Dnes tady mám jeden rest už z přelomu roku, ke kterému je možné se z několika důvodů vrátit jen s notným odstupem. Nebude tedy snad vadit, že to nevezmeme přímo k cíli, ale půjdeme malou oklikou. Oklikou dlouhou až 12 let a pěkných pár tisíc kilometrů.
Před skoro 12 lety se mnou v Tokiu při mém prvním zastavení zastavilo letadlo. Letělo přes půl světa z Paříže a já se nemohl dočkat toho obdivovaného i obávaného velkoměsta na konci dlouhé cesty: Tokio, Tokyo, Tókjó, 東京. Pulzující organismus, nepřehledná změť, ve které se nedá rozumným způsobem orientovat, pro zavilého Středoevropana ovšem taky exotika a neznámo. Pro mne zároveň brána do čarovné japonské země, kam jsem si až do svých pokročilých pětačtyřiceti nikdy neuměl představit, že bych dobrovolně cestoval, a pak se tomu prostě najednou nedalo ubránit, jak bylo to pozvání intenzivní a neodolatelné. Své první zážitky po přistání na tokijském letišti Narita jsem popsal v blogovém článku Než vás do Japonska pustí, pár fotek jsem pak přidal v článku Tokijčané a byl jsem přesvědčen, že to bylo moje první a zároveň i poslední tokijské zastavení. Kdo by tehdy tušil, že jich bude ještě nejmíň dalších pět?
Za další tři roky, tedy v roce 2014, jsem se v Tokiu objevil znovu a opět z toho bylo pár nových blogových článků, třeba ten nazvaný Čekání na zážitky (Park Ueno, Tokyo Sky Tree). Pak jsem odtud odletěl na Hokkaidó a třetí zastavení s hlavním městem mě čekalo týden nato při cestě ze Sappora na Fudži, kdy mi Tokio ukázalo svou hektickou tvář a výsledkem byl i článek V Tokiu pod mostem? Znovu jsem se mohl (a měl) vrátit v roce 2019, z čehož ale nakonec sešlo. I s odstupem řady let ale můžu říct, že si Tokio našlo svoje místo v mém srdci, jsou tam určitě kouty, kam bych se rád ještě někdy podíval, ale nevím, jestli ještě bude příležitost.
Proto když jsem zjistil, že se v Tokiu každoročně koná jedna z největších mezinárodních fotografických soutěží, nedalo mi to a v covidovém roce 2020 jsem se poprvé tohoto celosvětového fotografického klání zúčastnil, což nakonec vedlo k jednomu čestnému uznání a článku Moji Tokijčané mi rozumějí. A protože už jsem se po tolika společných zážitcích cítil vůči Tokiu trochu jako štamgast, svou účast v soutěži jsem za rok zopakoval a byla z toho dvě čestná uznání, jedna další fotka v oficiálním výběru soutěže a článek Vánoční dárek z dalekého Tokia.
Tokijská soutěž se postupně stala pevnou součástí mého fotografického kalendáře, takže jsem zásilku do soutěže poslal i loni. A přesně 23. prosince, den před Štědrým dnem, jsem dostal zprávu, že i tentokrát moje fotky mezinárodní porotu zaujaly a "cinkla" dvě čestná uznání a tři další fotky v oficiálním výběru soutěže. Jenže - co s takovou zprávou kolem Vánoc, kdy u nás vládne specifická sváteční atmosféra, je spousta podnětů a blogových témat, navíc těsně před Vánoci dobíhaly další dvě soutěže, jejichž výsledky jsem se na blogu chlubil. A navíc - k tomu všemu - jsem pár dní před tím stovkám svých známých poslal tradiční péefko udělané z fotky, která se stala (což jsem při vybírání péefka nemohl tušit) jednou ze dvou fotek oceněných čestným uznáním; tahle konkrétně v kategorii Abstract.
Černobílé linie (2022)
Druhé "Honorable Mention" získala v kategorii Fine Art/Abstract fotka Okno tajemného budoáru.
Do oficiálního výběru tokijské soutěže pronikly tyto tři moje fotky:
Nelehká cesta k věčnému světlu (2022)
Azalka (2022) v kategorii Nature/Flowers
Krasne, a uskutecni se tedy jeste nekdy planovany navrat? Myslim, ze by byla dalsi krasna uroda:)
OdpovědětVymazatKdoví... Plán existuje a myslím, že je slušný. Jen počítá se sedmi týdny času a určitou investicí :-).
VymazatJseš dobrej, jseš dobrej, jseš dobrej, no!
OdpovědětVymazatOrganismus se snadno přizpůsobí zvyšující se dávce drogy: Co jsem předloni slavil jako bombu, nad tím jsem už tentokrát divže ne ohrnoval nos a říkal jsem si "zase jen samá čestná uznání, jo?" :-).
VymazatNespokojenče! :D
VymazatVěřím, že tenhle článek zase na čas upokojí všechny čtenáře tvého blogu, kteří v posledních týdnech zaznamenávali třes a pocení rukou, nervozitu, okousávání tužek a vůbec další abstinenční příznaky z toho, že už jsi nějak podezřele dlouho žádnou cenu nedostal :-) Posílám velikou gratulaci a věřím, že se třeba jednou do Tokia zase podíváš osobně :-)
OdpovědětVymazatČtenáři - závisláci si budou muset zvykat, protože takový rok, jaký byl ten loňský, opravdu není běžný. Děkuji a s tím Tokiem ještě uvidíme. Když se to nepodaří, zlobit se nebudu, však už jsem si ho užil neobyčejně :-).
VymazatPetře, veliká gratulace 🥂🍀
OdpovědětVymazatDěkuji pěkně :-).
VymazatLezarts
OdpovědětVymazatPo takovém úspěchu, další cesta do Tokia by měla, už najít termín v kalendáři:)!
Pro ty nejvýše oceněné je v Tokiu i výstava vítězů. Ale to je ještě o pár stupňů výš :-).
VymazatNo to je bezva. Bez dovolení jsem si dovolila se o tobě zmínit v mém příštím blogo článku, který mám rozepsaný. Teď jsem si na to vzpomněla, když píšeš, že "zase jen čestné uznání" se ti nezdálo na tvůj um dost dobré. :-D
OdpovědětVymazatNo jo, člověk pychne :-). Tak to jsem tedy na nový článek zvědav!
VymazatAzalka je pěkně rozvrkočená
OdpovědětVymazatRozvrkočené já nejradši.
VymazatZasloužené japonské vavříny pro fotografa z malé exotické země uprostřed Evropy :-) Gratuluji a mám z toho opravdu velkou radost. Ještě se mi chce říci něco o talentu, inspiraci a píli, ale to by asi bylo nošení suši do Yokohamy. A také mi to připomíná, že jsem chtěl někdy vyzkoušet japonskou whisky - např. zn. Nikka . Díky za připomenutí :-)
OdpovědětVymazatSuši v Yokohamě musí být skvělé. Tam jsem ho neochutnal, ale na jiných místech jo :-). Děkuji, kdybych byl v Tokiu teď, určitě bych navštívil pár tamějších "punkových" fotogalerií.
VymazatKrásný průřez tvým touláním po Tokiu!
OdpovědětVymazatGratuluji ti ke tvému úspěchu a přeji ti, ať do své tokijské skládačky přidáš ještě pár dílků :).
Děkuji, Tokio si mě vysloveně hýčká :-).
VymazatPetře, jsme na tebe pyšní, za chvíli budou tvé jméno v Japonsku znát lépe než Jágra, nebo operní hvězdy.Koukám, že se kvůli tvé fotce sjely gejši - aby ne.
OdpovědětVymazatMoc ti to přeji. Jiřina z N.
Prosím tě, kdo by tam znal nějakého Jágra? :-)
VymazatKdybychom parafrázovali Kennedyho a jeho kopistu Vystrčila, dalo by se říct, že jsi Tokijčan :). Jinak samozřejmě blahopřeji k dalším oceněním.
OdpovědětVymazatPetře, samozřejmě také gratuluji. Je vidět zlepšení, když už ta ocenění bereš pomalu, jak samozřejmost :-) Tak snad budou brzy i ty stupně vítězů :-)
OdpovědětVymazat