Dnes se ještě vracím několika fotografiemi o dva týdny zpět ke své návštěvě řecké metropole. Den před athénským maratónem (podrobnosti např. ZDE), bylo jedinou mou povinností se oficiálně zaregistrovat, vyzvednout si startovní číslo a šetřit síly. Lidé, kteří to se mnou mysleli (a nadále myslí) dobře, mě varovali, že bych se neměl vyčerpávat výstupem na Akropoli, protože na to je čas i po nedělním běhu a jedná se o zbytečný výdej energie. Uznal jsem jejich poznámku za oprávněnou a vydal jsem se místo na nedoporučenou Akropoli na pahorek Lykavitos. Je o dost vyšší než Akropole (o víc než 120 metrů), je z něj daleký výhled a nikdo mi ho nezakázal :-). Následujících pár fotografií je z tohoto vyhlídkového bodu a z cesty na něj.
Z pahorku je pěkně vidět trochu chaotická athénská zástavba, která až na malá skalnatá místa porostlá zelení vyplňuje každý kout "podhůří" nebo spíš "podpahorkoví".
Pohled směrem ke stadiónu Panathinaiko, kde byl cíl klasického maratónu. Zvláštní, moře na obzoru vypadá skoro jako by bylo na kopci :-).
Akropole je z pahorku Lykavitos vidět jako na dlani. Ale já jsem davy turistů nijak nešmíroval a decentně jsem nechal díky záměrně malé hloubce ostrosti nejslavnější místo Athén rozmlžit.
Kostel na vrcholu pahorku má samozřejmě svůj vlastní malý stánek. Můžete si koupit hlavně athénské cetky a ikony. Vše nepochybně originální :-).
Cestou se neukrotitelná snaha lidí zanechat po sobě na světě alespoň své jméno promítá do amatérské řezbářské práce na kaktusech, které lemují výstupovou cestu. Zde Alessandro a Helen. Že by Alexandr Makedonský a trójská Helena Menaláová?
A nad nimi jakýsi tajuplný a podle řezbářského díla i pečlivý Munaf.
A tudy, zdá se, prošla celá výprava. Hynku, Viléme, Jarmilo!!! Kde se couráte? Na Gabi, Glori a Marka už máte dost velkou časovou ztrátu!
Ulice v rozpuku listopadu lemují stovky pomerančovníků s dozrávajícími plody. Zdá se ovšem, že pokud někoho pouliční pomeranče zajímají, tak pouze pro svou estetickou a nikoli užitnou hodnotu.
V Čechách by se asi řeklo: Jména hloupých na všech sloupích.
Překlad pro lokalitu athénského pahorku Lykavitos by mohl znít:
Kdo chce být s dobou v kontaktu,
ten má své jméno na kaktu! :-))
Klasičtí filologové, doufám, prominou.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.