Haiku počínajícího jara

Mám rád období, kdy se začíná klubat jaro v podobě čerstvé zeleně stromů. Období, kdy znovu s úlevou zjistíme, že příroda to s námi tedy ještě jeden rok zkusí. Období, kdy keře obraší decentními bílými kvítky a kromě toho obyčejného aprílového prší z vybraných větví dokonce zlatý déšť. Období, kdy se slunečné teplé dny schovávají za své předskokany v dresech chladných zamlžených rán. Období, kdy moje nádherně živé sny, plné vymodlené křehké krásy, nad ránem podupávají do rytmu prvních slunečních paprsků, aby rozproudily krev na její nejkratší cestě k srdci a setřásly bílý mech jinovatky. Mám rád počínající jaro, předzvěst teplejších a voňavějších dnů, ve kterých se zkracují stíny čekání a prodlužují dny i úsměvy.

Haiku počínajícího jara

V horečnatých snech

přikryt ranními mrazy

těším se z jara.

---------------------------------------------

NOVINKA: Archeologický koutek pro ty, co jsou ochotni se vracet k tomu, co za to snad i dnes stojí

Nejnovější vrstvy:

Praktické a snad i trochu úsměvné rady, kterak uklidnit své rozdivočelé sny, najdete v článku Jak se díky blogu zbavit nočních můr.

Novověk:

Loni v srpnu jsem odpovídal na vše, co moje čtenáře zajímalo a na co si troufli se zeptat, v pětidílném projektu Hovory.

Středověk:

Ve čtyři roky staré povídce O ztracené víle uvidíte, že na vílu je dnes možné narazit prakticky všude, dokonce i na tramvajové zastávce nebo na policejní stanici.

Pravěk:

Už je to skoro sedm let, co jsem založil na blogu novou "poetickou" rubriku "V řeči mírně vázané" a jako úvod k publikování vlastní poezie jsem v článku O trestání poezií masochisticky zavzpomínal na dávné první veřejné předvedení svých "básní". Kdo by tehdy tušil, že se ve zmíněné rubrice objeví během sedmi let víc než stovka básniček, za které bych jistě mohl být po zásluze podobně potrestán i dnes. Jako krátkou ukázku přikládám malou básničku s názvem Svítání.