úterý 18. ledna 2022

Černobílé překvapení s vůní bobkového listu

I když jsem povahou spíš běžec na delší tratě - dříve doopravdy, dnes už jen v přeneseném smyslu slova - jsou situace, kdy mám docela rád, pokud všechno pěkně klape a jde jak "po drátkách" či taky "ráz na ráz", takže radostný výsledek na sebe - od okamžiku, kdy na něj bylo zaděláno - nenechá příliš dlouho čekat. Ono to má samozřejmě i výchovný efekt: Odměna nebo trest by podle mě měly být co nejrychlejší, aby se nám v mozku nestihl vlivem přílišného časového odstupu následek pohádat a rozvést s příčinou a my si ještě správně vybavili, kterým svým činům máme za onen výsledek projevit svou vděčnost.

V případě v dnešním titulku inzerovaného černobílého překvapení se vše ve srovnání s jinými podobnými případy odehrálo opravdu nezvykle rychle. Možná si někteří z vás ještě pamatují, jak jsem tu ne zas tak dávno psal o svém tříhodinovém vymrzlém focení Karlova mostu v podzimní husté mlze - jak se mi ani trochu nechtělo vstávat, jak jsem zvažoval, jestli má cenu pokračovat do Prahy, když u nás to ráno v Poberounčí žádná mlha nebyla, a jak to zpočátku vypadalo, že z celého výletu nebude nic - tedy kromě normálního a celkem přirozeného nachlazení doprovázeného "rýmou jak trám" (podrobnosti a hlavně série fotek pro případné zájemce jsou v článku Karlův most v ranní mlze). 

A teď vám na několika bodech souvisejících s tímhle mlhavým ránem názorně předvedu, jak si představuji to zmíněné "ráz na ráz":

  • V sobotu 30. října jsem celou sérii nafotil. 
  • Ještě během stejného víkendu jsem udělal základní roztřídění na fotky k dotažení a fotky k vyhození. 
  • V prvních listopadových dnech (měl jsem shodou okolností týden dovolené) jsem fotky zpracoval (v případě infrasnímků) nebo jemně doladil (u běžných obrázků) v postprodukci. 
  • Ve středu 3. listopadu jsem ukázal první zkušební fotku na facebooku, o den později jsem zveřejnil článek s rozsáhlejší sérií fotek tady na blogu (viz odkaz v předchozím textu). 
  • Následující víkend po pořízení fotek mi přišla mailem nabídka, jestli se náhodou nechci zúčastnit jakési fotografické soutěže Monochrome Awards, o které jsem věděl jen to, že se do ní posílají černobílé fotky, přičemž nabídka byla ve skutečnosti i poslední výzvou, protože celý rok trvající sběr příspěvků končil přesně za dva dny.
  • Nedělní ráno - které prý bývá moudřejší sobotního večera - jsem si řekl, že do soutěže zkusím poslat některý z čerstvých zamlžených mostů a celý den mi trvalo, než jsem se rozhodl a sám pro sebe zdůvodnil, který to bude.
  • Týden po prvním zveřejnění fotek jsem - pár hodin před uzávěrkou - poslal jeden z infračervených obrázků Karlova mostu do soutěže. Vidíte, typická konzumní ovce: Co jí nabídnou v reklamě, na to se spokojeným zabečením kývne!
  • Ihned po odeslání jsem na tuhle zásilku zapomněl, protože pomalu nastával předvánoční ruch a velmi rychle i pracovní blázinec.
  • Tuplem jsem na všechno kolem fotek mostu zapomněl, když o Vánocích přišly informace o trojitém ocenění mých - úplně jiných - fotek na mezinárodní soutěži v Tokiu.
  • Zrovna v době, kdy na webu vrcholilo moje chlubení úspěchem z Tokia, mi přišel nenápadný mail s gratulací od pořadatelů soutěže Monochrome Awards a čestným uznáním pro černobílý Karlův most. Takže mi bylo jasné, že musím se zveřejněním aspoň chviku počkat, jinak moji známí začnou brát tyhle zprávy jako nevzrušivě normální a vybízející nejvýš k zívání.  
 
Suma sumárum - od rozhodnutí cosi vyfotit přes vyhlédnutí dobrého místa, cvaknutí spouště a dotažení do prezentovatelné formy až k pomyslnému malému bobkolistovému věnci to vše trvalo pouhých 10 týdnů, což mi přijde jako slušný čas :-).
 
Když jsem posílal svou spěšnou zásilku do soutěže, ani jsem neměl čas pořádně se podívat, o jakou soutěž vlastně jde, bral jsem ji jako jednu z mnoha, které si ve virtuálním prostoru neustále brousí zuby na ty, co mají potřebu si něco dokazovat, a především na jejich peníze ve formě účastnického poplatku. O to víc mě teď překvapilo, když jsem zpětně zjistil, že soutěž Monochrome Awards patří k všeobecně uznávaným významným podnikům fotografického světa: Našel jsem na specializovaných webech několik pokusů sestavit cosi jako  žebříček fotografických soutěží podle významu nebo renomé, chcete-li, a ve všech jsem Monochrome Awards našel v nejvyšších patrech s poznámkou, že jde každopádně o nejprestižnější světovou soutěž pro černobílé fotky. Však to říkám už dlouho, že je nejlepší dostat se k takovým akcím víceméně omylem, člověk se zbytečně nenervuje a nepokládá si takové zbytečné otázky, jako jestli to celé není přílišná opovážlivost, moc velký krajíc a jestli by se radši s tím, co umí, neměl držet spíš při (naší krásné) zemi.   


Je férové podotknout, že soutěž Monochrome Awards patří k těm, které rozlišují všechny kategorie na profesionální a amatérskou část, zatímco třeba pařížská či tokijská přehlídka rozlišují profesionály a amatéry jen výší vstupního poplatku, ale pak už se všichni dostanou do stejného hrnce. Na druhou stranu - zatímco v Paříži i v Tokiu se uděluje řada "zlatých, stříbrných a bronzových" ocenění a pak ještě návdavkem  spousta "honorable mentions", u soutěže Monochrome Awards je to trochu jako na olympiádě, prostě v každé kategorii jen jeden první, jeden druhý a jeden třetí a pak (což už na olympiádách nemají) několik desítek čestných uznání. Nevím, kolik bylo celkem v téhle soutěži přihlášených, ale určitou představu si můžu udělat z toho, že moje zásilka dostala číslo 81 634 / 2021 :-)

Přiznávám, že jsem se teď jako fotograf už od podzimu vznášel na obláčcích stupňované radosti, protože do čeho jsem se v té době pustil, to vyšlo měrou až překvapivou. Moc mě těší, že tyhle potěšující zprávy se týkají navzájem - žánrově i obsahově - velmi odlišných fotografií a až zase nějakého fotografa z vašich řad napadne říkat si, že "tohle nejde", "tamto je bez šance", přijďte klidně za mnou a já vám to na základě vlastních zkušeností rozmluvím. Věcí, které bohužel opravdu nejdou, je dozajista spousta, nedělám si přehnané iluze a nemyslím si, že ve všem stačí jen dostatečně chtít a ono to přijde, ale fotek a dalších podobných výsledků tvůrčích aktivit, jsem přesvědčený, se to ani v nejmenším netýká :-). 

No, myslím, že mám teď podobné chlubení vybráno na dlouho dopředu. Musím připustit, že jsem spokojený, že na fotkách ze zdejší Fotolaboratoře můžete sledovat pozoruhodný životní cyklus snímku od prvních myšlenek na něj a okamžiků dávno před stisknutím spouště až po celkem zajímavou formu mezinárodního uznání. Tak už se moc těším na nějaká naše další "fotografická praktika", co z toho zase příště vzejde :-). 

Ať jste zdrávi a ať se vám daří!


23 komentářů:

  1. Gratuluji a určitě tento úspěch nebude posledním..m

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvidíme, musím si rozmyslet, jak to bude letos s kalendářem a hlavně smyslem podobných akcí.

      Vymazat
  2. Tedy, ty jedeš! Těsně předtím, než jsi to na konci napsal, mě zrovna napadlo, abychom si na takovéhle články nezvykli a za měsíc se zcela samozřejmě neptali, kde máš další ocenění :-) A s tím přijitím k podobným akcím jako slepý k houslím naprosto souhlasím - ono přílišné přemýšlení dopředu věci zpravidla nikdy moc neprospěje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně tomu pocitu nesmí člověk podlehnout sám. Když si vezmu, jaká je pravděpodobnost, že člověk uspěje ve třech obeslaných velkých akcích po sobě, navíc s úplně jinými fotkami, řekl bych, že přízeň fotografické štěstěny mám vybranou na dlouho dopředu :-).

      Vymazat
  3. Já nevím, ale budu si muset udělat pro tebe nějaké unifikovanou ale nnápaditou gratulaci, protože jestli to takhle půjde dál, a ty budeš furt něco dostávat tak už mne nebude napadat nic jiného než ono klasické Opět velká gratulace! ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj, nepůjde. Už tuhle sérii považuji vlastně za zázračnou. Radši ani nebudu tu matematickou pravděpodobnost počítat :-). Ale každopádně děkuju!

      Vymazat
  4. Klidná hlava, klidná spoušť…přináší klidně ocenění😁.
    Gratuluji a těším se na další počiny, estetických dojmů se nikdy nenabažím!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, se zvláštními souhrami okolností mám tu nejlepší zkušenost, tak se snažím je podporovat a nebránit jim v rozletu :-).

      Vymazat
  5. Přidávám se s gratulací. Jen by ty soutěže mohly být někdy bez účastnického poplatku.
    Znám to z jiného prostředí, kdy neustále dostávám pozvání, abych poslal text či vystoupil tam či onde, jenže zadarmo to není.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Ono je to různé: Existují soutěže, které jsou bez účastnického poplatku, třeba dubajská obrovitá soutěž pořádaná každý rok šejkem Hamdanem. A některé soutěže to mají udělané tak, že třeba jeden snímek je bez poplatku a teprve další kusy něco stojí. Pak vstupují do hry různorodé "balíčky" nebo "Early Bird" slevy, jednotlivé organizace mají různou politiku. Každopádně když člověk dobře plánuje, může ušetřit, ale to se kupodivu nevztahuje na "last call" zásilky dva dny před uzávěrkou :-).

      Vymazat
  6. Fotka dosáhla vrcholů Olympu, co se týče popularity. Ale neusni na vavřínech, tolik mostů na světě ještě nebylo zvěčněno!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mají ti fotografové, co dobývají vrchol Olympu, výhodu, fotí-li aparátem značky OLYMPUS?

      Vymazat
    2. Copak o to, spím rád, ale většinou celkem krátce :-).

      Vymazat
  7. Gratuluji, krasny rozjezd k bohate sklizni oceneni na cely 2022:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji a věřím, že tenhle rok bude stát za to - s oceněním i bez něj :-).

      Vymazat
  8. Nevídané a úžasné. Gratuluji. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Koukám jako blázen. Za Tokio jsem ti myslím blahopřála, a potom jsem tu několik týdnů nebyla. A dnes jsem si všimla postranního odkazu na most v mlze. Tak opět přeju blaho. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna včera jsem dělal autorský štítek k prvnímu objednanému autorskému tisku téhle fotky :-). Moc děkuji za přání blaha a jsem rád, že si toho postranního odkazu někdo všiml :-).

      Vymazat
  10. Zdravím tě, taky jsem si toho postranního odkazu všimla až dnes. Prostě umíš a je dobře, že o tom dáš vědět. Nebuď falešně skromný, stejně o tvých počinech skoro všechno víme přímo od tebe. Ať ti to cvaká jak má ;-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za milé přání. Do budoucna si plánuji, že prostě jeden typ cvakání pozvolna přejde v druhý :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.