenom chvilku a je třeba je okamžitě využít. Nakonec jsem mohl fotit asi půl hodiny, což mi umožnilo udělat asi 120 snímků (tento způsob snímání naštěstí nevyžaduje extrémně dlouhé expozice, ty se pohybují v intervalu 0.2 - 1s, spíš jde o to zkrotit pohyb a nestabilitu vlastního těla (nejhůř to jde při focení kolmo vzhůru), protože Kouzelnou zahradu fotím zásadně z ruky; výsledek mi připadne přirozenější než ze stativu.
Moje úplně nejoblíbenější místo pro focení je pod vzrostlou třešní, jejíž husté větve zachytávají "dlouhé" večerní sluneční paprsky a přes jemný pletenec větví a listů vznikají zajímavé průhledy. Když slunce svítí, škála barev obsahuje různé odstíny žluté a zelené, když slunce zajde za mrak, žlutá z "výbušného fotospektra" zcela mizí, což je, myslím, škoda.
Méně stylizovaný obrázek, na kterém jsou lépe vidět detaily koruny stromu. Je až neuvěřitelné, kolika rozličných podob může celkem obyčejná a nezajímavá třešeň nabýt. Když jsem ve Staňkově vyrůstal, nedal jsem na tenhle strom dopustit, vždycky jsem se jeho zralé červené třešně snažil česat sám, i když třešně z jiných stromů byly chuťově mnohem lepší, a štvalo mě, když mi táta nechtěl dovolit vylézt až do nejvyššího patra koruny, kde se váha žebříku měkce rozprostřela do peřiny z tenounkých větviček, takže žebřík při každém pohybu jemně "péroval". Nevím proč, tenhle strom se mi nějak zadřel pod tehdy ještě dětskou kůži, tak se dodneška i s pomocí fotografie snažím přijít na kloub zvláštní magii, kterou pro mne má.
"Malström u jezírka" - fotka, u které jsem si předem vymyslel, jak by měla vypadat, a pak už jsem se jen snažil představě co nejlépe přiblížit i v reálném záběru. Zkoušek bylo třicet, asi třikrát to docela klaplo, když zároveň byly vyhovující světelné podmínky a zároveň byly ruce schopné udělat s fotoaparátem ten správně zkoordinovaný pohyb :-).
Uvidíme, jestli se cyklus letos ještě rozšíří, zkouším to při každé návštěvě, ale málokdy se všechno sejde tak, jak má. Snažím se být trpělivý, jako ve všem, na čem mi záleží, a vybírat jen to, co za to aspoň trochu stojí, a postupně "kouzelnězahradní" sérii posilovat a rozšiřovat. No a čekám, kdy se naplní Hegelův filosofický postulát a kvantita zčistajasna přeroste v kvalitu :-).
Pozn.: Vybrané fotky z cyklu Kouzelná zahrada (zatím bez těch dnešních) si můžete prohlédnout na mém fotowebu, proklik vede na první fotku z pětatřiceti prozatím zveřejněných, dál se můžete posouvat standardně podle šipek: Cyklus Kouzelná zahrada
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.