Dalo by se říct, že třicet let není tak moc. Pravda, pro mnoho lidí z blogového světa je to doba o dost přesahující vlastní zkušenost nebo dosahující těsně na její hranici, ale dalo by se říci, že jakous takous představu o tom, co je to třicet let, máme všichni, buď podle sebe anebo podle našich blízkých. I když patřím mezi zkušenější, přijde mi třicet let dost. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že je to dnes - aspoň zatím - o dost méně než dřív.
V Čechách se objevil zkušený zahraniční právník. Pro jistotu ho nebudu jmenovat, aby mě nežaloval o deset miliard za… Za co vlastně? Vždyť se ho nechystám ani zavraždit, ani oloupit, vlastně ani se dotknout jeho cti, nebude-li se ovšem jeho čest cítit dotčena mým neutrálním konstatováním, že se jedná o právníka, což bych pochopil. Mám ale tento typ právníků spojený s tím, že někoho při sebemenší příležitosti žalují o deset miliard, přičemž je celkem lhostejné, zda je to správné. Jenže na to, co je správné, se názory dost různí, takže místo toho musíme vzít zavděk psanými zákony. Ty už jsou ale tak komplikované, že názory na to, zda je určitý skutek s nimi v souladu nebo v rozporu, se různí neméně, takže šance na desetimiliardové odškodné, ať už za cokoli, v takové podivné pološeré spleti roste.
Zkušený zahraniční právník hodlá vysoudit miliardy jako újmu za nevyplacené předválečné dluhopisy. Cenné papíry měly být splatné v padesátých letech, kdy se ovšem představa o tom, co je cenné a co naopak zcela bez ceny, radikálně změnila oproti představám tradičním. Aby bylo možné rozdávat, bylo napřed třeba ukrást a tvářit se, že obalí-li se krádež vzletnými slovy a idejemi, přestává být krádeží. Jenže ona nepřestává. Měli bychom tedy odvážnému a bezesporu průbojnému právníkovi a jeho boji za spravedlnost fandit a zatleskat?
Ani v nejmenším nepodezřívám onoho zkušeného zahraničního právnického borce z dobrosrdečnosti a z neodbytné touhy bojovat za spravedlivou věc. Ale v některých ohledech ho chápu, protože k nám přichází z míst, kde individuální majetek je posvátný, a vím, že po takovém člověku nemohu chtít, aby rozuměl místním specifikům, díky kterým se snad ani příliš nedivíme, když si někdo přivlastní něco, co mu nepatří, ať už je přivlastňovatelem soused, veřejný činitel nebo stát. Trochu mi to připomíná onu pověstnou debatu s jinak celkem inteligentním Američanem, který - když se dozvěděl, že jisté rodině kdysi veškerý majetek sebrali komunisti - nedokázal pochopit, proč tedy rodina nedala komunisty k soudu. Může takový člověk v našem prostoru se svou zkušeností z prostředí právní kontinuity pochopit, co se tu vlastně ve dvacátém století všechno stalo? A smíme po něm takové pochopení chtít?
Můžeme bouřlivě diskutovat o spravedlnosti vyrovnání s minulými křivdami, kterých se v tomto státě narodilo v turbulentním století dvou světových válek a jedné války studené nepočítaných. Od začátku bylo jasné, že pokřivené nelze nikdy narovnat do původního stavu a lze jen část takových pokřivení zmírnit. Je to nešikovné a výsostně nespravedlivé, ale bohužel - život prostě není férový a něčím tak pomíjivým, jako je legislativa, se nám to nejspíš úplně změnit nepodaří.
Pokud by mi chtěl někdo prodat tzv.cenné papíry, které budou splatné za třicet let, tj. v roce 2041, poženu ho bičem. Ne proto, že nemám zatím nikoho, komu bych je jednou se slzou v oku vtiskl do dlaně jako relikvii a komu by v té době mohly být užitečné. Ne proto, že bych se bál, že nebudou kvůli dalším a dalším dějinným veletočům, které nepochybně nastanou, nikdy vyplaceny. Ale především proto, aby se této dobré věci neujal nějaký podobný právník s karnevalovou maskou lidumila, který - i kdyby se sebevíc snažil (jako že tak nečiní) - nikdy nedokáže pochopit, že čas je relativní a třicet let může v různých místech trvat zatraceně různě dlouho. A že skutečná věčná spravedlnost není atributem světa zabydleného lidmi.
Až se jednou objeví právník nárokující odškodné pro své již nežijící neandrtálské mandanty, protože se jim kdysi dostalo od souběžně žijících a pohříchu perspektivnějších lidských druhů nerovného zacházení, budu opravdu zvědav, na kolik budou v takovém případě vyčísleny úroky z prodlení.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.