Vánoční dárek z dalekého Tokia

Místní štamgasti už dobře vědí, že když se mi v oblasti fotografie něco vydaří, dám o tom i zde na blogu náležitě vědět. Je to jednak proto, že téměř všechny moje slušné fotky prošly "blogovým ohněm", tzn. byly součástí nějakého toho Fotočlánku nebo jsme s nimi dokonce nějak experimentovali v ne zas tak dávno zřízené Fotolaboratoři, jednak proto, že jsem samozřejmě nádoba hříšná, takže nechci prováhat dobrou příležitost se veřejně pochválit :-).

Na začátku loňského roku jsem trochu připomínal tenisty, kteří vždy na prahu nové sezóny složitě vybírají, jakých se budou během roku účastnit turnajů. Mě už na tenisové turnaje tolik neužije, ale místo katalogu akcí ATP jsem si vzal k ruce seznam světových fotografických soutěží, které jsou přístupné i amatérům mého typu, abych zvážil všechny aspekty a rozhodl se, kterých z nich bych se rád zúčastnil. Parametrů, které je při takovém výběru dobré zvážit, je dost a záleží na tom, co sami od takové účasti očekáváte - některé akce jsou striktně tematické, jiné mají "open" formu, některé jsou zaměřené výhradně na nové fotky, v jiných můžete uplatnit i kousky starší, rozdíly jsou samozřejmě ve významu akcí i autorském obsazení, stejně tak se liší i přísnost podmínek, nároky na každý soutěžní příspěvek, způsob vyhodnocení a pochopitelně i výše účastnického poplatku.

Výsledkem loňské novoroční rozvahy byly tři opravdu velké akce - pokud bychom použili příměr právě v tenisové teminologii, ne možná úplně ty největší "grandslamy", ale "turnaje Masters" se slušným renomé jsou to určitě: I když přihlásit se do soutěže může každý, přece jen je trochu rozdíl mezi spíše evropsky zaměřenými akcemi, ze kterých jsem si vybral Paříž a Lucemburk, a akcemi sledovanými celosvětově, z nichž jsem se rozhodl pro Tokio, zvlášť poté, co se tam jedna moje fotka prosadila už loni (viz můj loňský únorový blogový článek Moji Tokijčané mi rozumějí). V Paříži to nakonec dopadlo výborně (podrobnosti jsem popsal v zářijovém článku O podezřelém blahopřání z Paříže), Lucemburk jako tradičně posloužil spíš k ujasnění toho, co chce člověk dělat a kam chce směřovat; tam se nejedná o čistě fotografickou soutěž, ale "v jednom hrnci" soutěží (s velice přísnými podmínkami, člověk musí ke každému zaslanému kousku napsat divže ne esej) i malíři, sochaři, tkalci gobelínů či různorodí performeři, takže jde o úplně jiný zážitek.

No a těsně před Vánoci se ozvalo moje oblíbené, přelidněné ale krásné Tokio a tamní každoroční veliká fotografická soutěž Tokyo International Foto Awards (familiérně TIFA), aby mi dalo pod stromeček úžasný dárek: 22. prosince mi přišla informace, že tři moje kousky postoupily do tzv. oficiálního výběru (tedy vlastně finále) celé soutěže a přímo na Štědré ráno se z této trojjediné finálové účasti vyloupla dvě konkrétní ocenění, přičemž v obou případech šlo o čestné uznání, jednou pro sólovou fotku, jednou pro fotosérii. Dnes si tu dovolím oceněné fotky ukázat; ostatně po Vánocích blogeři nezřídka ukazují ve svých článcích to, co dostali pod stromeček, tak proč zrovna já bych měl být výjimkou :-).

Úspěch první fotky mě speciálně těší. V jejím případě jsem totiž trochu zmatlal její prezentaci na poslední velké dobřichovické výstavě: Jako jediná ze všech fotek byla vzhledem k nestandardnímu formátu (60x80 cm) za plexi fólií, navrch na zámecké chodbě, kde odlesků byla spousta a nebylo možné vyzkoušet si větší odstup, takže ve srovnání s ostatními fotkami vypadala jako outsider. Abych si ji udobřil, ale taky protože si myslím, že není tak docela špatná, "nominoval" jsem ji do týmu pro tokijskou soutěž a ona se mi za důvěru odměnila krásnou cenou v kategorii Fine Art - Abstract. Mimochodem, fotka je snímaná na úplně stejném místě jako Modrooká řeka, která byla úspěšná na podzim v Paříži. Budu o tom muset na to místo zajít Berounku informovat a poděkovat jí, věřím, že z toho bude mít radost :-).

Berounka byla výhradní modelkou i v případě druhého oceněného kousku, kterým se stala pětisnímková série obrazů vytvořených říčními proudy pod dobřichovickým zámkem, včetně dvou netradičních "svislých" proudů, které na první pohled plynoucí řeku moc nepřipomínají. U fotosérií vždy hodně záleží na "vedoucí" fotce, která musí při vyhodnocování přitáhnout pozornost k celé sérii, a já jsem do téhle odpovědné role vybral snímek s názvem "Maska".

Třetí fotka, která se prodrala všemi kvalifikačními koly až do oficiálního výběru celé soutěže, ale nakonec pro sebe nezískala speciální ocenění, je z úplně jiného tematického soudku: jde o interiér malého lefkadského kostelíka Analipsi a přivezl jsem si ji ze svého zatím posledního pobytu na tomto krásném iónském ostrově - v poslední sezóně před covidovými cestovatelskými prázdninami. Veselé je to, že tuhle fotku mám v podobě velkého obrazu přímo před očima každý den, který trávím ve svém obýváku, fotka (ve velkém formátu 70x100cm) mi tu zůstala s dalšími asi deseti obrázky po téměř roce a půl nepřetržitého vystavování na různých místech. Zkusím o tomhle ocenění dát vědět i na facebookovou skupinu milovníků Lefkady, třeba to tam někoho potěší :-).

 

 

Přiznávám, takovéhle dobré zprávy z velkého fotografického světa se mi asi nikdy neomrzí. Jsem moc rád, že se odborným porotám nelíbí jen jeden povedený obrázek šikovně obrážející všechny možné fotoakce, ale že si úspěch na světovém fotografickém fóru mohou užít různé fotky různého zaměření. Překládám si to tak, že jako fotograf snad odvádím celkem slušnou práci a že má smysl v nastoupené cestě pokračovat, protože vytvořené fotky se líbí nejen mým očím, ale třeba i pár lidem, kteří mě vůbec neznají (ostatně ty renomovanější soutěže mají jednotlivá vyhodnocovací kola přísně anonymní, takže pouhý obyčejný Čerf uvedený v kolonce "Autor" fotce ani nepomůže ani neublíží :-).

Je začátek nového roku a já mám opět při ruce seznam letošních fotografických akcí v různých koutech světa, takže budu vybírat, kam stojí za to fotky poslat. Nevím nevím, ale něco mi říká, že Tokio, které je sice předaleko, ale z různých důvodů zároveň pro mne i neobyčejně blízko, ani v letošním roce nevynechám :-). 

Pozn.: No řekněte sami, to by musel být člověk z kamene, aby ho takový malý "výstřižek" z obrazovky představující oceněné fotky aspoň nezahřál u srdce, ne? :-)