Poslední vánoční dárek

Letošní hlavní vánoční dárek, který jsem si pod svou štědrodenní dvojici vánočních stromečků nadělil sám sobě, jsem si objednal už drahný čas před Vánoci. Příslušný produkt byl však jen na vyžádání a  musel se speciálně objednat, takže od začátku bylo jasné, že doputuje až hluboko v novém roce. To pro mě nebylo nijak zásadní. Nelpím na tom, aby vánoční dárky přinesl ježíšek ausgerechnet na Štědrý večer, protože různé vánoční stromky se u mne vyskytují celoročně a Vánoce tedy nastanou ve chvíli, kdy se rozhodnu, že je pro ně ten pravý čas. Řekl jsem si, že bych se měl nějak odměnit za to, že se mi v loňském roce povedlo - jako vytrvalému červotoči - udělat pár miniaturních direk do fotografického světa, a rozhodl jsem se proto koupit si fotofiltr, který jsem měl už delší dobu vyhlédnutý, ale pro který jsem dlouho nebyl rozhodnutý najisto. 

Vy, kteří mě už nějakou dobu znáte, víte, že jedním z oborů, kterým se už celkem dlouho věnuji, je infračervená fotografie. Pro tento účel jsou nejpoužívanější temně rudé filtry, které dokážou odfiltrovat viditelné světlo až po červenou hranici, ale pár nejtmavších červených vlnových délek do výsledného obrazu přece jen ještě pustí (hranice průchodnosti filtru je většinou vlnová délka 720 nm, proto se v názvech filtrů často objevuje číslice 72), což do snímku vnese trochu barvy, se kterou se pak dá pracovat v postprodukci, aniž byste museli fotku dobarvovat uměle. Tento filtr pořídíte celkem běžně ve větších specializovaných prodejnách. Kromě těchhle "červených" IR filtrů ale existují i "černé" IR filtry, které už jsou určené pro opravdové infračervené "hardcoristy" a moc fotoamatérů se do téhle oblasti nepouští. Kdysi jsem se poptával v největší pražské fotoprodejně, kde se na mě tehdy moc pěkně usmáli, sdělili mi, že takový filtr se prodá v půrměru jeden ročně, takže se jim nevyplatí mít ho na skladě, a že mi ho v případě zájmu rádi objednají. Nic ve zlém, fotoprodejno, ale jestli se musí filtr objednat po internetu, nepotřebuji k tomu pomoc fotospecialistů, ale zvládnu to sám.

 

Jediným zásadním zádrhelem celé akce byla (nebo spíš mohla být) skutečnost, že u skutečně černého infrafiltru (jeho hranice průchodnosti je na 830 nm, což je daleko za limitem pro viditelné záření) mohou nastat určité komplikace při cestě optickou soustavou tvořenou filtrem, čočkami objektivu a vnitřkem fotoaparátu, takže se za určité konstelace může stát, že vám filtr na čip foťáku nepropustí téměř nic. Vy si v takovém případě pořídíte za cenu srovnatelnou s lepším kompaktem nebo horší zrcadlovkou, tedy za cenu rozhodně nezanedbatelnou, černý dekl na objektiv, který při troše spořivosti můžete v plastovém provedení sehnat za dvacku. Je samozřejmě pěkné, když z průvodního letáku víte, že váš deklík je chloubou technologií 21. století, protože propouští definovaným způsobem infračervené vlny a je opatřen sadou ochranných nanovrstev zaručujících nesmáčivost povrchu, ale upřímně řečeno, co s takovou chloubou, když na výsledné fotce je jen jednotvárná černočerná pustina? 

Když jsem si poslední vánoční dárek donesl z pošty domů, nastal ten pravý adrenalin, protože bylo třeba vyzkoušet, jestli si nový filtr s mým foťákem porozumí. Napřed jsem využil jednoduchý orientační test s dálkovým ovladačem televize: Stačí našroubovat filtr, pustit na displej živý náhled a zkusit do objektivu zamrkat ovladačem, který generuje infračervené signály. Na displeji se - k mé spokojenosti - rozsvítila mrkající ploška, takže infrapaprsky zjevně prošly vším, co jim v danou chvíli stálo v cestě, a čip foťáku je dokázal zachytit.

Ale uznejte, jediný opravdu věrohodný test, že s novým filtrem se fotit dá, je skutečná první stoprocentně infračervená fotografie. Udělal jsem ji vzápětí a vyfotil jsem cvičně kout svého obýváku s vánočním stromečkem; když už jde o poslední vánoční dárek, tak by to mělo být aspoň trochu symbolické. Nekladl jsem si tentokrát pražádné estetické ani technické cíle kromě jednoho: Na fotce by se měl vytvořit nějaký obraz. Možná právě tohle je to, co se mi na infračervené fotografii líbí: Člověk se občas jako kdyby dostal do období prvních fotografických pionýrů, osm hodin exponujících obraz, který lidské oko zvládne na jedno mrknutí, a když se tímto způsobem podaří zachytit nějakou - byť zcela nevydařenou - skutečnost, jásá, křepčí po bytě a volá "hurááááá", i když se v televizi právě nehraje žádný hokejový zápas.

Zatím tedy můžete nahlédnout do neuměle vyvedené testovací infračervené podoby části mého obýváku. Ano, mohl bych se vymlouvat, že ten nepořádek jsem nepoklidil, neb je lokalizován výhradně v infračervené části spektra, zatímco ve viditelné oblasti mám vše náležitě vycíděné a složené v "komínkách". Asi vás nepřekvapí, když přiznám, že nemám. Ale některé kreativní posuny IR oblasti jsou už zde zřejmé: Že zbělal zelený stromek, to pro mě při mých zkušenostech s infrafotkami není žádné překvapení. Ale že zcela zbělala stará deka na křesle, která je v originále béžová s velkými plochami tmavě hnědých obrázků, to zaskočilo i mne :-). 

Kdybych se v pravé části fotky skromně neodstřihl, viděli byste mne, jak - rozmazaný, protože sebe samotného není snadné zaostřit - sedím u stolu a píšu článek o knížce, kterou jsem teprve před pár dny dočetl: Jevgenije Ginzburgová: Strmá cesta. Přece neztratím bezplodným postáváním mimo obraz kvůli jediné testovací fotce sedm minut času (ano, takovou jsem zkusmo nastřelil expozici). Proto jsem se po spuštění snímání do obrázku vetřel, posadil jsem se ke svému pracovnímu stolu a sedm minut jsem pobýval na jeho okraji, než jsem zase vstal, odešel ke stativu a snímání jsem ukončil.

 

Opravdové testování v ostrém provozu a s reálnými náměty přijde snad o víkendu, ale jak je patrné, něco z foťáku vybaveného "posledním vánočním dárkem" leze, takže další fotoexperiment začíná :-).