čtvrtek 4. listopadu 2021

Karlův most v ranní mlze

Když jsem na státní svátek 28. října viděl, jaká hustá mlha se tvořila u nás v Dobřichovicích u Berounky, řekl jsem si, že zkusím využít příhodné ranní mlhavé podmínky a o víkendu vyrazím fotit mlhu do Prahy k Vltavě. Neměl jsem připravený žádný přesný scénář, ona je mlha dost nevyzpytatelná matérie - jednou si sedne do údolí a nepoleví celý den, jindy stačí závan větru a ona se v několika vteřinách rozplyne. Samozřejmě - máte-li Berounku 2 minuty od domova a můžete podmínky pro focení omrknout z okna, je to něco jiného, než když máte jet kamsi hodinu a půl a doufat, že právě na vás ta správně hustá mlha na tom správném místě počká.

Brzké ranní vstávání ještě do hluboké tmy bylo prvním kritickým místem, opravdu jsem se musel dlouho přemlouvat, že právě dnes budou podmínky přesně takové, jaké jsem si je vysnil. Když jsem pak vyrazil na nádraží a zjistil jsem, že u Berounky žádná mlha není, přišla krize č.2 a docela vážně jsem uvažoval, jestli se nemám otočit, doma znovu zalézt do postele a radši využít čas k promítnutí nějakého dalšího ranního snu. Ale když už jsem byl v půli cesty na nádraží... Přece to teď nevzdám! Přinejhorším si někde v Praze dám snídani, projdu se po ranních velkoměstských ulicích a zase pojedu zpátky. Pravda, na takovou procházku není zrovna praktické se tahat se stativem a skoro se všemi objektivy, ale kdoví, třeba se cestou nějaký zajímavý fotonámět naskytne i bez mlhy.  

Vlakem jsem dojel na Smíchovské nádraží a tramvají až na Malostranskou přímo k řece. A - světe div se - mlha tam byla, a jaká! Taková, že nebylo vidět nic než kousek vodní hladiny a pár zimomřivých kačen u břehu. Zatím nic k fotografování. Mosty zcela zmizely v mléčném příkrovu, stejně jako protější břeh. Bylo kolem půl osmé a já měl dost času si najít nějaké dobré místo.Vybral jsem si malou terasu u Hergetovy cihelny, vedle které jsou v sezóně prostřené stoly se skvělou vyhlídkou na Karlův most.

Po čtvrt na devět začal foukat studený vítr, mlha se začala nad říční hladinou převalovat a na chvíli z ní vykoukl kus mostu. Právě tak asi na dvě a půl minuty, které jsem potřeboval na expozici následující infračervené fotky. Bral jsem to jen jako první zkoušku, protože jsem chtěl spolu s mostem zachytit v mlze i staroměstské nábřeží, z toho však zatím nebyly vidět ani obrysy, tak jsem musel vzít zavděk aspoň poodhaleným kouskem skvělé gotické památky. Dvojice filtrů už způsobovala zřetelnou vinětaci, ale rozhodl jsem se ji na obrázku ponechat a využít tak "vajíčkového efektu" tlumených nepravých barevných odstínů. Čas 8:26.

 
Hned nato vítr přifoukl z míst proti proudu další porci mlhy a most se opět začal postupně ztrácet. Vyzkoušel jsem si proto velmi dlouhou - více než čtyřminutovou expozici, tentokrát ale v normální viditelné oblasti. V tomto podání se zcela rozmaže vodní hladina, která získá za těchto podmínek stejný odstín jako "obloha", stín mostu se tedy napohled vznáší v jednolitém mlžném prostoru bez jasného "vztažného systému". Čas 8:38.

 
Celý prostor řeky i nábřeží se kompletně zahalil do mlhy, se kterou ani celkem kvalitní optika nic nenadělá. Most byl kousek proti proudu skoro neviditelný, jak je vidět na záběru s větším přiblížením, na který jsem použil teleobjektiv. Tohle už ovšem není žádná dlouhá expozice, na kterou by se dalo mléčné zakalení svést, expoziční čas byl 1/125 s. Na mostě je vidět pár postaviček. Mezi námi, většina lidí kolem zamlženého mostu byli takhle brzo ráno právě fotografové; dělal jsem si legraci, že co má v Praze ruce, nohy a stativ, je právě teď na poměrně malé ploše u řeky a fotí mlhu. Vlastně jsem až tak do devíti hodin potkával jen lidi se stativem nebo s pejskem, v jednom případě dokonce s obojím :-).  Čas 8:58.

Spoléhal jsem na to, že dříve či později se musí mlha rozpustit, nikde jsem tedy moc netrajdal a trpělivě jsem na vývoj souboje mezi mlhou a koalicí slunce a větru čekal pořád na stejném místě. Za tu dobu přišlo na mé stanoviště "U Hergetů" asi deset fotografů, ale většina z nich tu vydržela jen krátce, a když se viditelnost nelepšila, vydali se hledat jiné záběry. No a i když jsem byl oblečený o dost lépe, než jsem normálně zvyklý, musím přiznat, že vlhký chlad se začal po hodině a půl postávání projevovat zejména na citlivosti prstů; vysloveně jsem čekal, kdy mi při pokusu našroubovat ho na objektiv některý z mých filtrů spadne do řeky. Ještě jednou jsem se vrátil k infračervenému filtru a hodně dlouhé expozici, tentokrát jsem ale použil čistě černobílé podání. Můžete si na srovnání s fotkou č.2 všimnout, že infrafiltr na rozdíl od neutrálního filtru ztmavuje řeku, takže záběr pak má světlem zdůrazněný střed, čímž je podpořena skutečnost, že most v tu chvíli jakoby spojoval dvě oblasti mlhy. Čas 9:15.

 
Zatímco od rána jsem potkával jen sem tam nějakého fotografa nebo pejskaře, po půl desáté to naopak začalo vypadat, jako kdyby na nároží nejbližší ulice zastavil dvoupatrový autobus našlapaný turisty. Najednou jich kolem mne začalo být plno a nastal tak trochu boj o pozice, protože všichni ti Italové, Španělé či Francouzi chtěli mít taky svou fotku s kouskem z mlhy vyčuhujícího mostu. Docela jsem koukal, jak se někteří vůbec nerozpakovali vyšplhat na vyhlídku nad řekou a snad dokonce doufali, že jim po takové době mrznutí se stativem uhnu, aby jejich fotka na facebook byla co nejpovedenější. Jo, holenkové, jestli chcete fotku právě z tohoto úhlu, budete mě muset do obrazu přibrat. Nemrznul jsem tu dvě a půl hodiny, aby vám právě teď, když to začne být zajímavé, vyklidil pole! :-). Až kolem desáté hodiny začalo být kdesi vysoko nad mlžným příkrovem cítit slunce, takže bylo zřejmé, že sluníčko prorazí mlhu co nevidět a pak půjde vše ráz na ráz. Už žádné dlouhé expozice, protože scenérie se teď bude měnit dynamicky každou vteřinou. Čas 10:08.

Obrysy budov na staroměstském břehu (přece možnost mít na jedné fotce most i s panoramatem staroměstského břehu byla přece hlavním důvodem, proč jsem celou dobu mrznul právě na téhle vyhlídce!) se objevily až kolem čtvrt na jedenáct. Zrovna v tu nejcitlivější chvíli, kdy se začal obraz rychle měnit, se vedle mne ozvalo nemilosrdně natěšené: "Jé, vy fotíte? A nemohl byste nás vyfotit, ať máme památku?" Kruci, právě teď... Původně jsem chtěl jen něco odseknout, ale ona to byla moc milá rodinka z druhého konce státu, které právě v sobotu končily několikadenní prázdniny v Praze a která měla na svém mobilu všechno tak dobře nastavené, že fotka v protisvětle klapla na první pokus. Ostatně - k čemu by nám byly pěkné fotky, kdybychom byli při jejich pořizování nepříjemní na milé lidi kolem sebe? Nakonec se ukázalo, že jsem nic podstatného nezmeškal, ještě jsem měl dobrý pocit ze setkání s fajn lidmi a kdoví, snad oni taky. Čas 10:17.

Rychle jsem zmrzlýma rukama "přezbrojil" a nahradil širokoúhlý objektiv normálním zoomem, abych zachytil rychle sílící světlo, stále ještě jemně rozptylované řídnoucí mlhou. Rozdíl je zřetelný: Předešlá fotka byla dělaná na ohnisko 17 mm, takže se do záběru vešlo vše široko daleko, následující fotka už využívá ohnisko 41 mm, takže je tam jen bezprostřední okolí staroměstského "mostního nároží".  Čas 10:23.

Ještě trochu prodloužíme použité ohnisko (aktuálně jsme už na 70 mm) a vyzkoušíme vyfotit část pěkně osvětleného mostu přímo proti čerstvě proklubanému slunci, abychom získali jen velmi lehce prokreslenou siluetu. Čas 10:29.

Jasně, neměl bych zapomenout na to, že jsem si tohle místo pro focení původně vybral i proto, že je odtud šance vyfotit zamlženou siluetu pražského Starého Města, jak je vidět od řeky: Staroměstská mostecká věž úplně vpravo, ve středu fotky pak věž chrámu sv. Františka z Assisi (u Křižovníků). Čas 10:32.

Tříhodinové focení vltavské mlhy pro mne pro dnešek končí. Vítr postupně rozfoukává mlžné zbytky a Praha je zčistajasna v těchto místech úplně normální - s proudy turistů na mostě, s běžnou dopravou, s kamsi neustále spěchajícími Pražany. No a já si jdu někam dát kotel horkého čaje a budu se těšit, až si těch asi 130 pořízených obrázků prohlédnu a - když to bude jen trochu možné - pár z nich vyberu pro blogový článek, pro sociální sítě a kdoví - třeba jednou i pro vytištění k nějakému speciálnímu účelu, to se teprve uvidí. Každopádně jsem rád, že jsem se nenechal ráno odradit a nepodlehl několikerému pokušení lenosti. Že to nejspíš odnesu poctivou rýmou, je dost pravděpodobné, ale v dnešní bláznivé covidové době už začíná být obyčejná rýma skoro vzácností, tak bych si jí měl vážit :-). Čas 10:44.

A co vy? Taky rádi fotíte v mlze? A jaké fotky z těch dnešních deseti vás nejvíc oslovily a které byste naopak z tohoto výběru nejradši škrtli?

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.

31 komentářů:

  1. Jo je zajímavé porovnat různé stupně a možnosti ponořování se a vynořování z mlhy....Mlha přede mnou, mlha za mnou...

    OdpovědětVymazat
  2. Nejpovedenější fotku v mlze mám ještě z dob kompaktu a dokonce se zachyceným přeletem kosa. Sebelepší přístroj nezajistí vhodné podmínky. Stativ nemám, na koloběžce by to byla zátěž, a do zakoupení filtrů jsem také neinvestoval. Tak si podobné pěkně povedené libůstky jako na výše uveřejněných fotografiích nemohu dovolit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna na tomhle místě by to šlo i bez stativu, protože foťák je možné položit na zídku, sice o pár decimetrů níž, ale účel by to splnilo i pro minutové expozice. Některé filtry se v případě nouze taky dají nahradit jako káva cikorkou, i když infrafiltr zrovna ne. Ono když si s tím vším chce člověk jen občas zaexperimentovat, moc se to nevyplatí, ale myslím, že mně už se vložené prostředky - minimálně na radosti z výsledku - bohatě vrátily :-).

      Vymazat
    2. Na mlhu a dokonce i černou jsem měl free program v PC, ale pokud nebylo nutně potřeba odstranit nějaký rušivý element, nikdy jsem příliš fotky neupravoval ani přepal. Snad jen velikost a rozlišení. Na co potom formát raw... Stejně by na ty úpravy musel být kvalitní monitor k tomu speciálně určený. Na notebooku a tak podobně není moc šance. Když jsem připravoval pohlednice pro tisk. Kromě klasického monitoru jsem si fotky a úpravy přehrával na dvou televizích. Co přístroj to originální zobrazení. :D

      Vymazat
    3. Kromě infrafotek, kde to bez následného zpracování v počítači z definice nejde, dělám většinou jen základní úpravy v Lightroomu. Ale moje poslední větší fotoinvestice byl právě speciální monitor, který si nemůžu vynachválit.

      Vymazat
    4. Byl jsem se na takový monitor také jednou dívat, ale fotím opravdu jen pro zábavu, tak do toho kupování nejdu. Kdybych chtěl jednou vydat stolní kalendář hradů, tak to ta moje Canonka z pouti zvládne při velikosti těch obrázků i bez nějakých zásadních úprav. A fotografování krásek v místě mého bydliště jsem nechal těm, kteří tomu rozumějí víc než já. ;) Nyní investuju hlavěn do hřebíků, abych dokončil a zútulnil další místo relaxace-odpočinku. Jen škoda, že JZD v údolíčku pod věží svítí Pánu Bohu do oken. Věžička by byla jinak ideální pro pozorování noční oblohy bez rušivého světelného smogu. V každém případě mám most v Písku nafocený dokumentárněji než ten Karlův a budu to muset někdy napravit.;)

      Vymazat
  3. Mlha je moje velká láska, takže na tenhle článek jsem se opravdu těšila. A byl právě takový, jak jsem si představovala :-) Nejvíc se mi líbí fotka z 10:08. Ta je naprosto uhrančivá.
    PS: Doufám, že rýma už je pryč :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano děkuji, rýmu už jsem rozehnal. Musím říct, že je v dnešní vykolejené době docela úlevné, že člověku teče z nosu jen kvůli obyčejnému nastuzení, takže je jasné, že stačí trocha horkého čaje s citrónem a za chvíli bude zase všechno v pořádku i bez karantén a všelikého testování.

      Vymazat
    2. Ještě mě napadlo, že asi před dvaceti lety jsem v tvůrčím nadšení udělal nejhorší fotografickou koupi svého života, když jsem si pořídil "levný plastový filtr s efektem mlhy" a výsledky byly tak otřesné, že filtr dlí od té doby někde v blíže neupřesněném šupleti :-).

      Vymazat
    3. Zřejmě efekt hodně husté mlhy, možná ještě říznuté tmou..

      Vymazat
  4. Vzhledem k tomu, že jsem byla ve stejný den ve stejnou na skoro stejném místě, tedy jen o jeden most blíže, a fotila jsem taky, tak myslím že ani nemusím odpovídat ;-). Ale jsem slušně vychovaná a tak na položenou otázku také odpovím.. Mlhu si užívám a moc ráda při ní fotím. Jen mi chybí to město, které je i za mlhy kouzelné. A v ní? Tajemné...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě, určitě existují nějaké podpůrné aplikace, kde je právě mlha, někteří fotografové studují záběry ze stacionárních kamer, ale ono vždycky hodně záleží, jak právě člověku "foukne". Tentokrát jsem měl kliku.

      Vymazat
  5. Třetí od spodu se mi líbí nejvíce.
    Je v ní optimismus.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, tam je, myslím, nejvíc slunce. Ještě ho budeme potřebovat.

      Vymazat
  6. Za mě foto 10:23h Ale i ostatní mají kouzelnou atmosféru. Celé je to tak “štrejchnuté” Londýnskou mlhou🙂. Ale to bude asi tím současným “mlžením” na Pražském Hradě .
    Teď vážně, trpělivost přinesla své krásné plody!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Na hradní mlhu by asi moje trpělivost nestačila, ale na podhradí je to zatím akorát :-).

      Vymazat
  7. Halloweenská fotka 10:08 nesmí chybět, asi aby ukázala cizinci, že v matičce Praze máme pořád pro strach uděláno!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně. My Prahu nedáme, radši ji zbouráme! :-)

      Vymazat
  8. quick

    Tak nějak čekám, kdy v 8.26 odněkud strašidelně zavyje pes baskervillský.
    Těžko vybírat nejkrásnější, mlha je krásná, pokud se nepostaví před auto nebo neobalí značky na horách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, jestli to byl baskerville, ale zrovna když jsem fotil tu první fotku, obcházel kolem mě zvědavě nějaký pán se psem a pořád si pod vousy mumlal (ten pán, ne ten pes), že na tak dlouhou expozici mi přece v obrázku nemůže vyjít nic jiného než čistá bílá plocha :-).

      Vymazat
  9. Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, čeká pár krásných podmanivých scenérií (vlastně sto třicet :D). Tři hodiny u řeky je docela dlouhá doba, ale stálo to za to. Nejvíc se mi líbí vajíčkový efekt a pak ta první se slunce, kde jen nesměle vykukuje. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu se muset ještě podívat i na ty ostatní fotky. Byl to zatím hodně rychlý výběr a tyhle věci bývá dobré nechat trochu uzrát :-).

      Vymazat
  10. Ta prvni je nejkrasnejsi, na prvni pohled jsem si vzpomnela na Londyn a Jacka Rozparovace. Je jako vynorena z jine doby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ta první fotka se stylem trochu vymyká; vlastně to byla taková rychlá nouzovka, protože most pomalu ale jistě právě "zapadal" hlouběji a hlouběji do mléčné polévky :-).

      Vymazat
  11. Tvojí trpělivost a odhodlání bych chtěla mít! Ne, že bych nebyla trpělivá, moje tvoření se bez toho občas neobejde, ale jakmile bych musela slevit ze svého pohodlí a vyjít ven do zimy, to by asi byla konečná :). Nejvíce se mi líbí 1, 4, 5 a 6.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V některých situacích je moje trpělivost téměř neomezená (jako třeba při focení), jindy mě rozpálí do běla i úplná prkotina. Předem vsadit na to, co právě převáží, se dá jen těžko :-).

      Vymazat
  12. Strašidelná atmosféra, tam by se našel Jack the Ripper.

    OdpovědětVymazat
  13. Kdyby tak Karel IV. věděl, co ty, Petře, s tím mostem budeš vyvádět!
    Ale kouká se na to s úžasem!
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víš, dělám jeho postaršímu výrobku reklamu :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.