Co mi také přinesl rok 2021

Z původního blogu jsem si na novou adresu s sebou přinesl i zvyk udělat si začátkem nového roku malý přehled, co se vlastně v uplynulém roce odehrálo. Tradičně tuhle bilanci dělám na tři díly: Napřed se dívám na to, co se odehrálo v mém životě mimo blog, ve druhém článku se dívám speciálně na to, co se dělo na blogu a ve třetím se pak věnuji komentářům a komentátorům. Tu třetí část nevím, kdy stihnu, protože tentokrát nemám žádného "fóra", který by byl daný zánikem původního blogu, jako tomu bylo o rok dříve, ale první část chci vždy zveřejnit co nejdříve, optimálně do Tří králů :-).

Opět musím upozornit, že jednotlivé body tvoří spíš pocitovou mozaiku bez toho, abych je řadil podle důležitosti. Je to prostě to, co se mi samovolně vybavilo, když jsem se ohlédl za sebe:

1. Poté, co jsem si po všech směrech užil své verneovské "dva roky prázdnin", loni jsem se už postupně opět zabudoval do standardního pracovního režimu, první dva měsíce ještě jen částečně, od března už naplno. Na novém místě u nového zaměstnavatele vstřebávám úplně jiné podněty a dělám (tedy až na jednu podstatnou výjimku) s úplně novými kolegy úplně novou práci, takže je to pro mě v mnohém zajímavé. Ano, často narážím na své odborné neznalosti, které se ale jednak snažím aspoň zčásti dohnat a jednak nahradit tím, co zase pro změnu celkem umím já a v novém prostředí to třeba není úplně k zahození a často ani zvykem.  

2. Vlastně jsem loni neměl žádnou větší dovolenou. Dvakrát jsem si vzal týden volna, který jsem ale nevyužil k žádnému cestování ale spíš k sebevzdělávání a taky k focení, které dost neomaleně (snad mi to v práci prominou) považuji za svou preferovanou aktivitu. Za hranice jsem ani nenakoukl a přiznám se, že mi to nechybělo. Nejdál jsem se dostal, když jsem s přáteli jel Za barokní krajinou k lesu Řáholci. Ufff, snad se neproměňuji v pecivála!

 

 

 

3. Po dlouhých létech jsem si uvědomil, že mám v občance trvalé bydliště v místě, kde se už víc než deset let trvale nezdržuji, když se v naší krásné moderní a mírumilovné zemi znenadání objevily "checkpointy" na hranicích mezi okresy, aby si každý náležitě uvědomil, kam úředně patří.

4. Už na více než dva roky jsem protáhl dobu, po kterou v mém bytě nepřetržitě stojí aspoň jeden vánoční stromeček. Štafetu převzal už třetí, tak uvidíme, jak dlouho mu to vydrží.

 

Kdepak, tohle není fotka z minulých Vánoc, ale z těch nedávných :-)

 

5. Někde jsem nejspíš musel projít červí dírou, protože jeden můj z historického pohledu nedávno ještě maličký synovec zčistajasna oslavil osmnácté narozeniny, a roztomilé mimino, které na mě v náručí své krásné maminky sotva před chvilkou začalo koukat z jedné skvěle komponované fotky, vyrazilo do opravdové velké školy.

6. I nadále se snažím - pokud možno se ctí - vyrovnat se skutečností, že o mně různí lidé stále častěji mluví jako o fotografovi. 

7. Téměř po celý loňský rok jsem měl v Divadle Kámen na pražské Invalidovně sice rozsahem malou, ale jinak zatím svou vůbec nejdelší výstavu (začala v lednu a skončila v listopadu) během níž jsem pro odvážné návštěvníky uspořádal celkem 15 komentovaných prohlídek. Kdyby vás zajímalo, o čem se na těchto prohlídkách mluvilo, můžete se jedné takové "psané komentované prohlídky" zúčastnit na tomto odkazu: Komentovaná prohlídka výstavy Začátek velké cesty.

Tohle byl "můj roh", odkud se mi na výstavě nejlíp povídalo, tím spíš, že jsem tam měl vždy horníčkovskou sklenku červeného vína, kterou ale - nejspíš z výchovných důvodů - zastiňuji loktem :-) (foto: Helena Macháčková, 31.3.)

8. Vzhledem k tomu, že jsme i loni z určitých důvodů žili v opravdu pohnuté době, poprvé ve svém životě jsem Vánoce s příbuznými oslavil v půlce května a silvestra s přáteli začátkem července. 

9. Pro zájemce jsem připravil pdf verzi své "knížky" blogových fejetónků, glos a reflexí neobyčejného života kolem nás s trochu podivným názvem Hledá se pudvice v modrém obalu!, kterou si na uvedeném odkazu můžete rovnou zdarma stáhnout.

10. Poprvé jsem prodal fotku člověku, který má své vlastní heslo na wikipedii :-).

11. Od února do dubna jsem si poněkud nečekaně opět několikrát prakticky vyzkoušel, jak kdysi vypadal život v undergroundu, o kterém jsem se domníval, že patřil provždy minulosti. Nejspíš budu muset přehodnotit své představy o schopnosti minulosti mutovat, protože v současném světě prostě mutuje kdeco.

 

12. Byť neumím německy o moc víc než ani slovo, vůbec mi to nesebralo chuť občas si přeložit nějakou básničku od Christiana Morgensterna. 

13. Po dlouhé době jsem si díky dobřichovické knihobudce přečetl knihu, která mě přiměla přemýšlet o mnoha životních souvislostech, o historických událostech, o vztahu dobra a zla v lidech a ještě o mnohém dalším, a to vše zdaleka nejen při čtení, ale třeba i při nakupování nebo cestou tramvají. Zatím na blogu článek o této knize není, abych sem dal jednoduchý odkaz, ale chystám se to v příštích dnech napravit.

 

14. Po šesti letech, během kterých jsem si ji ani jednou nezahrál, úplně všechno jsem zapomněl a nevěděl jsem ani, od které noty se začíná, jsem se vrátil ke skladbě, jejíž neumělou nahrávku jsem kdysi zpřístupnil pro své známé na blogu: Busoniho klavírní úpravu Bachovy Chaconny. Nikdy ji nebudu hrát dobře, ale je pro mě úžasné pozorovat, jak kdesi hluboko uvnitř dřímají jakési zbytky zcela mimoběžné "koordinační paměti", která se dokáže postupně aktivovat a říká prstům, jak se mají nastavit a co hrát, a hlava je v tom naprosto nevinně. 

 

15. Moje loňské péefko, které ode mne většina z vás před rokem dostala, fotka Modrooká řeka nakonec na své cestě světem zavítalo až do Paříže, kde jsem byl naposled právě před deseti lety (a to jsem tam tehdy jen přestupoval při své cestě do Japonska), a přivezlo mi odtud docela ceněné čestné uznání z tamější mezinárodní fotografické soutěže. 

 

16. Během roku mě stihli třikrát naočkovat, ale neřeknu vám proti čemu, abych té mrše ani tentokrát - stejně jako loni - nedělal reklamu. Ale aspoň napovím: Nebylo to ani proti lepře, ani proti žluté zimnici, ani proti malárii, protože ty zatím na jinak vlídném Dobřichovicku tolik neřádí. Mám mezi přáteli nadšené zastánce a dokonce i organizátory takového očkování, stejně jako vášnivé odpůrce a upřímně planoucí popírače. Ani na jednoho z nich jsem během roku nezanevřel, protože jsou většinou mými přáteli z mnohem podstatnějších důvodů než je jejich osobní pohled na smysl jakési včeličky do ramene.

 

Samozřejmě, jako obyčejně se toho odehrálo mnohem víc, než se vešlo do popsaných 16 bodů. Byl to zase rok plný nadějí, radostí i zklamání, jako tomu bývá vždycky, další rok v podivných kulisách, které bychom si nejspíš nejradši odpustili a namalovali si je jinak a po svém. Věřím tedy, že tři dvojky v letopočtu se nakonec ukážou jako dostatečně kvalitní karta a že soupeř proti nim nevytáhne čtyři esa nebo postupku.

 

Ať je ten nedávno odstartovaný rok dobrý pro všechny z vás a ať vám poskytne i upře přesně to, co si od něj poskytnout a upřít přejete :-).