Tři listopadová rána v ornamentech dobřichovických pavučin

Dnes se vrátím ke třem dnům, kdy u nás chladná listopadová rána zahalila mlha, takže jsem měl fotografické propriety v pohotovosti a náležitou chuť se hned po probuzení vypravit k řece. Každý rok totiž napjatě čekám na to, zda u nás náhodou nenastane celkem vzácná souhra několika podmínek pro vznik fotek, které mám už řadu let naplánované, tzn.

1. pavouci na lávce přes Berounku ještě pracují

2. zároveň je hustá mlha

3. k tomu je teplota pod nulou

4. a ještě navrch mám při ruce foťák se stativem.

Pavouci makají každou noc celé léto až do pokročilého podzimu, ale mrazivá rána jim nevoní, resp. asi spíš nevoní mouchám, které se pavouci snaží chytat. Zatímco v létě jsou obě dvě zábradlí lávky ozdobená nepřetržitýmí pásy pavoučí krajky, na podzim už pracují jen vytrvalci a do prvních mrazíků to vydrží jen sem tam nějaký solitérní pavoučí workoholik.

 

Hustá mlha bývá v údolí Berounky docela často, ale jen málokdy je zároveň mráz. No a když už se vše souhrou náhod sejde pohromadě, neměl jsem doposud u sebe náležité fotovybavení, maximálně jednou mobilní telefon, který se na podobné makrofotky moc nehodí, tím spíš když nad řekou pofukuje neustálý čerstvý vítr, který sítě rozkmitává, a znemožňuje tak většinou zaostření v celém obrazu (musíte volit ke kratšímu expozičnímu času nižší clonu, což ovšem snižuje hloubku ostrosti, takže minimálně při krajích už bývá často obraz rozmazaný).

Tentokrát mlha přišla tři rána po sobě, 15., 16. a 17. listopadu a já se snažil využít toho, že ráno nemusím spěchat do práce a naopak můžu od rozbřesku - k potěše mnohých kolemjdoucích - vesele mrznout při focení na mostě. První den to vypadalo nadějně, ale nakonec "nedomrzlo", teploměr se zastavil těsně nad nulou. Sítí bylo ale na celé lávce už jen pár. Druhý den se teplota pod nulu dostala, ale většina sítí už byla potrhaná a fotogenické byly jen asi tři nově vzniklé, navíc napřed zjevně vznikly perličky kapalné rosy, které později zamrzly. No a třetí den už byla na lávce jediná funkční pavučina, která se pokryla kousíčky ledu přibližně tak, jak jsem si to představoval.

Vymrznul jsem všechna ta tři rána náramně (vždycky to byla minimálně hodinka a po manipulaci s foťákem a stativem jsem po návratu musel vyhánět mráz zpoza nehtů v teplé vodě :-)), potkal jsem při focení dost známých, spěchajících na vlak, a seznámil jsem se s několika zájemci o podobné focení. No a dnes vám tu pár fotek z oněch tří studených listopadových rán ukážu.

1. den (15.11.): Jak už jsem uvedl, do zmražení rosy chybělo asi půl stupně, z kapek se tedy kousky ledu nestaly. První fotku jsem udělal v černobílém podání...

... druhá ukazuje nejen barevné pozadí zelené louky, ale i detail středu pavučiny.

Protože jsem nedávno trošku studoval pravidla kompozice, třetí fotku jsem zkusil připravit tak, aby s ní mohli být spokojeni teoretici, tzn. aby linie a významné body na fotce co nejpřesněji odpovídaly většinovému způsobu vnímání obrazu v našem kulturním okruhu. Začínáme tedy vlevo nahoře, jdeme diagonálně do bodu asi ve třetině svislé a vodorovné osy a odtud pokračujeme nahoru. A jestli náhodou vnímáte obraz úplně jinak, jste prostě neortodoxní Euroatlanťané nebo Číňani :-).

2. den (16.11.): Ráno ještě o pár stupňů přituhlo a výsledkem byl první opravdu ledový ornament, perličkový charakter obrazce ale zůstal, takže zjevně napřed vznikly na pavučině kapičky, které při dalším ochlazení zmrzly.

3. den (17.11.): Třetího rána vznikla úplně jiná struktura ornamentu než o den dříve, vypadá to, že kapičkovou etapu tentokrát mlha přeskočila a na vláknech vytvořila rovnou námrazu. Na prvním obrázku je čistý "kubistický" detail, jako kdyby se pavouk učil architekturu na plánech slavného domu U Černé Matky Boží v Celetné ulici :-).

Další detail lichoběžníkového uchycení pavučiny.

Třetí fotka ze třetího dne ukazuje pavučinu z o něco větší vzdálenosti. Schválně, můžete porovnat tuhle síť s tvarem sítě z předešlého dne a bude vám jasné, že autor je podle svého tvůrčího rukopisu (tedy vlastně nohopisu) stejný. Je ovšem nutné poznamenat, že i tento poslední pavoučí workoholik to za dalších pár dní zabalil, protože kdo by se honil, když už v té zimě nic nelítá a on je se svou zbytečnou pracovitostí ostatním jen pro smích. Nu, možná se mu sousedi z lávky smějí, ale na druhou stranu - kdo z lenošivých posměváčků se svým skvostným ledovým dílem proslavil na blogu, aha?! :-)

Poslední fotka není pavučinou a s největší pravděpodobností tentokrát nejsou pavouci ani autory motivu, i když se zachycený nápis skvěl jen kousek od focené pavučiny. Ten nápis se mi na rozdíl od spousty jiných, které už jsem na různých místech viděl, dost líbí, tak mi snad pavouci prominou, že ho přilípnu k jejich krásným kreacím. Forma možná není tak dokonalá jako jejich sítě, ale obsah se mi zdá moc fajn :-).