pondělí 16. září 2024

Velká fotografická výstava přímo v centru Prahy

Ještě než začala moje letošní samostatná výstava v chotěšovském klášteře (je otevřená až do neděle 29. září a poslední den výstavy ještě určitě pro případné zájemce přidám jednu závěrečnou komentovanou prohlídku), oznámil jsem zde na blogu v článku I na individualistu jednou dojde, že mě po deseti výstavách samostatných na podzim čeká první opravdová zkušenost s výstavou skupinovou. Teď už můžu ohlásit, že výstava byla právě včera zahájena (mimochodem, včera kvůli tomu plánovaně nevyšly Nedělní miniglosy) a protože je na rozdíl od obtížně přístupné chotěšovské výstavy přístupná naopak naprosto skvěle a koná se přímo v centru Prahy těsně vedle Václaváku (budu mít ještě někdy pro svoje fotky lepší výstavní prostor, než je ambit kláštera u Panny Marie Sněžné?), chci vám o jejím zahájení povědět co nejdřív, protože kdoví - milé (pří)Pražanky a milí (pří)Pražani či pražští návštěvníci/nice - kdy náhodou půjdete okolo a mohli byste tedy do této specifické galerie, která je mimochodem součástí živého klášterního společenství, nakouknout.

V první řadě jsem si musel nařídit dodržovat určitý antiindividualistický režim. Jsem totiž ze sólových výstav zvyklý, že si většinu věcí zařizuji sám, takže za mě nezbytná rozhodnutí nikdo neudělá, a nemusím brát ohled na žádné spoluvystavující. Když si řeknu, že budou fotky TAKHLE VYSOKO, prostě je tam pověsím. Když dojdu k přesvědčení, že jedna fotka má mít dvakrát větší formát než druhá, udělám to tak a pořadí fotek vyplývá z toho, jak mi to nejlépe dává smysl. Nic z uvedeného ale nejde beze zbytku použít pro velkou společnou výstavu, kde má každý vystavující jen pár obrázků a člověk by měl individuální ambice podřídit těm "týmovým". Možná to je ještě zčásti možné, když je autorů jen pár, ale u Panny Marie Sněžné nás vystavuje 27! Zakázal jsem si proto prosazovat svoje vlastní představy o tom, jak by výstava "správně" měla vypadat, a místo toho jsem pouze nabídl své skrovné síly k instalaci. Prostě uvidím, jak to u tak velké výstavy chodí, zařídím se podle toho a získám úplně nové zkušenosti uplatnitelné v budoucnu.

Oficiálně se jedná o výstavu České federace fotografického umění, jejímž členem jsem od letošního března a - budu-li upřímný - tehdy ještě jen hypotetická možnost účasti na výstavě na tak úžasném místě byla jedním ze tří rozhodujících faktorů pro to, abych překousl svou tradiční nechuť k organizovanosti všeho druhu a stal se řádným členem ČFFU. Tato federace má svého "šéfa" v osobě výborného fotografa a zkušeného organizátora Garika Avanesjana, který si vlastně celý projekt velké společné výstavy vymyslel, takže jsem ho akceptoval jako náležitou hlavu pomazanou, pokud jde o výstavní koncept a základní praktické věci. Nakonec se ukázalo, že základní koncept skutečně existoval, ale i já měl možnost prosadit některé svoje představy a praktické zkušenosti. I když se nám ještě dopoledne zdálo, že není možné za pár hodin tak rozsáhlou expozici (více než 100 fotografií formátu 80x60cm) sestavit, sladit z pohledu výšky i rozestupů mezi fotkami a ještě vše slušně nasvítit, aby se před pátou odpoledne mohla expozice otevřít hostům vernisáže, nakonec se to k mému překvapení docela slušně podařilo. 

 

 

Pokud jde o moje fotky, nemůžu si ani v nejmenším stěžovat. I když jsem byl trochu nervózní z toho, že jsem svých pro výstavu vybraných sedm fotografií spatřil poprvé až při instalaci, bylo vidět, že tisky připravovali fachmani a i s bílým okrajem a za antireflexním sklem (což sice není zrovna moje preferovaná varianta, ale chápu, že byl zvolený jednotný koncept pro všechny autory, aby to dohromady "nějak vypadalo", když už je to jinak stylově "každý pes, jiná ves") vypadají fotky výborně. Navíc mají moje fotky docela výrazné umístění na samostatných sloupech mezi okny v části ambitu, kam směřuje většina návštěvníků intuitivně hned po příchodu. No a úplně nad plán je skutečnost, že fotka Srdce zapadajícího slunce doplňuje představení České federace fotografického umění hned u vchodu. Moje fotky jsou tedy docela slušně "na očích" a už vernisáž napověděla, že to nebudou jen oči procházejících turistů, ale i fotografických odborníků. Co si můžu u tak velké společné akce přát víc? 

 


Kdybych byl neskromný, řekl bych, že si můžu přát, abyste se taky přišli podívat. Nejen na mých sedm obrázků, ale rovnou na celou stovku, která je tak rozličná, jak jen fotografie od tolika autorů mohou být - od jemných barevných valérů na romantických květinových motivech přes nápaditě inscenovaná zátiší či dynamický street až k drsné černobílé realitě afrického voodoo wrestlingu. Nabídka je tak různorodá a početná, že si opravdu každý může vybrat, co právě jemu nejlépe vyhovuje, a ještě si prohlédnout mnoho dalšího. Tím spíš, že platí staré rčení: "Čím víc fotek vidíš, tím lepší jsi fotograf", které bych si snad dovolil jen doplnit o drobný dovětek: "...když o nich aspoň trošku přemýšlíš." :-).   

Spolu s mými šestadvaceti váženými kolegy a kolegyněmi se na vaši návštěvu moc těšíme!


 

 

 

18 komentářů:

  1. Lezarts
    Myslím, že tady nemám jinou možnost, než výstavu navštívit!

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to zase bude trochu jiné kafe než individuální projekt, ale jistě vítaná pastva pro oči návštěvníků. Ať se vše/m líbí. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Jak nejsem moc "kafovej", tyhle různé kávy si vychutnávám :-).

      Vymazat
  3. Míša mi z vernisáže napsala: " Klidně si tu mohla viset i ty! ". No nevím jestli mně přece jen nepřeceňuje. A druhá věta byla: " Dej se k nim taky" ..... já bohužel nestihnu to vidět, protože sice jedeme teď o víkendu na chatu, ale já pak pokračuju jiným dostavníkem směr Novohradské hory a v sobotu Budějovice. Z nich pak zpět Brdy a v neděli návrat do gubernie. Na říjen sice plánuju ještě prodloužený víkend (dle počasí) ale až na státní svátek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Škoda, z téhle výstavy virtuální prohlídka nebude :-).

      Vymazat
  4. Jo, a Garika mám ve sledování na instagramu. Má skvělé fotky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Garik je úžasná osobnost. Je třeba moc zajímavá zkušenost s ním instalovat výstavu :-).

      Vymazat
  5. Petře, ještě z tebe bude týmový hráč :-) Dívala jsem se na stránky ČFFU, abych měla ochutnávku fotografií a většina fotografů, kteří vystavují, tam fotky uložené nemá. Ani ty teda ne :-) Ale zas ti přiznám přehledný a inspirující fotografický blog. Přeji hezké dny a hodně pozitivních ohlasů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty stránky nejsou zrovna opečovávané. Poslední změny šly udělat někdy v únoru, od té doby nejdou do portfolií vkládat nové fotky. Popravdě, ani mi to tolik nevadí, fotky představuji na jiných místech. Ale je to moc zajímavá zkušenost - mít kolem sebe spoustu dalších fotografů a povídat si s nimi :-).

      Vymazat
  6. Úžasné :-) První kolektivní výstava - a hned jsi na úvodním plakátu. Moc gratuluju! Abys nám ze všech těch úspěchů nezpychl ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po včerejšku už se dmu jako pýchavice :-). Na to, že jsem pro to - kromě dávného odpovědného výběru fotek, samozřejmě, a instalační neděle :-) - prakticky nehnul prstem, zadařilo se výborně!

      Vymazat
  7. Velká gratulace k výstavě i fotce Srdce zapadajícího slunce!
    Výstava se mi moc líbila právě pro tu rozmanitost a navíc krásný prostor ambitu, kde jsem byla poprvé. Díky moc, že mi rozšiřuješ obzory!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se líbí, že jde navíc o docela živý prostor, protože tudy stále procházejí lidé z kláštera, kteří jsou tu doma. Každopádně děkuji za návštěvu vernisáže, moc mě to potěšilo.

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.