pátek 23. srpna 2024

Pozdrav z poolympijské Paříže

V Paříži se letos na přelomu července a srpna nesoutěžilo jen v olympijských disciplínách (jako se to děje cca každých sto let), ale také se tu (jako každý rok) vyhodnocovaly výsledky velké fotografické soutěže Prix de la photographie Paris. I když jsem letos velice omezil svou účast ve fotografických soutěžích a rozhodl jsem se uvažovat jen o těch největších a mezi fotografy z celého světa asi nejoblíbenějších, pařížská soutěž do tohoto mého "Grand Slamu" jednoznačně patří a taky je to - z ryze soukromých důvodů - moje srdcovka. Vím prostě, že bez pařížské soutěže se můj fotografický rok neobejde a je to tak už pátou letní sezónu.

Letos jsem pro oči pařížské poroty vybral kolekci deseti fotografií - z poloviny to byly věci, které jsou aktuálně na výstavě v chotěšovském klášteře, z poloviny úplně nové kousky, které jsem maximálně tak vyzkoušel ukázat několika lidem zde na blogu a některé ani to ne. To vybírání a skládání soutěžní kolekce, to je pro mě vždycky to nejnapínavější na celé soutěži. Ty chvíle, kdy se člověk musí vážně zamyslet nad tím, co sám považuje za slušné, aby se za to před porotou nemusel stydět, ty  chvíle, kdy se musí popasovat s tím, co pro něj z nejrůznějších soukromých důvodů některé fotky znamenají a co je nejspíš ostatním očím nesdělitelné. A dohromady by těch fotek zároveň mělo být co nejméně, protože za každou fotku se platí a člověk není Rothschild, že? 

Nakonec to letos vyšlo báječně: Z deseti fotek se dvě dostaly "na bednu" a byly oceněné bronzovou medailí, dalších šest dostalo čestné uznání. a to - aspoň jak můžu soudit z předchozích ročníků a ze souhrnných čísel soutěže - nejsou v Paříži žádní "dávači".

Za následující fotku jsem na sociálních sítích dostal asi před půl rokem pár virtuálních lepanců od podmračených strážců dodržování "základních fotografických pravidel", proti kterým jsem se prý tou fotkou provinil. Samozřejmě, konkrétně dotyční tato "základní pravidla" neuvedli, takže mohu pouze tipovat, že měli na mysli zřetelnou vinětaci obrazu, kterou jsem ovšem - místo abych ji v postprodukci likvidoval, což není nic těžkého - ještě záměrně zdůraznil. Vida - i zpovykaná pařížská porota mi na takové flagrantní porušení učebnicových pravidel skočila, neumětelové...

 Okna (2023), Bronze Winner v kategorii Fine Art / Architecture

 

  

O pořízení následující fotky jsem psal podrobněji v loňském článku Fotky z nejžhavějšího dne roku? Je pravda, že i když se rok 2024 vytrvale snaží a dokonce i dnes dává svou snahu zřetelně najevo, zatím ten loňský žhavý červencový den teplotou nepřekonal. Bronzová medaile z Paříže je ale dobrou ukázkou, že ani v takové dny nemusí být tou nejlepší volbou zůstat doma :-).

Okna (2023), Bronze Winner v kategorii Fine Art / Architecture

 

 

O následující fotce jsem na blogu psal ve speciálním článku Okno z ložnice na konci loňského září. Z původní výpravy za architekturou Trojského mostu se nakonec stal divžene sociální dokument. Tuhle fotku jsem udělal velmi rychle a s rozpaky, protože jsem si připadal jako fotografická hyena, která zneužívá cizí neštěstí jako téma pro vlastní fotku, a i když už mám tuhle zkušenost za sebou, myslím, že podruhé v podobné situaci bych to cítil stejně. 

 Okno z ložnice (2024), čestné uznání v kategorii Special / Street Photography


 

V soutěži - pro mě překvapivě - zabodovala i fotka z pupene právě vylíhnutých listů jednoho z mnoha petřínských stromů. Neptejte se mě, jaký druh stromu to je, odpověděl bych, že jarní, protože právě na časném jaře jsem tohle klubání při jedné víkendové petřínské procházce zachytil. Myslím, že žádný speciální blogový článek jsem této fotce nevěnoval, tak aspoň přidám odkaz na básničku, která právě o Objetí vypravuje "řečí mírně vázanou" a i když se to možná na první pohled nemusí zdát, inspirace pro obě objetí byla úplně stejná. 

 Předjarní objetí (2024), čestné uznání v kategorii Special / Macro


 

Do soutěžního klání jsem vyslal i tehdy úplně čerstvé "strašidýlko", o kterém jsem psal zde na blogu v článku Strašidýlka, ale nakonec jsem vyměkl a dal jsem mu pro soutěž méně infantilní název Říční maska.

Říční maska (2024), čestné uznání v kategorii Fine Art / Other

 
 
Trable související s pořízením předem vymyšlené fotky slavného Gočárova schodiště kubistického domu U Černé Matky Boží v Celetné ulici jsem podrobně popisoval v článku Na Gočárově schodišti těsně před loňskými Vánocemi. Výslednou fotku jsem vyslal do soutěže úplně poprvé a ona se v Paříži hned chytla. Šikulka! :-) 

Schodiště Sovího hradu (2023), čestné uznání v kategorii Architecture / Interior

 
 
Loňská fotka s názvem Střídání stráží je asi zajímavá spíš obsahem než nějakým speciálním zpracováním. Malý stromek jinanu, který mám doma v obýváku na vnitřním parapetu, své staré listy nejprve hluboce skloní a když jste na ně opatrní a neulomíte je, dokážou vydržet zlehka přichycené k větvičce až do jara, kdy začne rašit nová generace listů. Tuhle fotku jsem měl v hlavě už od podzimu, pozorně jsem hlídal suché listy, aby se jim něco nestalo, a čekal jsem na jaro, až bude možné udělat ve správný den (listy rostou pozoruhodně rychle) tenhle obrázek. Jedinou "technickou vychytávkou" při focení byl kousek čistého bílého papíru jako pozadí :-).

Střídání stráží (2023), čestné uznání v kategorii Nature/Other
 

 
 
Závěrečná oceněná fotka (psal jsem o ní zde na blogu poprvé v loňském článku O srdci ze zapadajícího sluníčka a divoké Šárce) se už stala "značkou" mé aktuální výstavy POVZNÁŠENÍ v chotěšovském klášteře, na kterou se můžete podívat až skoro do konce září naživo, ale taky můžete použít virtuální prohlídku, kterou jsem letos poprvé zajistil pro ty, co by chtěli nahlédnout, ale z nějakého důvodu to nejde nebo na to potřebují více klidu. Virtuální prohlídku si můžete projít třeba ve tři v noci, když zrovna horkem nemůžete spát. Kdoví, třeba vás fotky povznesou až k bráně snů :-). 

Srdce zapadajícího slunce (2023), čestné uznání v kategorii Fine Art / Abstract


Jak se to psávalo na základní škole v referátech o zážitcích z výchovného koncertu? "Koncert se nám velmi líbil a už se těšíme na další!" Tak se tedy už teď těším na další ročník pařížské soutěže a na to, co nového pro ni zase na jaře příštího roku vyberu :-).

 

 

21 komentářů:

  1. Střídání stráží jde jímavé.
    Fakt se mi to líbí moc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na tu fotku jsem se těšil několik měsíců a vlastně vyšla skoro přesně podle plánu. Po vyfocení jsem pak udělal novým lístkům dostatečný prostor a suché listy jsem odstranil.

      Vymazat
  2. Taky se přidávám k palci nahoru pro střídání stráží. A pak ten něžně zimomřivý pupen, úplně o něj má člověk strach, jestli ho mráz nespálil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nespálil, dopadlo to dobře. Za pár dní z něho byl nádherný velký a silný trs listů, ale stejně se mi nejvíc líbil jako "pupenové robátko" :-).

      Vymazat
  3. Trojský most, prohlídku brlohů jsme absolvovali i s odborným výkladem insidera, dostali jsme to s Berkou ke kulatinám... Kde jinde hledat sociální téma kontrastující s architekturou než tam!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já na to nebyl úplně připravený, i když mi v dané situaci mohlo dojít, že to nebude jen tak. Mně by architektura celkem stačila, ale k sociálnímu tématu jsem vlastně byl donucen okolnostmi...

      Vymazat
  4. Lezarts
    Porota má opravdu dobrý vkus a vy to Holt s fotoaparátem umíte!!!
    Krása a gratuluji!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář i za přání. Jsem rád, že mi "moji Pařížané" rozumějí :-).

      Vymazat
  5. Míra

    Všechny fotky mě dostaly, nejvíc pak Okna a Střídání stráží, ale to mj. záleží i na momentálním naladění okukovatele.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Důležité je, že nějací okukovatelé vůbec jsou, děkuji :-).

      Vymazat
  6. "Oken" jsem se vylekala, ale potom mi došlo, že v současných vedrech je to aktuální. Dobrý nápad :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Současná vedra jsou podobná těm loňským, za kterých fotka vznikla, bylo tehdy asi 38,5 stupně.

      Vymazat
  7. Já nevím, ale ve Strašidýlku, nebo Říční masce vidím hlavu koně. Jinak samozřejmě gratulka. Jseš fákt dobrej!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to takový podivný kůň :-). Děkuji, do Paříže se s fotkami vracím rád.

      Vymazat
  8. Velikou gratulaci posílám! Střídání stráží je skvělý nápad, fotka se mi moc líbí. Stejně, jako poslední odstavec, který popisuje jeden z mnoha nešvarů dnešní doby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, já si vždycky něco vymyslím a pak čekám půl roku, než z toho něco vyleze :-).

      Vymazat
  9. Těžko vybrat, ale ono "Okno z ložnice" je zvláštním způsobem uklidňující.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pohled na vodu vždycky uklidňuje, pokud tedy člověk zrovna nebalancuje nad Niagarskými vodopády :-).

      Vymazat
  10. Tak to vypadá, že zase vypukla sezóna, kdy se co chvíli dozvíš, že tvoje fotky někde něco vyhrály :-) Moc ti to přeju! Posílám velkou gratulaci a těším se na další sklizeň :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Letos jsem měl v plánu jen čtyři hlavní soutěže, Paříž už je vyhodnocená, New York (IPA) jde do finále, dvě (ND Awards a Tokio) se teprve rozjedou. Jako obyčejně se sice vše připravuje od jara (kolekci pro Paříž jsem dával dohromady koncem března :-)), ale výsledky se pak začnou mezi sebou přetlačovat a vypadá to nepřehledně. Každopádně moc děkuji a taky se těším na případné dožínky :-).

      Vymazat
  11. Kdo umí, ten umí, a dívá se na to moc dobře. Což si myslím nejen já, ale dle výsledků také porota. Což je v tomto oboru pro obsazení čelních pozic rozhodující faktor. Gratuluji a budu se těšit na další fotografie, ať již s příběhem, nebo bez něj =)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.