Rybáři z ranního přístavu

Když člověk přijede do takového městečka, jako je Vassiliki na Lefkadě, mimo sezónu, lépe vynikne, že všichni obyvatelé nejsou zcela závislí na turistickém ruchu. Samozřejmě, už se vše schyluje k vrcholu roku, který tu bez nejmenších pochyb představuje turistická sezóna, probíhající cca od začátku června do konce září; v přístavu a v jeho blízkém okolí už otevřely hlavní taverny a obchody a ty zbylé už mají k otevření všechno nachystané a bude to otázkou pár dnů. Ale jsou tu kupříkladu i místní rybáři, kteří se vydávají pravidelně za svým úlovkem, jacísi poslové z dávno minulých věků, kdy se ještě peníze nevydělávaly na facebooku či na youtube, ale bylo zapotřebí si obživu obstarat pěkně přímo.    

Znám od vidění místní rybáře, znám jejich lodě, znám místa, odkud na moře vyjíždějí, a vídám (a slýchám) je v místech, kde loví. Proč jsem vlastně ještě nikdy nenapsal článek o nich? Vždyť vím, že pravidelně každé ráno připlouvají do přístavu po náročné šichtě, někdy s větším, častěji s menším úlovkem. Ryb ubejvá, řeknou stručně a mávnutí ruky jako kdyby bylo mávnutím za lepšími časy, kdy ryb byl pro každého chlapíka s loďkou, odvahou a pevnou rybářskou sítí dostatek.

Tak jsem si řekl, že projednou nevyrazím za zážitky podle svého plánu, nepůjdu ani do hor ani na jednu z místních pláží, ale prostě jen půjdu ráno do přístavu v době, kdy se rybáři vracejí z moře, a udělám pár fotek do malé fotoreportáže, která bude věnovaná právě jim, tím spíš, že málo turistů je vídá, protože by si museli přivstat. Ne, nebudu od rybářů ryby kupovat, i když i to po dohodě samozřejmě jde a zkušenější turisté to dělávají. Jen si udělám pár obrázků ještě z toho starého světa na jedné straně přístavního mola, zatímco na druhé straně se už šikují první turističtí zájemci o školu potápění.

Brzo ráno je přístav ve Vassiliki, srdce tohoto lefkadského městečka, ještě velmi klidný. Běžní turisti i posádky plachetnic, které v přístavu kotví, ještě většinou spí. Z místních taveren a obchůdků se vymetá včerejšek, aby na snídani bylo už zase všechno jako ze škatulky a vpravdě dnešní. A místní bar, ten vlastně zavřel teprve před chvílí.

 

 

 

 

Slunce, které teprve před chvílí vyšlo zpoza věnce okolních kopců rovnou v plné síle, vytváří na jen mírně rozčeřené hladině (kdepak jsou ty veliké vlny zpřed týdne?) obrazy "zaparkovaných" lodí. I velká místní škola je zatím tichá, to snad ani není možné, aby za tak krátkou dobu, která zbývá do prvního zvonění, stihli dorazit všichni žáci. Na molu potkávám jediného místního pána, asi je na ranní zdravotní procházce.

 

 

 

Ještě dávno před osmou připlouvá první rybářská loď, která míří na své místo trochu mimo dosah mého fotoaparátu. Tohle je svatý Nikolaos, já čekám na "svého" svatého Spyridona, kolem kterého jsem už nesčíslněkrát prošel a viděl, kolik práce je s rybařením i mimo vlastní lov, třeba jen s neustálým vyspravováním a přípravou sítí.

 

 

 

A tady ho máme, právě připlouvá. Malá lodička, jednomužná prošedivělá posádka a těžké pletence sítí na palubě. Jestlipak v nich dnes něco uvízlo?

 

 

 

Pán, který se doposud procházel po okolí, jde rovnou k rybáři, který přirazil k molu, asi je to starý známý, a ptá se, jestli jsou dnes čerstvé krevety. Obchod zjevně začal, ještě ani není jasné, jaký je úlovek. Na místo hned přikvačily dvě z místní početné kočičí smečky, protože se domnívají, že by pro ně nějaká menší rybička z úlovku, bude-li rybář v dobrém rozmaru, mohla zbýt. Zkušenosti.

 

 

 

Rybář postupně prohlíží vytažené sítě a sem tam v nich najde něco, co lze považovat za úlovek. Pán zasmušile čeká. Na krevety to dnes nevypadá.

 

 

 

Další kus úlovku je v další porci sítí na zádi. Mezitím v přístavu začíná být opravdu živo. Dojíždí školní autobus, objevuje se spousta aut. Školní nádvoří se najednou zaplňuje spoustou žáků (kde se tu tak rychle všichni vylíhli?) a přesně v 8:15 se ozývá zvonění.

 

 

 

Rybář je zřejmě spokojen, protože obě kočky si jako odměnu za svou trpělivost odnášejí výslužku.

 

 

 

Pár drobností se dostalo i na místní racky, kteří jsou taky v pohotovosti. Rybáře je praktické mít na dohled, to platí zdaleka nejen pro fotografy.

 

 

 

  

Rybář i s pánem odcházejí do jedné z místních taveren - nejspíš domluvit s jejím majitelem dnešní cenu. Podoben zlodějskému racku se stíhám naklonit nad palubu a mezi sítěmi spatřit a cvaknout dnešní kompletní úlovek. Co myslíte, je to hodně, málo nebo akorát?

Když se vracím na svůj pokoj, abych tuhle malou fotoreportáž o rybářích z Vassiliki zpracoval ještě za čerstva, připlouvají do přístavu další tři rybářské lodičky. Kolipak je jich asi na moři denně? A zvládnou zásobovat místní restaurace, které mají čerstvé ryby na jídelním lístku?

Přemýšlím, co si asi dám dnes v přístavu k večeři, a myslím, že už mám svého favorita :-).