Přetesaná Republika v Růžové ulici

Další pražskou drobnůstku, už čtyřiadvacátou v téhle speciální rubrice, najdeme jen kousek od pražského hlavního nádraží. Stačí vyjít z nové nádražní haly, sebrat odvahu a přejít šikmo vlevo park před nádražím, nikoli bezdůvodně přezdívaný Sherwood, a pustit se dolů Růžovou ulicí.  Po založení Nového Města byla v těchto místech veliká farní zahrada při faře svatého Jindřicha (však taky Růžová ulice vede do Jindřišské) a asi v té zahradě kvetlo mnoho krásných růží, když se to tak pěkně a trvale promítlo i do názvu ulice. Mimochodem, ještě koncem 17. století se její jméno psalo jako "Růžená". 

Asi ve dvou třetinách Růžové ulice (č. 6) je veliká budova, která byla v letech 1924-27 postavena pro potřeby nově ustanovené Tiskárny Národní banky československé, aby bylo kde tisknout především nové bankovky, a dodnes zde tato instituce sídlí pod názvem Státní tiskárna cenin. Budovu projektoval architekt Josef Sakař a  dostala na průčelí do Růžové ulice zajímavou figurální výzdobu. Vidíte na detailu plastiky dívčí hlavy vpravo autorskou značku CK 26? Ne, to neznamená žádnou cestovní kancelář, ale iniciály sochaře a štukatéra (a mimo jiné i nikoli bezvýznamného paleontologa) Celdy Kloučka, umělce, jehož sochařská výzdoba je součástí mnoha významných pražských budov a desítek měšťanských domů, ale mimo jiné třeba i Západočeského muzea v Plzni. V době dokončení prací mu bylo už přes 70 let, ale z fotografie hlavy mladé dívky na budově tiskárny v Růžové ulici si můžete udělat obrázek o tom, jak to byl zručný umělec.

Když se na hlavu dívky podíváte pozorněji, možná vás zaujme její docela moderně vyhlížející pokrývka hlavy. Vida ho, Celdu Kloučka, onoho prvorepublikového sochařského nestora, jak dokázal držet s mladými krok, aby jejich zpodobnění na jeho dílech mělo šmrnc. 

 

 

Trochu jsem zahrabal po šuplatech, abychom se společně mohli podívat, co mimo mnohé jiné vznikalo právě v této budově: Tiskárna Národní banky československé byla uvedena do "ostrého" provozu v roce 1928 a od roku 1931 se zde tiskl i nový model československé stokoruny. Podívejme se, jak vypadala její rubová strana:

Vidíte tu dívčí hlavu vpravo? Není to sice v žádném případě táž dívka jako ta vyvedená v kameni nad vstupní branou tiskárny, ale jedná se o stejný symbol, symbol Republiky, dokonce Republiky s nasazenou tzv. frygickou čapkou (prosím, souvisí to se starověkou Frýgií, s žádnými jinými podobnými slovy :-)) s typickou dopředu ohnutou špičkou, která se stala za Francouzské revoluce symbolem svobody a nezávislosti. Škoda, že hlava dívky nad vchodem takovou čapku nemá, pak by ta souvislost byla naprosto zřejmá: Dívčí hlava se stala symbolem tiskárny produkující bankovky pro svobodný a nezávislý československý stát.

Zkusil jsem najít v oceánu internetu nějakou starší fotografii průčelí tiskárny do Růžové ulice a objevil jsem tento záběr prý z roku 1937. Možná to takhle z dálky není úplně zřetelně vidět, ale vypadá to, jako kdyby špička frygické čapky, takový malý cancourek nahoře, na té předválečné dívčí hlavě opravdu byla. 

 

 

Zkusíme si ještě podle příkladu režiséra Michelangela Antonioniho udělat zvětšeninu, byť už vzhledem k malému rozlišení bude poněkud rozmazaná. Ale důkaz díky ní máme: Frygická čapka na kamenné hlavě dívky je už teď jasně viditelná a pod hlavou se navíc rýsují tři písmena RČS, která na úvodní detailní fotce ze současnosti rovněž chybějí; RČS - tedy Republika československá.

 

 

Teď už to vše dohromady, myslím, dává dobrý smysl: Původní kamenná dívčí hlava od sochaře Celdy Kloučka na budově prvorepublikové Tiskárny Národní banky československé opravdu symbolizovala svobodnou a nezávislou Československou republiku, pro kterou zajišťovala tisk bankovek a cenin. Za Protektorátu, pro který byly tyto symboly samozřejmě zcela nepřijatelné, byla socha "upravena" do okupanty méně pobuřující podoby, původní symbolická čapka byla přetesána (chápu význam symbolů, přesto se musím přiznat, že moderněji vyhlížející čapka, nebo dokonce něco mezi čapkou a čelenkou se mi líbí víc :-)) a odstraněny byly i iniciály Republiky československé. Odpudivé, byť z pohledu německých okupantů celkem logické kroky. Bohužel, nepodařilo se mi zatím dohledat, kdy přesně k předělání sochy došlo, vzhledem k tomu, že z původní plastiky ještě mnohé zůstalo, bych tipoval spíš dřívější válečná léta, ale tohle si ještě beru za domácí úkol doplnit.

No vida, taková drobnůstka a jaký je za ní schovaný příběh. Až půjdete jednou kolem Růžovou ulicí, třeba si na něj vzpomenete a přetesanou kamennou hlavu si prohlédnete zblízka. Bude jí zanedlouho (už nebo teprve?) sto let a za tu dobu toho viděla a prožila opravdu dost. A Státní tiskárna cenin - ta má hlavu dívky s frygickou čapkou ve svém logu dodnes.

P.S.: Za inspiraci děkuji kunsthistorikovi Jakubovi Syneckému, který nám budovu představil v rámci projektu Pražské domy a o přetesané čapce se ve svém výkladu zmínil. Využil jsem i několik dílčích informací z diplomové práce Jany Teichmannové z pražské Filosofické fakulty z roku 2007 - Osobnost Celdy Kloučka a jeho dílo a z webu České národní banky.