Tedy popravdě - ony ty tisícideniny nejsou úplně moje, ale milé, to mi tedy opravdu jsou, o to víc. O tisícideninách jsem se kdysi poprvé dozvěděl právě na blogu, konkrétně u Tlusťjocha. Připadlo mi to jako dobrý a originální nápad a ukázalo se, že mi "narozeniny", které se neodvozují od kalendářního roku, ale od speciální tisícidenní jednotky, docela vyhovují, protože zatímco narozeniny oslavenec tak nějak očekává, i jeho vlastní tisícideniny ho většinou překvapí. Ale abych zase nevypadal tak, že tisícideniny vyhodnocuji u všech svých známých; vlastně je sleduji jen u pár lidí, kteří jsou mi nejbližší, tzn. tak u dvou, tří příbuzných a pak u jednoho nepříbuzného, kterého - kdyby příbuzní byli volitelní - bych za příbuzného rozhodně bral. No a právě tento nepříbuzný, přesněji tato nepříbuzná, dnes - aniž by to nejspíš věděla, má tisícideniny.
K takovému utajeně významnému dni se samozřejmě sluší náležitě popřát. A co by mělo být v takovém přání na prvním místě jiného než co nejlepší zdraví. Přidám vždy co nejlepší lidi kolem sebe (na tomto místě bych si dovolil neskromně a bez zjevné souvislosti podotknout, že bývám považován - otázka, zda právem - za celkem dobrého člověka ;-)), dostatek drobných i větších radostí nejlépe pro každý den a sem tam i nějaký ten splněný sen, to, myslím, nemůže škodit. Když se tohle přání naplní i jen zčásti pěkně podle přirozených priorit, budu spokojený, a naplnit by se, aspoň věřím, mělo, protože je logicky vlivnější než přání k běžným narozeninám. Jen doufám, že mi nějaký moralizující právní purista nevyčte skutečnost, že oslavenkyně je - počítáno v rytmu tisícidenin - stále ještě teenagerka.
Protože se k upřímnému přání docela dobře hodí pár řádků poezie a já momentálně nemám dostatek té vlastní, dovolím si ocitovat pár veršů, které mě právě včera, když jsem jel vlakem ukončit svou chotěšovskou fotografickou výstavu, oslovily tak, že jsem na ně musel ještě dlouho myslet, stejně jako na to, že časová souslednost s dnešními milými tisícideninami jistě nebude náhodná, protože co je poezie jiného (aspoň tedy ta, co ji mám rád) - a co jiného by měl být blogový článek - než výsledek snahy pohladit něčí milou duši. Tak jen ať pěkně hladí:
No...na vojně slavili bažanti pětistovku, u které příležitosti bývalí zároveň ",povýšení" na pulrocaky...Jinak slavit tisicideniny je zajímavý nápad...
OdpovědětVymazatTahle souvislost mě nenapadla, možná i proto, že jsem na vojně zarputile odmítal akceptovat různá číselná zvyková pravidla :-).
VymazatTo je jen o něco méně výhodné než mít narozeniny 29.2. Zelená tanečnice mi připomíná trávu kterou jsem si zrovna teď odpoledne vytáhla ze země že si jí dám do podzimních truhlíků. Jmenuje se kavyl ....
OdpovědětVymazatZajímavé jde slavit prvočíslininy:
Vymazat2 - první; 3 - druhé; 5 - třetí; 7 - čtvrté; 11 - páté ...
Nějaká "zelenina" to byla, vůbec netuším jaká. Důležité pro mě bylo jen to, že na ten zelený trs dopadalo to správné světlo :-).
VymazatTa báseň je nádherná. Kéž by slova vidělo takhle víc lidí - žilo by se nám všem líp...
OdpovědětVymazatPřání jistě udělalo/dělá/udělá oslavenkyni radost. Přeci jen, tisícideniny se neslaví každý den :-)
Kdyby udělalo, byl bych rád, neb moje možnosti dělat radost jsou aktuálně omezené. Ta básnička hodně zadrnkala pro změnu na tu mou duši. Dostal jsem tu knížku nedávno jako dárek a ta básnička byla hned na začátku, tak jsem pak musel na nějakou dobu další čtení odložit.
VymazatNěkterá rozpoložení jsou k tomu zadrnkání náchylnější znatelně víc, než jiná...
VymazatMám kamaráda, který tuhle (alespoň myslím) básničku před časem jen tak bezděky zarecitoval nad pivem nedlouho poté, co se utopil v jednom páru asi dvacetiletých pomněnkově modrých očí...
To pro takové rozpoložení vůbec není nezbytné. Tedy - myslím to, aby šlo zrovna o oči pomněnkově modré :-). To víš, my, neplavci, to máme v některých věcech těžké.
VymazatNo ne, to samozřejmě nezbytné vůbec není... Já si pamatuju, že jsem se uměl topívat v očích různých barev. A to dokonce i když byly za skly brýlí...
VymazatAle zrovna tyhle byly modré :-)
Lezarts
OdpovědětVymazatFrantišek Novotný+(Luďek Munzar), poetové obyčejných dnů co umějí rozdávat krásu!
Slavila bych s nimi každý den, bez ohledu na jubilea!!!!
Beru to jako vítané sváteční vytržení, které se snažím si rozumně dávkovat :-).
VymazatHned jsem se šla podívat do excelu, kde mám zadané narozeniny svých blízkých, jestli se někomu neblíží tisícideniny. Tisícideniny bude mít babička na svátky vánoční - bohužel už nežije. O to víc si na ní vzpomenu... Sepsal jsi moc hezké přání a určitě potěšilo. Krásné obrázky i básnička.
OdpovědětVymazatByl bych rád, kdyby potěšilo. A tisícideniny jsou chytlavé, hned to člověk musí vyzkoušet :-).
VymazatDobrý, ale já radši zůstanu u svým třistapětašedesátačtvrtin, i když ty vypadají, že se špatně počítají. A jednou za sto let si jeden den uberu, a jednou za tisíc let ne, naschvál!
OdpovědětVymazatJá si uberu pár dní dopředu. Jak říkával rytíř Brtník z Brtníku, je možné vybrat si velké kouzlo dopředu na několik set let :-).
VymazatSamozřejmě jsem si to musel spočítat taky. Tak v únoru mi bude patnáct.
OdpovědětVymazat...to ráda uslyší má drahá žena - přestane s občasným remcáním, že se chovám jak pubertální hovado, protože jak jinak bych se asi tak v patnácti měl chovat, že jo?
Obávám se, že mám už i tuhle pubertu za sebou a žádná další není v dohledu :-).
Vymazat